Jeden z tradovaných mýtů je, že hroši potí krev. Japonci nyní odhalili, že ve skutečnosti červený sekret není ani krev ale ani pot. Jedná se o směs pigmentů, kterou produkují buňky v hroší kůži. Sekret má několik funkcí – je ochranou před slunečním zářením, má antibakteriální účinky a také pomáhá hrochům udržet nižší tělesnou teplotu. Tvrdí to Kimiko Hashimoto z Kjótské Farmaceutické univerzity v Japonsku.

Červené zbarvení hrochů sice není všeobecně známé, ale určitě si jej pamatují všichni ti, kdož se s hrochem (Hippopotamus amphibius) setkali „tváří v tvář“.

Hroch má toto červené zbarvení na hřbetě,  tvářích a okolo uší. Nejvíce červeného výpotku hroch produkuje, když je na suchu. To mu potom výpotek  „stéká“ po těle dolů a hroch vypadá  jakoby krvácel. Právě ta skutečnost, že nejvíce výpotku má na sobě hroch když je na suchu vedlo k obecně panující domněnce, že se jedná o pot do kterého prosakuje krev a že se takto hroch ochlazuje.

Hashimotův tým se ale s touto představou nespokojil a pustil se do otírání červených skvrn u dvou  hrochů nacházejících se v zoologické zahradě v Tokyu. Když gáza, kterou hrochy pulírovali nasákla dostatkem hrošího make-upu, provedli jeho chemickou analýzu. Zjistili, že obsahuje dvě barviva. Červené a oranžové. Pojmenovali je hipposudoric acid a norhipposudoric acid. Jedná se o látky, které  dávají hrochům červený vzhled. Chemici zjistili, že jsou to látky nestabilní, a to je zřejmě důvod, proč zvířata tento sekret vylučují prakticky nepřetžitě a v nadbytku.

Když Hashimotů tým pátral po funkci barevného sekretu, zjistil, že vedle funkce ochrany před slunečním zářením, zvládá i úkol ochrany před bakteriální infekcí. Zmíněná barviva mají totiž schopnost odfiltrovat ze slunečního záření nebezpečné ultrafialové záření. Červené barvivo prokázalo v testech prováděných v laboratoři, že brání růstu infekčním bakteriím jako jsou například Pseudomonas aeruginosa a Klebsiella pneumonie. To je podle autorů studie  dostatečný důkaz pro to, aby se mohlo říci, že  červené barvivo plní ochrannou funkci před šířením  bakteriálních infekcí. Ono to vlastně všechno do sebe začíná zapadat – hroši žijí v centrální Africe, především v údolí řeky Nil. Hodně času tráví na přímém slunečním světle, je logické že se u nich vyvinul mechanismus jak se proti ÚV záření chránit. Hroši jsou známí tím, že jsou popudliví a že jejich zuřivé bitky a vzájemné soupeření jim způsobuje řadu šrámů. Každé zranění je potenciální vstupní branou infekce do organismu. Zranění je činí vnímavé k infekcím. Antibakteriální účinek sekretu se v takových případech může zvířatům, válejícím se v potenciálně infekčním  bahně, výborně hodit.

Červený slizovitý výměšek kožních mazových žláz hrochů je chrání před slunečním zářením a před infekcemi.

Odhalení funkce a složení červených barviv se jistě stane zajímavým námětem pro firmy vyrábějící kosmetiku. Zmíněná červená a oranžová barviva by mohla být zařazena do kategorie „přírodních produktů“. Jejich  antibakteriální účinky jsou také žádoucí. Jen nevím, jak by si reklamní agentury poradily s tím, že se jedná o produkt  hrochů. Ale dost možná, že právě takový make-up „hroší kůže“ by šel mezi podnikateli na dračku…