Když se řekne tištěná pistole, je potřeba dodat, zda jde o tisk metodou slinkování kovového prášku, nebo tryskou vytlačovaný natavený plast. V tom prvním případě, kdy se teplem laserového paprsku spéká kovový prášek, dostaneme zbraň kterou laik od klasického frézovaného originálu nerozezná. Je z kovu a má i drážkovanou hlaveň. O jednom takovém chlubení techniků firmy Solid Concepts, kteří po padesáti výstřelech na svém výrobku neshledali zjevné známky poškození, jsme na oslovi psali.
V článku jsou ale již nepřesnosti ohledně počtu výstřelů, protože ze stejné zbraně později stříleli znovu. Skončili někde po sto výstřelech. Ani pak replika Coltu 1911 neměla poruchu. A kdyby prý je to už nepřestalo bavit, tak tam bouchají dodnes.
Pravdou je, že prachová náplň těchto zbraní již poněkud zastarala, nemá tak razantní nárůst tlaku v náboji, čímž neklade moc velké nároky na kvalitu materiálu. Nicméně i tak střely proslavené „pětačtyřicítky“, dříve osobní zbraně důstojníků, vykazují „stop efekt“ a útočník není schopen svůj úmysl dokonat i když dostal zásah do méně podstatné části těla. U zasaženého vyvolá těžká kulka tlakovou vlnu, otřes šířící se tkání, podráždí nervy a vyvolá šok, svaly přestanou poslouchat a nelze například stisknout spoušť, nebo dokončit bodnutí nožem. Ke stroji, který tiskne z kovového prášku, se dostane jen hrstka specialistů. Většina zájemců o tištěné zbraně proto zatím bere za vděk tvarovaným plastem.
Za první tištěnou plastovou pistoli se považuje Liberator od firmy Defence Distributed. Objevila se 5. května loňského roku na stránkách online neziskové organizace příznačně pojmenované Defense Distributed. Podobně jako v případě kovové repliky Coltu, nešlo o žádnou hračku. Střílela náboje ráže 9 mm. Měla se stát legálním prodejním artiklem, spolu se STL soubory (STereoLithography) s nimiž jí bylo možné na 3D tiskárně kompletně vytisknout. Na vývoji se podíleli studenti, IT odborníci, inženýři a programátoři z USA a Německa. Pistolku vyvinuli v rámci programu Wiki Weapon. Výtvoru dali jméno „Liberator“ (čili osvoboditel). Tato jedno raná pistole se tiskla z amorfního termoplastického kopolymeru ABS (Akrylonitrilbutadienstyren), který všichni známe například z kostek stavebnice LEGO.
Aby Liberator mohl jít jako zboží v USA do obchodních řetězců (k nákupu zbraně tam stačí předložit dva doklady totožnosti, mít více jak 21 let a podepsat prohlášení, že nebyl trestán, nebere drogy a několik dalších nenáročných podmínek), tak aby si tato hračka pro dospělé splnila všechny své legislativní povinnosti, mělo stačit, aby byla opatřena plátkem železa. To aby jí odhaloval detektor kovu. Očekávaný zájem koupěchtivé veřejnosti se ale nedostavil. Možná i proto, že se mezitím na síti objevilo hodně podobných věciček, ale také, že do hry vstoupily příslušné orgány (US Office of Defense Trade Controls Compliance) a šíření návodů k výrobě i prodej takových zbraní zatrhly. Správnější by ale bylo říkat, pokusili se zatrhnout. Na síti se mezitím plány rozšířily a instruktážních videí s ukázkami těch, kteří se chlubí, jak jim jejich „lego skládačka“ funguje v praxi, začalo být také dost.
Video: Mezi oblíbené „miniplasty“ se zařadila i Howardova pistolka ( FOSSCAD )
Na záběrech videí je často vidět, jakou důvěru mají tvůrci k tomu co vyrobili a že raději tahají z uctivé vzdálenosti za provázek uvázaný na kohoutek. Hrdinů, kteří své stavebnici věří natolik, že ji drží při střelbě v ruce, je ale víc než dost. Michael Crumling, soustružník z Pensylvanie patří k těm, kteří mají pud sebezáchovy poměrně silně vyvinutý a to je asi důvod, že se mu v hlavě zrodil nápad, jak nevýhodu plastových hlavní obejít.
Řešení je tak banální, že je až s podivem, že někoho nenapadlo už dřív. Zesílil stěnu nábojnice. Jeho speciální munice u plastových zbraní zajišťuje, že na tom střelec začíná být o poznání lépe, než ten na koho střílí, což se v případě ládování klasickým střelivem ne všem poštěstilo.
Crumling pro své bezpečné náboje zvolil dost netradiční kalibr .314. Nejspíš podle materiálu, který měl doma zrovna k dispozici a hned rozjel výrobu. Jeho náboj nevypadá tak, jak jsme u pistolí zvyklí. Jde o silnostěnný váleček. Masivní kousek oceli, který ze všeho nejvíc připomíná vystřelenou nábojnici. Tváří se, že nemá žádnou kulku. Ta je ale schovaná hluboko vzadu u dna nábojnice, nedaleko roznětky. To aby tlak spalin výmětné náplně, dříve směrovaný na nábojovou komoru z plastu, co nejdéle držel na uzdě kov nábojnice. Americký zámečník vlastně vyrábí něco, co je spíš krátkou hlavní než nábojem. Praktické to samozřejmě není. Je to těžké a velká hmota bude komplikovat případné automatické přebíjení. Nicméně negativa jistě vyváží zachráněné oči a tváře střelmistrů, kterým by se jinak plastové nábojové komory roztrhly.
Z podnikatelského hlediska Crumlingův nápad nemá chybu. Je dokonce lepší, než byl ten vyrábět plastové střílející legální jedno-ranky. Zájemců o jeho produkt bude hodně. Řady těch, kterým půjde jen o to, mít doma něco levného, co se s tím nehodlají nikde chlubit, co jim nebude stát za to vyplňovat dotazníky, platit doktorům za psychotesty, šprtat se na zkoušky legislativu, a ještě cálovat za vydání zbrojního průkazu, budou dlouhé. Nejspíš i mimo Ameriku. Náboje, na rozdíl od zbraní, nemají výrobní čísla a nelze dohledat kdo je kdy a kde koupil a na jejich obstarání přes internet nemusí člověk být nijak velký myslivec.
Zhoršující se ekonomika vždy vedla k rostoucí brutalitě násilníků. I z těch, co mají pomáhat a chránit, se občas vyklubou pěkní filutové a to vše se nutně odráží ve snaze občanů brát bezpečí své rodiny a majetku i do svých rukou. Těžko mít někomu za zlé, že volí pro sebe tu nejjednodušší a nejlevnější cestu, kterou je čtvrt kila plastu. Nejde o natěšence s nutkavou potřebou ukazovat se na střelnici. Většinou se to bude týkat těch, kteří budou chtít mít něco jen pro případ nejvyšší nouze. Jak signalizuje Japonsko, ani exemplární trest v podobě dvou let natvrdo za pouhé vytištění plastové zbraně, je na ozbrojovací snahy, jinak disciplinovaného národa, krátký. U nás to nebude, a nebo nejspíš už není, jiné.
Video: Něco většího, postaveného na platformě AR-15. Při prvním testu s klasickou municí to je s provázkem přece jen bezpečnější. S novým střelivem už nebude potřeba.
Internet mají dnešní mladí všichni a potřebné tiskárny už také nejsou úzkoprofilovým zbožím. Najdeme je v učebnách i v našich základních školách. Bylo by naivní se domnívat, když se s 3D tiskárnami seznamují žáci na základkách, v učilištích, středních školách, studenti v uměleckých a technických zájmových kroužcích, mají je v opravářských dílnách a jsou i v některých domácnostech, že se na nich pistolky tisknout nebudou. Ještě naivnější by bylo si myslet, že zádrhelem bude opatřit si do nich potřebný typ munice. Šetřílci si asi budou objednávat jen kovové válečky, protože i dnešní výrostci ví k čemu se dají využít „patrůnky do poplašňáku“. Možná ještě levněji než platit zahraniční poštovné, to vyjde nechat si nábojnice vyrobit u známého. Na každé vsi je někdo kdo je nezaměstnaný a stojí mu v dílně soustruh. Rovné válečky z tyčoviny se dvěma dírkami na nich může sekat jak Baťa cvičky“. A ani nemusí tušit, k čemu ty zvláštní silnostěnné dlouhé podložky po něm lidi chtějí. Ale mělo by ho to po přečtení tohoto článku trknout. Pak to aspoň vykrouží z kvalitní, za studena válcované oceli a ne tyček z armovacího pletiva. Ale i kdyby, tak i v tomto případě bude platit, že lepší je něco, než nic.
Video: Od prvního Liberátoru doznaly plastovky velkých změn. Ve výkonnějších kouscích bývá občas i něco málo originálních, volně prodejných dílů, na něž se nevztahuje kuratela jako na hlavní části zbran. Ale jak vidno, podmínkou to zrovna není: CLIKA TV
První plastová pistole má na svém dortu teprve jednu svíčku a už má výkonné, nebezpečné a snadno dostupné sourozence. Někde v šuplíku je brzo bude mít řada domácností, aniž by tomu prodej tovaru firmy Sellier & Bellot nějak nasvědčoval. S pokoutním plastovým vyzbrojováním to nejspíš dopadne jako s pěstiteli ozdobného konopí. Čas od času se s tím někdo dostane až do televize, jenže těch, co mají mařenu doma v květináči nebo na zahrádce na revma, je tolik, že kdyby všem, měl stát, podle práva, zajistit stravu a ubytování zdarma, asi by se těm, co ještě pracují, musely hodně zvednout daně, aby to rozpočet unesl.
Pokud také patříte mezi ty s nezdolnou touhu vlastnit něco co dští oheň a síru, mělo by vás odradit, že výroba základních částí zbraně jako jsou závěr, hlaveň a tělo, je u nás trestným činem. A kdyby to nezabralo, tak se aspoň snažte v životě tahat vždy za ten delší konec.
Bonus pro ty, kteří si dali tu práci a dočetli až sem. První tištěné auto: