Měl jsem možnost se zúčastnit několika projektů, které Akademie věd pořádá v rámci snahy o popularizaci vědy. Několik středoškolských studentů u nás v laboratoři dělalo své projekty v rámci programu Otevřená věda. Sáhli si na skutečnou vědeckou práci a v některých případech tak úspěšně, že se stali spoluautory vědeckých publikací. Naposledy byl u nás v minulém a tomto roce velice šikovný student Tomáš Herman, který vypracoval v rámci projektu svou maturitní práci věnovanou studiu pravděpodobností reakcí důležitých pro budoucí pokročilé jaderné systémy, ať štěpné tak fúzní. Úspěšně ji obhájil a úspěšně i maturoval, takže teď může nastoupit na FJFI ČVUT, kde se chce věnovat experimentální jaderné fyzice.

Když jsem byl požádán, abych dělal odborného garanta jednomu z deseti popularizačních videí, na kterých Středisko společných činností AVČR pracovalo, měl jsem z toho docela obavu. Zvláště když šlo o téma jaderné elektrárny. Ale spolupráce s těmi, kteří připravovali scénář a na videu pracovali, byla excelentní. Snažili se všem mým poznámkám a návrhům na změny a úpravy co nejvíce vyjít vstříc. A výsledek je alespoň podle mého názoru opravdu kouzelný. Promítal jsem video pro zpestření na řadě přednášek, které jsem měl na středních školách a také na semináři pro středoškolské pedagogy, který jsem měl nedávno v Olomouci. A jak studentům, tak jejich pedagogům, se velice líbilo.

I další videa jsou perfektní a nevyhýbají se ani kontroverznějším tématům. Musím jen zdůraznit, že můj podíl na tom, že se video o jaderné elektrárně tak povedlo, je minimální. Hlavní zásluhu mají ostatní, kteří jsou uvedeni na konci. Právě pracovníci týmu Otevřené vědy ze Střediska společných činností AV ČR, firmy Maur film a také Pavla Lišky. Na můj vrub pouze padají případné neodchycené chyby a přílišná zjednodušení.