Letos v únoru uplynulo již 190 let od prvního vědeckého popisu neptačího dinosaura. Tehdy představil učené společnosti v Londýně svého megalosaura kněz a paleontolog v jedné osobě, reverend William Buckland. Ačkoliv je to z dnešního pohledu již dlouhá doba a počet známých dinosauřích rodů se mezitím rozrostl přibližně o osm stovek, ještě mnohem delší je historie dinosauřích objevů, která danému letopočtu předcházela. Zkameněliny druhohorních vládců pozemských pevnin byly totiž náhodně a nevědomky objevovány již celá tisíciletí předtím, než člověk pochopil, s jakými stvořeními má tu čest. Z těchto dávných dob se nám dochovalo jen velmi málo svědectví o interakci člověka a dinosauřích fosílií, v poslední době však i jejich počet poněkud vzrostl. Ačkoliv tento výčet (rozumí se do roku 1824) nebude nikdy ani zdaleka kompletní, máme tak k dispozici alespoň střípky z mozaiky, které tuto fascinující a donedávna zcela zkrytou historii vynáší na světlo. Jejich stručný výčet následuje, nezapomeňte na proklikávání textem k podrobnějším příspěvkům.
* Konec pleistocénu (?před 20 – 10 tisíci lety?): Ve 20. letech minulého století uspořádalo Americké přírodovědecké muzeum v New Yorku sérii nákladných expedic do mongolské pouště Gobi. Jejím vedoucím byl dobrodruh Roy Chapman Andrews a tým vědců z několika oborů. Při jedné expedici Andrewsovi lidé údajně odkryli fosilní skořápky vajec s uměle vytvořenými otvory pro jakýsi návlek – jejich interpretací bylo, že dinosauří fosílie využívali jako ozdoby již lidé pozdního paleolitu.
* Asi před 6000 – 5000 let: V Mongolsku a Číně je uctíváno mocné božstvo s ptačími atributy (silné pařáty, mohutný zobák) – mohou za těmito legendami stát objevy roster protoceratopsů, fosilních vajec různých dinosaurů nebo otisky jejich stop? Přinejmenším na území Číny nejspíš ano.
* 7. stol. př. n. l.: Nejpozději v této době se již dříve tradovaná (kolem 3000 př. n. l.?) legenda o Gryfovi dostává k řeckému autorovi Aristarchovi. Gryf je nejspíš myšlenkovým výtvorem Skytů, kteří tuto chiméru s orlí hlavou a křídly stvořili na základě pozorování fosilních lebek protoceratopsů.
* Před koncem letopočtu: Četné místní legendy a mytologie starých Číňanů a Tibeťanů dokládají, že mnohé známé lokality s objevy fosilních stop nebo koster dinosaurů byly předmětem obdivu a uctívání. Ve stejné době „zkoumají“ fosilní otisky stop primitivních ptakopánvých dinosaurů také jihoafričtí Sanové (vykazují pozoruhodné znalosti anatomie obratlovců) a zřejmě i indiánští obyvatelé jihozápadní části dnešních Spojených států.
* 1. – 4. století n. l.: Zřejmě první potvrzený písemný záznam o objevu dinosauřích zkamenělin v Číně (literární dílo z doby dynastie Ťin, tedy 265 – 420 n. l.). Kolem roku 200 n. l. již Číňané nepochybně vytvářejí legendy o dracích založené na fosilních kostech pleistocénních savců i dinosaurů a zkameněliny po rozdrcení na prášek využívají také ve své tradiční medicíně (což platí i v dnešní době). Nejpozději touto dobou jsou dinosauří fosílie možná využívány jako zbraně na území současné Indie.
* Raný středověk: Dinosauří fosílie (i zkameněliny dalších druhohorních obratlovců) jsou dobře známé severoamerickým indiánům, zejména kmenům ze severozápadních oblastí kontinentu. Některé fosílie (například osteodermy ankylosaurů) také prakticky využívají – v případě fosilního brnění rodu Sauropelta dokonce k pražení šišek. Dinosauří fosílie mohou být náhodně objevovány i v západní Evropě (zejména Pyrenejský poloostrov). V Tibetu se lidé klaní stopám sauropodů – domnělého legendárního božstva Gesara z Lingu.
* Kolem 1250 n. l.: Lidé se klaní dinosauřím stopám také v Číně, například v lokalitě zvané Pevnost lotosové hory. Tato hraniční pevnost, chránící Čínu proti nájezdům z vnitrozemí, je dnes jednou z nejbohatších ichnopaleontologických lokalit světa. Tříprsté otisky stop kachnozobých dinosaurů připomínají tvarem lotosový list, v buddhismu symbol štěstí a rozkvětu.
* Kolem 1410 n. l.: V portugalském zálivu Lagosteiros vzniká legenda o oslíku, převážejícím na hřbetě Pannu Marii s Ježíškem od moře do vnitrozemí. Ukazuje se, že toto poutní místo s vlastním kostelem a farou vzniklo u významné paleontologické lokality svrchnojurského stáří s téměř čtyřiceti sériemi stop sauropodních dinosaurů. Jedna z těchto sérií dala nepochybně vzniknout legendě o oslíkovi (Pedra da Mua). Počátkem 17.(?) století byla tato série stop zakreslena na ozdobných kachlících azulejos v nedalekém kostelíku – jedná se možná o nejstarší ztvárnění dinosauřích zkamenělin v Evropě.
* 16. století n. l.: Jednotlivé útržky zpráv z různých kronik a ústně tradovaných legend dokládají, že se lidé na několika kontinentech setkávají s fosíliemi velkých pravěkých obratlovců. V oblastech jako je Argentina, USA, Kanada, Mongolsko, Čína nebo Egypt může jít i o fosílie druhohorních dinosaurů. V Tanzanii se od novověku tradují legendy o obrech – lidožroutech, pojídajících místní obyvatele kmene Mwara. Není zřejmě náhodou, že jde o okolí svrchnojurské lokality Tendaguru Hill, na které byly počátkem 20. století objeveny obří fosilní kosti brachiosaura (giraffatitana).
* 1614 n. l.: První písemná zmínka o zřejmě dinosauřích fosíliích z Anglie. Pozůstatky tohoto třímetrového „draka“ byly objeveny v místě zvaném St. Leonard Forest (či Wood), a to v sedimentech Wealdenského souvrství o stáří kolem 130 milionů let. Dnes jsou z této oblasti skutečně známy četné fosílie dinosaurů.
* 1676 – 77 n. l.: První nesporné znázornění dinosauřích zkamenělin v díle Natural History of Oxfordshire představeného Ashmoleova muzea Roberta Plota. Jednalo se o dolní část stehenní kosti teropoda megalosaura. Žádný název ale Plot zkamenělině nestanovil, považoval ji totiž za pozůstatek jakéhosi lidského obra. O dvacet let později (1696) přichází anglický teolog, matematik a historik William Whiston jako první s naturalistickou představou o zabijáckých kometách. Podle jeho názoru jsou komety zodpovědné za četné katastrofy v historii – předjímá tak nevědomky impaktní teorii zániku dinosaurů.
* 1699 n. l.: Plotův nástupce ve funkci představeného (dnes bychom řekli ředitele) Ashmoleova muzea Edward Llhuyd poprvé stanovuje název pro zkamenělinu neptačího dinosaura – je jí Rutellum impicatum, vlastně zub sauropoda, příbuzného rodu Cetiosaurus. V jeho sbírce se nacházel zřejmě také první katalogizovaný zub teropodního dinosaura.
* První polovina 18. století: V Anglii přibývá dinosauřích zkamenělin (stále nerozeznaných) v soukromých sbírkách aristokratů i sběratelů, často končí v kabinetech kuriozit nebo soukromých muzeích a sbírkách. Objevují se také první poloprofesionální „sběratelé zkamenělin“, vykupující fosílie ve velkém například od dělníků v lomech. Některé fosílie ve sbírkách již patří nepochybně megalosaurovi a snad i dalším později objeveným rodům.
* 1763 n. l.: Richard Brookes popisuje Plotovu zkamenělinu megalosaura jako Scrotum humanum, jde vlastně o první oficiální vědecký název, stanovený po Linného 10. vydání Systema Naturae. Fakticky je to tedy první vědecky platné jméno neptačího dinosaura, vzhledem k jeho pikantnosti a velmi vzácnému využití ve vědecké literatuře však dostalo nálepku nomen oblitum (zapomenuté jméno).
* 1787 n. l.: První potvrzený objev dinosauří zkameněliny z území Severní Ameriky. Americký fyzik a lékař Caspar Wistar tehdy odkryl stehenní kost dinosaura (zřejmě hadrosaurida) v New Jersey. Svrchnokřídová fosílie se časem ztratila, nyní ale známe z této oblasti podstatně více dinosauřích zkamenělin.
* 1802 n. l.: (někdy se uvádí také rok 1800) Objev dinosauřích stop farmářským chlapcem Plinym Moodym v Massachusetts. Asi 30 cm dlouhé otisky stop kachnozobých dinosaurů byly učenci z tehdejšího Harvardu a Yale označeny za stopy „Noemova havrana“ (který měl biblickému hrdinovi zvěstovat zemi v průběhu potopy světa). Dinosauří původ stop byl rozeznán až o několik desetiletí později.
* 1806 n. l.: Stehenní kost dinosaura objevují také slavní cestovatelé Lewis a Clark, a to na břehu řeky Yellowstone nedaleko městečka Billings v Montaně. Fosílie byla objevena v sedimentech dnes proslulého souvrství Hell Creek a objevitel William Clark ji považoval za žebro obří ryby. Fosílie se nedlouho poté ztratila, je však téměř jisté, že patřila kachnozobému nebo rohatému dinosaurovi.
* 1815 n. l.: Zkameněliny megalosaura leží v depozitáři oxforského muzea, William Buckland o nich ví již někdy v této době. Stejně tak fosílie iguanodona (popsaného roku 1825 Mantellem) jsou známé již o několik let dříve (než jej dle často tradované legendy objevila roku 1822 jeho žena Mary Ann) – Mantell si o nich píše záznam („Proteo-saurus“) nejpozději k roku 1819.
* 1820 n. l.: V polských Svatokřížských horách se tradují pověsti o ďáblech (čertech?) s jednou „kuřecí“ nohou – může jít o reminiscenci na tříprsté fosilní stopy teropodů a ornitopodů, objevované na kamenech a skalách v tamních lesích a lomech. Také slavný polský spisovatel Adam Mickiewicz může být jimi nepřímo ovlivněn, když se zmiňuje o podobném stvoření v jednom svém díle z roku 1820.
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz