V roce 2009 dal Google k dispozici provozovatelům webových stránek program, který umožňuje automatický překlad textu do kteréhokoliv z 51 jazyků. Záběr a kvalitu postupně rozšiřoval a dnes už nechybí ani svahilština. Rok poté (2010) firma zveřejnila, že pracuje na programu, který by zvládal překlad řeči. Pokrok v tomto směru výrazně postrčily investice od U.S. Defense Advanced Research Projects Agency, známe spíš mezi vojáky a pod zkratkou DARPA. Již před pěti lety základní aplikaci v iPhonu poskytoval hlasový překladač zvanýJibbigo. Uměl ale jen angličtinu v kombinaci se španělštinou, angličtinou a japonštinou.
Uměl je ale poněkud nadnesené, řekněme že spíš jen zvládal, protože o humorné situace a zmatky, které se s přístrojem daly zažít, nebyla nouze. Pletl si hodinky a holinky a když došlo na rčení typu "šuma fuk", vznikalo dílo hodné Christiana Morgensterna a jeho „Bim bam bum“.
V lednu roku 2011 Androidem vybavený mobil s experimentálním prográmkem začal slušně zvládat překlád konverzace v reálném čase. Googlem vytůněné smartphony ale letos opět pokročily a mluvené cizí řeči doplňují o překlad slova psaného.
Internetový gigant se sídlem v Kalifornii uvolnil aplikaci, která Androidům a Applům rozšiřuje menu o překlad nápisů psaných ve francouzštině, němčině, italštině, portugalštině, ruštině nebo španělštině. Telefon po namíření jeho kamerového oka do míst v němž se vyskytuje nějaký psaný text, se ve scéně zorientuje a obrázek pozmění. Na displeji telefonu se pak zobrazí nasnímaný obraz tak, že nápis v cizí řeči je „vyzmizíkován“ a místo něj se objeví překlad v angličtině.
Nová funkce je založena na technologii Word Lens. Google se k ní dostal v loňském roce koupí začínající firmičky Quest vizual, což byl startup založený bývalým vývojářem videoher Otavio Goodem. Telefon vybavený programem "Word Lens" pracuje v modu video. Ve skenu obrázku rozpozná psaný text, ten přeloží a překlad vloží zpět do nasnímané scény.
Nespornou výhodou je, že k tomuto překladu netřeba sahat do slovníků umístěných virtuálně a že vše pracuje autonomně bez nutnosti připojení na internet. Google v tomto směru myslel i na naše peněženky, neboť službu neprodražuje o poplatky společnostem poskytujícím spojení a přenos dat.
V případě režimu „hovor“ to ale neplatí. Program rozpoznávání hlasu neprobíhá v telefonu ale na serverech Google. To znamená, že bez připojení k internetu přes Wi-Fi, nebo telekomunikačního operátora, to zatím nejde. K dispozici je v tuto chvíli již 38 párů jazykových kombinací, které smartphony zvládají během hovoru překládat. Ten se pak v psané formě zobrazuje na obrazovce telefonu a pochopitelně, že psaný text si lze do paměti telefonu také uložit. I když se Google chlubí, jak jde jeho pokrok v této oblasti mílovými kroky vpřed, na češtinu a slovenštinu zatím evidentně nemá.