Čas od času přinese paleontologie úžasný objev, který znovu změní, potvrdí, vyvrátí nebo alespoň upřesní naše vědomosti o některé ze skupin dávno vyhynulých organismů. Jedním z odvětví, které v posledních letech prodělává velký boom, je také “pterosaurologie”. Tento zcela neoficiální termín se vztahuje k té části vertebrátní paleontologie, jež se zabývá populární skupinou druhohorních létajících plazů – pterosaurů, česky také ptakoještěrů (mimochodem velmi nešťastný a zcela neodpovídající název, protože tito spanilí letci dob dávno minulých nemají mnoho společného ani s ptáky, ani s ještěry). V poslední době bylo publikováno velké množství studií o paleoekologii, aerodynamice letu i dalších aspektech pterosaurů. Nová studie pak dokazuje, že alespoň někteří z nich byli – jak se již delší dobu předpokládá – gregaričtí a sdružovali se tedy do hejn či jakýchsi rodinných skupin. Zmíněný objev pochází již z roku 1971 a byl učiněn na území státu Paraná v jižní Brazílii. Teprve v roce 2011 se ale dostal do rukou paleontologům a v letošním roce byl v periodiku PLOS ONE popsán týmem vědců, mezi nimiž nechyběla ani skutečná autorita Alexander Kellner (brazilský paleontolog, narozený v Lichtenštejnsku). Jak se brzy ukázalo, nový tapejaridní ptakoještěr Caiuajara dobruskii nepředstavuje druh, z kterého by se dochovalo málo fosilního materiálu. Na ploše pouhých 20 metrů čtverečních se totiž nacházaly doslova stovky jeho zkamenělých kostí. V místě nálezu bylo identifikováno přinejmenším 47 různých jedinců a možná stovka dalších je ještě v sedimentu ukryta! Vzhledem k tomu, že fosílie patří jedincům všech věkových stadií, naskýtá se příležitost pochopit lépe i ontogenezi těchto nesmírně zajímavých archosaurů. Rodové jméno ptakoještěra vychází z názvu geologického souvrství Caiuá Group, druhové je pak poctou objevitelům – místním farmářům jménem Alexandre a João Gustavo Dobruski. Ti objevili ve zmíněném roce zkameněliny ptakoještěrů na dříve zcela neznámé lokalitě v oblasti Cruzeiro do Oeste, kde údajně nikdy předtím žádné fosílie nalezeny nebyly.
Geologické stáří těchto ptakoještěrů zcela přesně neznáme, ale téměř s jistotou činí asi 85 až 80 milionů let (geologické stupně santon – kampán). V tom případě se jedná o nejmladšího dosud známého příslušníka čeledi Tapejaridae (i podčeledi Tapejarinae), který navíc svým rozšířením zasahuje nejvíce na jih. Jde dokonce o vůbec prvního ptakoještěra, známého z jižní Brazílie, přičemž tento jihoamerický stát je z hlediska objevů pterosaurů menší velmocí. Nejvíce příbuzným rodem caiuajary je zřejmě další brazilský rod Tupandactylus, který je ale o dobrých 30 milionů let starší. Oba ptakoještěry zdobil masivní kostěný hřeben na lebce, který svojí plochou dokonce lebku překonával. V případě nově popsaného ptakoještěra měl tvar motýlího křídla a byl nejspíš produktem pohlavního výběru. Dospělí jedinci měli tento hřeben silně vyvinutý a zaživa zřejmě i pestře zbarvený, samice a mláďata pak zdobil podstatně menší hřebínek. V průběhu celkového růstu těla lebeční hřeben nejen rostl, nýbrž i měnil svoji orientaci. Drtivá většina objevených fosilních jedinců představuje mláďata a jen několik dospělé exempláře, přičemž rozpětí křídel se pohybuje od 65 centimetrů u nejmenších až po 2,35 metru u největších. Šlo tedy o poměrně malé zástupce dané skupiny, neboť někteří tapejaridi přesáhli v rozpětí křídel i šest metrů. Velmi zajímavý je také fakt, že tito ptakoještěři obývali jakousi křídovou oázu uprostřed pouštní krajiny. Celá hejna létajících plazů zde po generace sídlila v centrální oblasti s dostatkem vody a vegetace, obklopené ze všech stran písečnými dunami. Když přišlo období dlouhého sucha nebo extrémně silné bouře, celá společenstva těchto obratlovců mohla hromadně zahynout a jejich kosti byly uloženy na dně vysychajícího jezera nebo v jemném písku, který je naráz zasypal. A jak už to bývá, neštěstí jedněch je štěstím druhých – v tomto případě paleontologů, kteří mají dnes v rukou neklamný důkaz, že alespoň někteří ptakoještěři byli výrazně společenskými tvory.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Caiuajara
https://www.livescience.com/47337-cretaceous-flying-reptile-discovered.html
https://www.sciencedaily.com/releases/2014/08/140813174221.htm
Manzig, P.C.; Kellner, A.W.A.; Weinschütz, L.C.; Fragoso, C.E.; Vega, C.S.; Guimarães, G.B.; Godoy, L.C.; Liccardo, A.; Ricetti, J.H.C.; Moura, C.C. (2014). “Discovery of a Rare Pterosaur Bone Bed in a Cretaceous Desert with Insights on Ontogeny and Behavior of Flying Reptiles”. PLOS ONE 9 (8): e100005. doi:10.1371/journal.pone.0100005.
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz