Na naší planetě se odehrává napínavá a dramatická desková tektonika. Tektonické desky si plují po svrchní vrstvě zemského pláště a narážejí do sebe za divácky vděčných efektů. Podle toho, co víme, je Země jedinou spolehlivě známou kamennou planetou s aktivní deskovou tektonikou. V posledních letech se objevují náznaky, že by něco podobného mohlo fungovat na velkých měsících plynných obrů. Materiály a konkrétní mechanismy takové tektoniky se ale pochopitelně od té pozemské liší. Nejnověji se to týká lákavého ledového měsíce Jupiteru – Europy.
Simon Kattenhorn z Univerzity v Idahu a Louise Prockter z Univerzity Johnse Hopkinse v Marylandu detailně analyzovali snímky Europy pořízené kosmickou sondou Galileo. Většina snímků je rozmazaných a nestojí za moc, ale Kattenhorn s Prockterovou našli a použili pár takových, kde je část povrchu Europy patrná ve vyšším rozlišení. S těmito obrázky si pak hráli jako s planetárním puzzle. Jeho skládáním se snažili vystopovat změny na povrchu ledového měsíce, k nimž postupně v čase docházelo. Když vše poskládali dohromady, tak se ukázalo, že část povrchu časem zmizela. Podle vědců skončila zanořená v hloubce pod povrchem Europy.
Kattenhorn a Prockterová poté pro Europu navrhli mechanismus ledové deskové tektoniky, který zahrnuje ledové desky o mocnosti několika kilometrů, klouzající po teplejším a tekutějším ledu. Když se podle této hypotézy ledové desky srazí, tak se mohou začít zanořovat, natávat a postupně se stát součástí vrstvy tekutějšího ledu. Na Europě už dříve spatřili místa, kde by mohla vznikat čerstvá ledová kůra, teď je to ale poprvé, kdy jsme vystopovali místo jejího možného zániku, tedy ledové subdukční zóny. Je to parádní objev, ale k jeho potvrzení na více místech Europy potřebujeme snímky dalších oblastí tohoto slibného tělesa s vysokým rozlišením.
Planetární geolog Michael Bland z US Geological Survey v arizonském Flagstaffu nadšeně podotýká, že pokud by taková ledová tektonika na Europě doopravdy fungovala a míchala materiálem mezi svrchními a spodními vrstvami Europy, významně to zvyšuje naději, že by tento pozoruhodný měsíc mohl být obyvatelný pro život pozemského typu. K nedávnému objevu výtrysků vodní páry na jižním pólu Europy, který zaujal svět loni v prosinci, teď přibyl další důvod k zorganizování průzkumné výpravy. NASA shání projekt, který by zvládl alespoň prvotní průzkum Europy za 1 miliardu dolarů, někteří odborníci to ale kritizují jako nedostatečné.
Například v pasadenské Laboratoři tryskového pohonu už několik let pracují na konceptu mise Europa Clipper, která by podle předběžných odhadů mohla odstartovat kolem roku 2025. Potíž je v tom, že počítali s rozpočtem 2 miliardy dolarů. Kattenhorn s Prockterovou se nechali slyšet, že by právě sonda Europa Clipper mohla na Europě skvěle prozkoumat nově objevené ledové subdukční zóny, výtrysky vodní páry a také spoustu dalších věcí. V NASA sice stále oficiálně nemají misi k Europě, zároveň ale dávají dohromady nápady na zařízení, která by sonda letící k Europě mohla mít na palubě. Objevy jako je právě ledová tektonika Europy šance na takovou výpravu příjemně zvyšují. Podle posledních zpráv je mise k Europě stále ve hře, i když v dnešní nevypočitatelné době není v kosmickém výzkumu skoro vůbec nic jisté.
Literatura
Nature News 7. 9. 2014, Nature 513: 153–154, Wikipedia (Plate tectonics, Europa/ moon, Europa Clipper).