Human Brain Project (projekt jež si klade za cíl zmapovat fungování lidského mozku a jeho simulaci v počítači a který je velikostí a důležitostí srovnatelný s projektem mapování lidského genomu) předpovídá, že k sestrojení AI s inteligencí srovnatelnou s lidskou, a současně se spotřebou energie jako má lidský mozek, dojde při nynějším tempu vývoje do 30 let. Superpočítače s energetickou spotřebou jako menší město zvládnou univerzální AI samozřejmě dříve. Historie nám ale nesčetněkrát ukázala, že předpovědi na tak dlouhou dobu do budoucnosti bývají nepřesné.
Rizika spojené s AI uvědomující si vlastní existenci popisuje nepřeberné množství vědeckofantastických románů. Tyto scénáře můžeme prozatím ponechat stranou. Přeci jen 30 let je příliš dlouhá doba na konstruktivní plánování. Pojďme se podívat na současnou úroveň AI a co se s největší pravděpodobností stane během následujících pěti let.
Nyní se začínáme setkávat se specializovanými AI, které jsou schopny se v konkrétních úlohách rozhodovat stejně dobře nebo lépe než člověk. Už nás přestaly překvapovat zprávy oznamující, ve které další hře byl člověk poražen počítačem. S automatickým rozpoznáváním řeči se setkáváme téměř každodenně a strojový překlad nám umožňuje poměrně dobře se orientovat na cizojazyčných webech. Programy se naučily rozpoznávat objekty na obrázcích stejně dobře jako čtyřleté děti a jsou schopny celou větou popsat děj na obrázku. Strojové učení umožňuje počítačům vyhodnocovat otázky položené v přirozené řeči a hledat a sestavovat na ně správné odpovědi. Počítač Watson (IBM), který v roce 2011 vyhrál v Jeopardy! (Americké Riskuj!), v současnosti studuje medicínu. Jeho schopnost rozpoznávat řeč a formulovat gramaticky a formálně správné odpovědi z něj v brzké době udělají dobrého asistenta lékařů. Nikdo neočekává, že Watson bude dokonalý ve stanovování diagnóz a optimálních postupů léčby. Watson bude velice brzy „pouze“ lepší než lidští lékaři, kteří dokážou pojmout jen velice malou část ze současné odborné literatury. Burza cenných papírů a především vysokofrekvenční obchodování se změnilo ve velice zajímavý ekosystém programů, ve kterém člověk hraje pouze roli (divícího se) pozorovatele. Pro některé čtenáře může být překvapením, že se počítače věnují i kreativním činnostem. V posledním desetiletí se počítače naučily skládat hudbu všech možných žánrů. Hudební kritici už nejsou schopni odlišit hudbu zkomponovanou počítačem od hudby vytvořené člověkem. Skupiny programátorů se předhánějí v tom, kdo vytvoří program, který nejen že vytvoří klasické hudební dílo neodlišitelné od lidského, ale jehož dílo vyhraje mezinárodní Chopinovu soutěž v klasické hudbě. Můj odhad je, že do 5 let nebude nejlepším hudebním skladatelem člověk, ale stroj.
A pak tady máme samořídící auta. Již nyní jsou počítače lepšími řidiči než běžní lidé. Počítače se nikdy neunaví, jejich reakční doba je mnohonásobně kratší než lidská. Nepotřebují povinnou přestávku každé 4,5 hodiny, nevyžadují zdravotní pojištění a nikdy si nevyberou dovolenou. Ve chvíli, kdy klesne cena řídící jednotky pod několikaletý plat profesionálního řidiče, tak můžeme očekávat rychlou automatizaci procesu přepravy a s ní začátek vlny nezaměstnanosti způsobené nástupem AI.
Začátkem ledna jsem podepsal petici která se snaží vybídnout subjekty financující vědu k podpoře výzkumu maximalizace užitku a minimalizace rizik spojených s nástupem (specializované) AI. Petice si neklade za cíl výzkum v oblasti AI zakazovat. Tato petice chce upozornit svět na to, že se nevyhnutelně blíží doba, kdy velká část populace lidí nebude zaměstnatelných proto, že bude ekonomicky nevýhodné je zaměstnávat.
V současné době je potřeba se připravit na příchod specializované AI na pracovní trh. Tato revoluce se projeví nezvykle rychlým růstem nezaměstnanosti a současným růstem HDP. Pokud vaše práce není o hodně komplexnější, než skládání klasické hudby při obchodování na burze za současného hraní šachu na velmistrovské úrovni, pak se během deseti let najde program, který vaši práci zvládne lépe, než vy. Nejspíš bude nutné kompletně změnit ekonomický a sociální systém společnosti. To jak se na tuto událost připravíme, rozhodne, jestli budeme brát AI jako hrozbu, která nás o práci připraví, nebo jako dobrou zprávu, která nás od nutnosti pracovat osvobodí a umožní nám prožít životy jako renesanční šlechtici: studiem, cestováním a koníčky. Případně se budeme moci zaměřit na výzvy jako je osidlování dalších planet nebo jak naložit s příchodem univerzální umělé inteligence, která si uvědomuje vlastní existenci a bojí se, že bude vypnuta.
Psáno pro týdeník Dotyk a osel.cz