Držet se přísloví není jednoduché. Na jedné straně radí panence sedět v koutě a moc na sebe neupozorňovat, na straně druhé považují zakřiknutou „línou hubu“ za holé neštěstí. Ale k nadměrné konzumaci potravin nás žádné přísloví nenabádá. Naopak, máme jíst do polosyta a léta nám prý vyjdou „naplno“. 

Dlouho se toto empiricky ověřené pravidlo vykládalo jako prostý důsledek nižšího metabolismu a následně i snížené zátěže těla volnými radikály, které při zpracování nadmíry živin vznikají. Jenže pak se u kvasinek ukázalo, že při nízkokalorické dietě aktivují gen Sir2 a rázem bylo jasné, že všechno bud mnohem složitější. Bílkovina sirtuin produkovaná podle tohoto genu chrání buňku před poškozením a dodává jim na dlouhověkosti.

Člověk je spolu s ostatními savci vybaven obdobným genem nesoucím označení SIRT1. Zároveň bylo hned v několika pokusech dokázáno, že omezení kalorického příjmu prodlužuje život nejen pokusným myším nebo potkanům, ale dokonce i makakům. Nemůže být pochyb, že ani člověk nemá z blahodárného účinku sirtuinů výjimku. S o to větším zápalem se pustily výzkumné týmy do bádání nad  „kauzou sirtuin“. Nejnovější výsledky z tohoto oboru právě přinášejí prestižní časopisy Nature a Science.

Tým Davida Sinclaira z Harvardu píše na stránkách Science o tom, jak vlastně sirtuin chrání savčí organismus a jeho buňky. Sinclair nasadil pokusným potkanům razantní redukční dietu se silně omezeným kalorickým příjmem. Ostatní složky potravy byly zvířatům dopřány v hojnosti. Nechyběly vitamíny, minerály, bílkoviny  - jen to bylo všechno jaksi „jalové“. Ukázalo se, že těmto potkanům neodumírá v těle tolik buněk jako potkanům, kteří dostávali kaloricky bohatou stravu. V krvi se jim nápadně zvýšily koncentrace sirtuinů vyráběných podle genu SIRT1.

Sinclaira zajímalo, co má sirtuin na starosti. Ukázalo se, že působí na molekulu Ku70, která má v popisu práce opravy poškozené DNA a „konejšení“ proteinu Bax. Tento protein je jednou z klíčových molekul spouštějících sebevraždu buňky, tzv. apoptózu. Znamená to, že potkani živení nízkokalorickou dietou mají DNA lépe chráněnou před poškozením a díky tomu jejich buňky nepáchají sebevraždu tak často, jak je v potkaním těle zvykem. Když lépe přežívají jednotlivé buňky, vede se lépe i tkáním a orgánům a lepšímu zdraví se těší i celý potkan.

Tým Leonarda Guarenteho z Massachusetts Institute of Technology zjistil, že sirtuin dokáže velmi účinně zatočit s uloženým tělním tukem. Dosáhne toho zásahem do funkcí proteinu PPAR-gama a dalších bílkovin určených k tomu, aby budovaly v těle savců „špeky“.

Podle všeho je sirtuin a jím spouštěné signální kaskády obdobou jakési pohotovostní služby, která je uvedena do činnosti ve chvíli, kdy organismus nemá energie na rozdávání. Sinclair věří, že se mu nakonec podaří na bázi sirtuinů vyvinout lék, který by nás chránil před neduhy stáří i bez toho, že bychom si museli utrhávat od úst. A tak se snad můžeme těšit na dlouhá léta strávená nad plnými talíři.

Leonard Guarente z MIT…