Kredit: Luis V. Rey
Příští rok v červenci tomu bude již půl století, co polští paleontologové narazili v písečných pustinách mongolské pouště Gobi na jeden z nejpozoruhodnějších objevů paleontologické historie. Odkryli tehdy děsivě velké přední končetiny s obrovskými drápy, které naznačovaly existenci teropoda vskutku obřích proporcí. V roce 1970 byl dvěma polskými paleontoložkami popsán pod působivým vědeckým jménem Deinocheirus mirificus (doslova „Úžasná strašná ruka“). Přední končetiny o délce téměř 2,5 metru nepřestávaly jitřit fantazii paleontologů i nadšených amatérů po celá další desetiletí. V porovnání s obřím tyranosaurem, který disponoval 2,5krát kratšíma „rukama“, vyvstával deinocheirus jako možný vládce dravých dinosaurů. Brzy ale bylo jasné, že tento teropod nebyl aktivním zabijákem, ba dokonce snad ani obávaným masožravcem. Teprve v posledních letech se ale v otázce identity svrchnokřídového dinosaura udělalo mnohem více jasno – již před několika lety byly objeveny další fosílie deinocheira, včetně některých fosilních elementů z původního místa nálezu. Ukázalo se tak například, že šlo o podivného obřího ornitomimosaura, který byl zřejmě býložravý (o tom svědčil objev velkého množství trávicích kamenů – gastrolitů – v jeho břišní dutině). Mrtvé tělo deinocheira navíc ohlodával tyranosaurid tarbosaurus, což ukázaly rýhy po zubech, objevené na jeho kostech. Bylo jasné, že jde o neobvyklého dinosaura s velmi netypickou stavbou těla. Pro ještě přesnější představu však chyběla klíčová část kostry – deinocheirova lebka. A právě tu již máme nyní k dispozici! Celý příběh je ale poněkud složitější…
Nad tímto fantastickým objevem se totiž vznáší v poslední době všudypřítomný stín pašeráctví zkamenělin. Lebka totiž byla objevena již spolu s jedním ze dvou nových exemplářů, ale pašeráci ji přímo z místa nálezu stihli odcizit spolu s dlouhými kostmi dolních končetin. O osudu cenné fosílie pak nějakou dobu nebylo nic známo a hrozilo, že budou pro vědu ztraceny. Naštěstí však byly fosílie nedávno objeveny v jedné soukromé evropské sbírce (majitel ji pak bez náhrady na kompenzaci vrátil). V současnosti jsou již zpět v zemi svého původu a měly by se stát součástí nově budovaného mongolského dinosauřího muzea. Dalším ústředním exponátem muzea se pak má stát další původně do ciziny propašovaný dinosaurus, teropod Tarbosaurus bataar. Ten byl rozhodnutím soudu vloni repatriován a vrácen ze Spojených států zpět do Mongolska.
Lebka deinocheira je nyní zkoumána paleontology z mongolské akademie věd a popisná studie by na sebe neměla nechat dlouho čekat. Již nyní je ale jasné, že deinocheirus byl velmi podivným dinosaurem. Na zádech měl velký hrb a jeho metrová lebka byla zakončena zobákem, podobným kachnímu (podobala se tedy lebkám kachnozobých dinosaurů). Představa je taková, že tento býložravý teropod obýval mokřiny a jezera s vodní vegetací, kterou se mohl živit. Jeho životní prostředí možná připomínalo dnešní deltu řeky Okavango. Svými obřími předními končetinami možná deinocheirus ohýbal větve při hledání potravy nebo vytahoval chaluhy a jinou vodní vegetaci. Měl také velmi široké dolní končetiny, což nasvědčuje častému pohybu po měkkém a blátivém podloží. Na další zajímavé informace o této někdejší enigmě dinosauřího světa si však ještě budeme muset chvíli počkat…
Odkazy:
https://www.livescience.com/45739-stolen-dinosaur-fossils-recovered.html
https://antediluviansalad.blogspot.cz/2014/06/was-deinocheirus-largest-waterfowl-of.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Deinocheirus
Psáno pro Osel.cz a DinosaurosBlog