K objevu supernovy došlo už ve středu, a je třeba dodat, že tento naprosto neuvěřitelný japonský superman v lovu obřích kosmických představení Koichi Itagaki má na montáži svého teleskopu neuvěřitelných 94 zářezů! Seznam jím objevených či spoluobjevených supernov najdete na adrese https://it.wikipedia.org/wiki/Koichi_Itagaki
Supernova v M61 má jasnost +13,4 mag, ale astronomové očekávají nárust jasnosti. Kredit: Ernesto Guido, Martino Nicolini, Nick Howes. Zdroj obrázku |
Itagakiho domácí astronomická observatoř. Kredit: https://www.mitsubishi-motors.com. Zdroj obrázku |
Hvězda měla tou dobou magnitudu +13,6 a Itagaki ji pozoroval a snímal pomocí svého půlmetrového reflektoru a CCD kamery. Když snímky porovnal se staršími z téže oblasti, tento jasný bod tam chyběl. Tento astronomický nadšenec už objevil v M61 jinou supernovu v prosinci 2008.
Další noc se danou oblast na obloze zaměřil Ernesto Guido se svými spolupracovníky v Novém Mexiku za účelem potvrzení objevu. Ještě ve 3:15 (našeho času) tohoto rána nebyly zveřejněny výsledky pořízeného spektrografického snímku, který by měl definitivně existenci supernovy potvrdit, a rovněž určit, o jaký typ jde (viz klasifikace supernov dle typu). Astronomové v dalších dnech očekávají nárůst jasnosti.
Animace skládá starší archivní fotografii a snímek z 30.10.2014.. Kredit: Ernesto Guido, Martino Nicolini, Nick Howes. Zdroj obrázku. |
M61 je spirální galaxie s příčkou, která se nachází v Kupě galaxií v Panně. Známá též jako NGC 4303, je podobná naší Galaxii. M61 objevil Barnabus Oriani 5. května 1779, 6 dní před objevem Charlese Messiera, který ji viděl ve stejný den jako Oriani, ale spletl si ji s kometou. Messier se mýlil i následující dva večery než poznal, že se nehýbe. William Herschel, který většinou Messierovým objektům nepřiřazoval svá vlastní čísla, dne 17. dubna 1786 M61 do svého katalogu zahrnul a přiřadil jí označení H.I.139. M61 leží 55 milionů světelných let od nás.
V M61 byly pozorovány 4 supernovy: 1926A (12,8 mag) objevena Wolfem a Reinmuthem, 1961I (13 mag) objevena Humasonem, 1964F (12 mag) objevena Rosinoem a 1999gn (13,4 mag) objevena Dimaim. NED uvádí následující typy supernov a také alternativy jejich maxim: SN 1926, typ IIL, 14pv; SN 1961I, type II, 13.0; SN 1964F, type I, 14.0. Supernova 1961I byla spatřena ve spirálním ramenu, přibližně 82 úhlových vteřin od středu a byla vyfotografována observatoří Lick.
M61 je jednou z větších galaxií v kupě galaxií v Panně. Její úhlový průměr 6’ odpovídá lineárnímu průměru 30,6 kpc. Dosahuje hvězdné velikosti 10 mag, což odpovídá absolutní hvězdné velikosti -21.2 mag.
Klasifikace supernov dle mechanismu vzniku:
Supernova – rozmetání podstatné části hvězdy, při kterém vznikne extrémně jasný objekt, jehož svítívost se o více než 4 řády zvýší. Minimálně 10 % hmotnosti původní hvězdy se přemění na energii exploze. Svítivost posléze klesá v průběhu týdnů či měsíců. K tomuto konci vedou dvě možné cesty: buďto se jedná o velmi hmotnou hvězdu, která ve svém jádře vyčerpala zásoby paliva a začala se hroutit pod silou své vlastní gravitace na neutronovou hvězdu, nebo o bílého trpaslíka, který nahromadil materiál od svého hvězdného průvodce, dosáhl Chandrasekharovy meze a prodělal objemovou termonukleární explozi.
Supernova typu Ia – závěrečné vývojové stádium těsné dvojhvězdy. Tvoří-li dvojhvězdu bílý trpaslík a obr (veleobr) nebo hvězda hlavní posloupnosti, může docházet k přenosu látky na bílého trpaslíka, který tak zvětšuje svoji hmotnost. Po překročení Chandrasekharovy meze (1,4 MS) se bílý trpaslík zhroutí do neutronové hvězdy, dojde k explozivnímu termonukleárnímu hoření C a O na 56Ni v celém objemu trpaslíka a uvolněná potenciální energie se projeví jako supernova typu Ia. Množství energie je vždy zhruba stejné, takže z relativní pozorované jasnosti lze vypočítat vzdálenost příslušné supernovy. Přesnější hodnoty se pak určí z tvaru světelné křivky (z průběhu nárůstu a poklesu jasnosti). Supernovu typu Ia lze identifikovat podle tvaru jejího spektra, ve kterém chybí čáry vodíku a jsou přítomné čáry křemíku.
Supernova typu Ib – velmi hmotná hvězda v závěrečném stádiu, která se zbavila obálky z vodíku. Zůstala jí však obálka z hélia, která tvoří výraznou absorpční čáru na vlnové délce 570 nm. Spektrum dále obsahuje typické čáry O I, Ca II, Mg II, zcela chybí čáry vodíku. Příkladem může být objekt SN 2008D v galaxii NGC 2770 v souhvězdí Rysa ve vzdálenosti 88×106 světelných roků.
Supernova typu Ic – velmi hmotná hvězda v závěrečném stádiu, která se zbavila obálky z vodíku a hélia. Mohla ji odhodit nebo ji odsál souputník. Ve směru osy rotace se vytvářejí obálkou netlumené výtrysky, které díky brzdění okolním prostředím září krátkodobě v RTG a gama oboru. Zbylé Fe jádro s uhlíkodusíkovou vnější vrstvou kolabuje na černou díru. Ve spektru chybí jak vodíkové, tak heliové čáry. Při kolapsu dojde k prudkému zrychlení rotace a vytvoření tlustého akrečního disku. Příkladem může být objekt SN 2003yd v souhvězdí Vodnáře, který je vzdálen 270×106 světelných roků. Osa výtrysků nemíří k Zemi.
Supernova typu II – velmi hmotná, hroutící se hvězda po období termonukleární syntézy, pozůstatkem je neutronová hvězda nebo černá díra, zbytek se rozmetá do okolí. Supernovy typu II mají ve spektru přítomné vodíkové čáry. Tyto supernovy dále dělíme podle dosvitu na dvě skupiny II L s lineárním poklesem jasnosti a II P, u kterých má dosvit plató s malým poklesem jasnosti. Typickým příkladem typu II P je velmi známá supernova SN 1987A ve Velkém Magellanově mračnu ve vzdálenosti 167×103 světelných roků.
Zdroje:
https://www.universetoday.com/115818/possible-bright-supernova-lights-up-spiral-galaxy-m61/
https://it.wikipedia.org/wiki/Koichi_Itagaki
https://objekty.astro.cz/m61
https://www.observatory.cz/