Když vyšetřovací výbor amerického Senátu před pár dny zveřejnil 525 stránkovou souhrnnou zprávu o vyšetřovacích metodách americké CIA po 11. září 2001, tak jejich brutalita podle všeho šokovala i ty, kdo měli o získávání informací Ústřední zpravodajskou službou jisté povědomí. Jedno zásadní sdělení téhle zprávy ale naopak téměř nikoho nepřekvapilo: Mučení jako zdroj významných informací nefunguje. Pro NewScientist o tom sepsal zajímavou analýzu Michael Bond.
Bývalý viceprezident USA Dick Cheney a další lidé z administrativy George W. Bushe se dlouho oháněli tím, že intenzivní metody výslechu jsou nezbytné k získání informací od nepoddajných teroristů a k odvrácení akutních hrozeb bezpečnosti Spojených států. Výbor Senátu ale kupodivu zjistil, že to bylo úplně naopak. CIA prý mezi lety 2001 a začátkem roku 2009 ani jednou nepoužila ke zmaření teroristické akce informace získané mučením. Veškeré zásadní informace CIA získala standardnějšími metodami, které nezahrnují násilí při výsleších. Také se potvrdilo, že si mučení zajatci často vymyslí cokoliv, jen aby už mučení skončilo.
Nejhorší na tom je, že nejde o nic nového, tohle odborníci na mučení vědí už dávno. Pro mučené je nejvyšší prioritou ukončit bolest a útrapy. Lidé jsou různě odolní, ale většina z nás se po jistém času přizná k čemukoliv a bude si vymýšlet ty nejdivočejší fantazie, jen aby byli vyšetřovatelé spokojení. Proto není mučení zrovna tím nejefektivnějším nástrojem pro získávání kriticky důležitých a hlavně přesných informací. Darius Rejali z Reed College v oregonském Portlandu při svém výzkumu zjistil, že legendární brutální výslechy Hitlerova gestapa, kterých si užili i mnozí Češi, byly oproti běžnému přesvědčení ve výsledku spíše zklamáním a Hitlerova administrativa sehnala mnohem víc cenných informací od informátorů a spolupracující veřejnosti.
Proč se tedy CIA tak urputně drží strategie mučení při vyslýchání? Podle Bonda CIA vzdorovala odbornému dohledu na výslechy a tvrdošíjně používala desítky let staré donucovací metody, aniž by měla důkazy, že takové vyšetřování funguje. Přehled výsledků vyšetřovacích metod v USA z roku 2006 dospěl k závěru, že hrubě nedostatečný výzkum v těchto věcech nutí vyšetřovatele k improvizacím, čímž občas dochází k neslýchané brutalitě. Bílý dům si proto v roce 2012 objednal spolupráci s behaviorálním výzkumem, který měl posunout metody výslechů rozumným směrem. Zatím se prý ale v praxi nic moc neprosadilo.
Senátní výbor zjistil, že metody intenzivních výslechů pro CIA navrhli a prováděli dva bývalí vojenští psychologové. Teď ale vyšlo najevo, že předtím neměli žádnou zkušenost s výslechy, neměli žádné detailnější informace o Al-Káidě, nevěděli nic o protiteroristických postupech a neměli ani žádnou relevantní zkušenost s kulturou či jazykem vyslýchaných. Dvěma slovy: naprostá katastrofa. Americká psychologická asociace APA, jejímiž členy dotyční nešťastníci byli, teď kvůli tomu čelí silné kritice.
Celý svět se bouří a v Kremlu se určitě popadají za břicho smíchy. Podle nich teď USA po zprávě o praktikách CIA nejsou právě vzorem demokracie. Tihle hoši, jejichž zvěrstva vycházejí najevo obtížněji než v demokratickém světě, asi nikdy nepochopí, že právě tahle zpráva, to že vůbec vznikla a že se celá věc řeší, je ryzí esencí demokracie. Zároveň to ale neznamená, že by vedení CIA a politici, kteří jim tohle umožnili, zasloužili naše slitování.
Video
Report finds CIA interrogation techniques "amounting to torture". Kredit: Reuters.
Interrogation programme (EIT) "uncharted territory" for CIA says chief Brennam. Kredit: BBC News.
Literatura
NewScientist 10. 12. 2014, Wikipedia (Senate Intelligence Committee report on CIA torture).