Arachnofobici trpí intenzivním strachem z pavouků a také ostatních pavoukovců. Kdo kdy viděl štíra, bičovce anebo snad dokonce hororovou solifugu, jistě se ani tak moc nediví. Arachnofobie podle všeho umí pořádně ztrpčovat život. Pavouci mohou být v našich zeměpisných šířkách skoro všude; dá se skoro říct, že celý svůj život strávíme obklopeni pavouky rozličných tvarů a velikostí. Zbavit se arachnofobie není vůbec jednoduché a bývá to běh na dlouhou trať. Co kdyby ale existovala možnost, zbavit se strachu z pavoukovců okamžitě, po jediném zákroku?
Nedávno se ukázalo, že taková možnost vskutku existuje. Má ale malý háček, její součástí je vyoperování kousku mozku. Nedobrovolným hrdinou tohoto příběhu se stal 44 letý podnikatel, který začal zčistajasna dostávat epileptické záchvaty. Snímky mozku u něj odhalily abnormalitu v levé amygdale, tedy části párové struktury, umístěné ve střední oblasti spánkového laloku mozkové kůry. Amygdala přitom hraje významnou roli v uchovávání paměťových stop spojených s emočními prožitky a významně ovlivňuje prožívání radosti nebo naopak strachu. Posléze vyšlo najevo, že příčinou poškození levé amygdaly byla sarkoidóza, zánětlivé onemocnění nejasného původu, zřejmě související s autoimunitou.
Ošetřující lékaři se rozhodli dotyčnému muži levou amygdalu odstranit. Operace se povedla, ale brzy po ní pacienta postihly pozoruhodné změny. Začal se mu zvedat žaludek z hudby, zejména při jedné televizní reklamě a také se zbavil svého strachu z pavouků. Averze k hudbě u pacienta postupně vyšuměla, ale arachnofobie se mu už nikdy nevrátila. Před vyjmutím levé amygdaly házel po pavoucích tenisové míčky a sprejoval je lakem na vlasy, aby je znehybnil před nemilosrdným vyluxováním. Teď se jich dokáže dotknout, pozoruje je zblízka a prý zjistil, že to jsou vlastně úžasní tvorové. Ostatních fobií pacienta, například strachu mluvit před lidmi, se operace nijak zřetelně nedotkla.
Nick Medford z Brighton and Sussex Medical School a jeho kolegové popsali tento podivuhodný případ v časopisu Neurocase. Podle nich je dost obtížné zdůvodnit, proč pacient přišel jen o jednu ze svých fobií. Zdá se prý, že u něj při operaci zmizely nějaké neurální dráhy, související s panickým strachem. Část amygdal zůstala zachována a s ní vnímavost pacienta vůči pocitu strachu. Medfordův pacient už pak nebyl ochoten dál experimentovat se svými fobiemi a mnohé otázky zatím zůstaly nezodpovězeny. Medford ale věří, že vztah mezi fobiemi a amygdalou bude moct brzy znovu otestovat. Operace spánkového laloku kvůli epileptickým záchvatům prý nejsou úplně neobvyklé a arachnofobie je docela běžnou záležitostí. Určitě se najde pár dobrovolníků, u nichž se sejde arachnofobie s vyjmutím amygdaly.
V současnosti se lidem s arachnofobií předepisuje expoziční terapie, během které si zvykají na obrázky pavouků a někdy i pavouky samotné. Po expoziční terapii přicházejí na řadu beta blokátory, inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SRI), popřípadě sedativa. Poslední dobou se také pracuje na oslabování fobií léky ovlivňujícími krevní tlak a na mazání děsivých vzpomínek a představ stimulací určitých oblastí mozků. Čas ukáže, jestli jsme díky vyoperování levé amygdaly přišli na stopu účinné léčby nepříjemných a svazujících fobií.
Video: How I cured my Arachnophobia. Kredit: Rob Ager.
Video: Comparing Special FX: the Arachnophobia Test. Kredit: Reb Ager.
Literatura
NewScientist 31. 10. 2014, Neurocase 21: 79-84, Wikipedia (Arachnophobia)