Resveratrol (trans–3,4",5–trihydroxystilben, C14H12O3). Tento stilbenoid je jedním z přirozených fenolů a phytoalexinů. Většinou si o něm pamatujeme, že je ho hodně ve slupkách a jadérkách modré vinné révy odkud se dostává do vína. Mají ho i bílá vína, jen ale ta ze severu. Stejnou službu zastane ale i obyčejný domácí rybízák, borůvková marmeláda či arašídová pomazánka.

 

Resveratrol ovlivňuje metabolismus lipidů a tlumí srážení krevních destiček. Předpokládá se, že díky své schopnosti být nepřátelským vůči androgenním receptorům, by se měl činit i v prevenci rakoviny prostaty.  V jedné práci se dokonce zmiňuje náznak zesílení účinku léků proti retrovirům.
Veškerá argumentace přínosu pro lidské zdraví se ale odvozuje především z pokusů na pokusných zvířatech. Jeden z pokusů evidoval dožívání vyššího věku u myší, které byly krmeny vysoce kalorickou dietou. Tehdy vzniklo přesvědčení, že resveratrol stojí za "francouzským paradoxem", což je  termín pro nízký výskyt ischemické choroby srdeční u gurmánských Francouzů, kteří si s vysokým obsahem cholesterolu, ani z nasycených mastných kyselin, moc hlavu nelámou a na délce a kvalitě jejich života se to nijak zvlášť negativně neprojevuje. Vděčit za to mají své náklonnosti k červenému.

 

 

Vědci jakoby se začali předhánět v odhalování dalších a dalších resveratrolových prospěšností. Kdo neměl žádný vlastní nápad, začal zkoumat resveratrol. Na něm se dal vždy nějaký ten „slušný“ výsledek získat, nikdo si to nedovolil zpochybňovat a časopisy publikace rády přijímaly, takže to aktérům získávalo body. Masírovaná nutně nabyla dojmu, že jde téměř o všelék. Někteří, jako třeba Dipak Das, ředitel Výzkumného kardiovaskulárního centra University of Connecticut School of Medicine ve Farmingtonu, dospěl ve své snaze tak daleko, že pracné získávání výzkumných dat začal považovat za ztrátu času. Svou svéráznou podporou ajurvédy připravil svému chlebodárci (University of Connecticut) těžké chvilky. Rektor musel rozeslat omluvnou zprávu v níž se psalo, že z interního šetření se zjistilo, že pan profesor podváděl a že nejméně sedm let falzifikoval výsledky svých pokusů a že to celkem bylo ve  145 případech. Týkalo se to právě výtažků z hroznových slupek a česneku. Doktor jimi zvládal u lidí vyléčit ischemickou chorobu srdce, atherosclerózu i srdeční arytmii, čímž se stal mezi „alternativci“ celosvětově uznávanou kapacitou.

Poté, co to na něj prasklo, dělali se na čele vrásky editorům i takových periodik, jakými jsou například: FEBS Letters, American Journal Physiology, Heart Circulatory Physiology, Cardiovascular Ressearch, Journal of Molecular and Cellular Cardiollogy, Cellular and Molecular Biology, Annals of the New York Academy of Sciences - Sborník americké akademie věd, Drugs Experimental Clinical Research, Cell Biochemistry and Biophysics, Pharmacolology, …  publikace z přibroušených dat museli stáhnout.
Ostuda se nikomu nechce moc rozmazávat. Škodí to prestiži výzkumných pracovišť, univerzit, i jimi udělovaných titulů, nasírá to lid, který výzkumy platí z daní, čímž to škodí i politikům. A hlavně to škodí obchodu, protože v přípravcích alternativní medicíny se točí stovky miliard ročně. Proto takové případy končí většinou podle scénáře Massimo De Rita „Vyšetřování skončilo – zapomeňte“.  

 

Až nyní 
Richard D. Semba je několikanásobným profesorem na Johns Hopkins University. S týmem svých věrných publikoval v květnovém čísle prestižního lékařského časopisu (JAMA Internal Medicine) článek, který dostává přezdívku úmrtní list resveratrolu. Semba není žádný diletant, stárnutí studuje už patnáct let a je vůdčí osobou mezinárodního týmu, který věnoval pozornost lidem  z italské Chianti. Usedlíky v Toskánské vinařské oblasti přesvědčil k čůrání do zkumavek. Šlo o náhodně vybrané jedince z populace. Tuto oblast si vědci vybrali proto, že je tamním dobrým zvykem "dvojka červeného".  Žádnou předepsanou dietu neměli, pouze povinnost odevzdávat vzorky zmíněné nažloutlé tekutiny, z níž pak hmotnostní spektrometr podle přítomných metabolitů zjistil, kolik resveratrolu kdo z nich do sebe svou životosprávou dostával. Celkem tak sledovali 783 lidí ve věku nad 65 let.

Hladina resveratrolu u pokusných osob nekorelovala s žádným z důležitých parametrů charakterizujících zdravotní stav osoby. Sledovali například C-reaktivní protein v séru, který signalizuje záněty.  Nebyla zjištěna žádná spojitost s TNF (tumor necrosis factor) čili faktorem nádorové nekrózy. Nic nenasvědčovalo ani souvislostem s interleukiny, což jsou látky charakterizující stav imunitního systému.
Když později eliminovali vliv jiných faktorů (pohlaví, věk, rizikové faktory,...), tak jak se to při  studiích vždy dělává, zklamání se dovršilo. Osoby s vyšší koncentrací metabolitů resveratrolu neměly ani v nejmenším snahu méně umírat. Což ve světle předchozích oslavných prací se tak trochu jeví jako trucovitost proti dobrým mravům. A nejen to. Vyšší příjem resveratrolu se u stárnoucí populace neprojevil ani nižším výskytem zánětlivých onemocnění.  Do třetice nevyšel ani blahodárný efekt u infarktů, mozkových příhod a jiných kardiovaskulárních libůstek. Je to smutné, ale ti co na přísun resveratrolu ve svém životě dbali, žádný rukolapný efekt z toho neměli. Žádným ze jmenovaných neduhů netrpěli o nic méně, než ti, kteří se resveratrolu vyhýbali. A do čtveřice všeho zlého, příznivý efekt resveratrolu se u nich neprojevil ani v poklesu případů rakoviny.

 

 

 

Sembův tým nás připravil o  pocit, že se sklenkou červeného si to tady ve zdraví budeme užívat déle. Navíc nás utvrdil ve skepsi, že už ani vědcům se nedá věřit. V  pohádkách s dobrým koncem se ale nakonec nějaká cesta najde. Že by se i tady našla možnost, nějak z tho ven a s nikým si to nerozházet? Zopakujme si fakta. Středomořská dieta a francouzský paradox fungují a nějakou dobu to ještě vydrží, než hamburgery zjednají nápravu. Problém je s nynější poznatkem, který se zdá neprůstřelný, vše se totiž dálo pod naším evropským dohledem. Ten v praxi znamená asi to, že ačkoliv jde resveratrol na dračku, je akorát tak na ...
Když nefunguje resveratrol, tak to přece ještě neznamená, že by ve sklence červeného, kromě pravdy a resveratrolu, nemohlo být ještě něco jiného, co nás bude schopno zbavovat ode všeho zlého. Ani sami autoři to zcela nezpochybňují. V úvahu by mohly připadat některé z dalších polyfenolů. Je to dost chatrný argument, ale aspoň něco, abychom nemuseli nabízenou skleničku odmítat a aby i nadále bylo u slušných vinařů zvykem, nabízet ve sklípku s koštem i ořechy. Z amerických vymožeností, které se k nám tlačí, bude zase dobré dávat přednost čokoládě. Ořechy i boby mají totiž v sobě polyfenolů hodně.                                                                                                                                                                                                                                                                    

 

Jediné, co se teď nikomu nepodaří nějak okecat je, že utrácet za bobule s koncentrovaným zdravím v podobě separovaného resveratrolu, je ptákovina. Sembovi bychom křivdili, kdybychom ho označili za jediného viníka krutého procitnutí. S vyhodnocováním dat a formulací výsledků mu pomáhali američtí statistici z Johns Hopkins, experti na stárnutí z Marylandu v National Institute on Aging (NIA), biochemici z Massachusetts (New England Research Institutes). Spoluviníky jsou i Evropané. Výzkum probíhal pod kontrolou  Španělů z University of Barcelona a Katalánského onkologického institutu. Sekundovali i Italové z Instituto Nazionale di Ripose e Cura per Anziani V.E.II.

 

 

 Pokud budeme chtít být objektivní, musíme připustit možnost, že i tato nová studie se může mýlit a že nakonec se přece jen i na lidech prokáže to, co zjistil na rybách Cellerino Alessandro ze Scuola Normale, když testoval účinky resveratrolu na tropické rybce Nothobranchius furzeri. Tu mají neurobiologové obzvlášť rádi, umírá na sešlost věkem většinou ve věku 3 měsíců. Je považována za obratlovce s nejkratším životem. Když těmto rybkám dopřál resveratrol, prodloužil jim život o polovinu. Dokonce prý na své rybí stáří byly méně sklerotické. Prokázal to pokus s hledáním potravy a také pitva zjišťující počty neuronů v rybích  mozcích. Podezřelé na těchto výsledcích je, že v tak slibných pokusech Alessandro nepokračuje. Přitom za prodloužení života u obratlovce chodícího po dvou, by Nobelovka byla téměř jistá. 

 

 

Svého času slibné výsledky získávala Fabienne Aujardová, z pařížského Centre National de la Recherche Scientifique. Ta resvetratrol přidávala do žrádla primátům s nezaměnitelně vykulenýma očima – lemurům. Mají toho s námi dost společného. V zimě, pokud se tomu na Madagaskaru tak dá říkat, zleniví a tloustnou. Nesouvisí to ani tak s chladem, jako s fotoperiodou. Jakmile se začnou dny krátit, zakládají na sádlo 6-8 gramů týdně. Během několika týdnů jich byl „dvojnásobek“. Jinou věcí se lemuři zase podobají medvědům. Ne, že by zrovna upadali do zimního spánku, ale podobně jako oni se stávají hypotermičtí. A právě na tom Aujardová postavila svůj pokus. Sledovala co s šedesátigramovým tělíčkem udělá každodenní přilepšení o 200 miligramů resveratrolu na kilogram hmotnosti. Lemuři se jako mávnutím proutkem změnili. Apatie byla ta tam. Přestali lenošit a vrátila se jim pohybová aktivita jako kdyby se den nekrátil a čekalo je léto. Prsty v tom má aktivace genu pro sirtuiny, které mluví do metabolismu lipidů. Přídavek resveratrolu snížil poloopicím energetický příjem o 13 %. Jejich klidový metabolismus se  zvýšil o 29 %. A to je na tom zřejmě to nejzajímavější.

Z pohledu těch, co potřebují hubnou, by to bylo takřka požehnáním. Snížit energetický příjem není tak složité, stačí k tomu vyměnit kuchařku (za horší, pochopitelně). S výdejem energie to už je složitější. I když i to by šlo zařídit stejným způsobem. Jenže tady jde o vyšší klidový výdej energie. Přeloženo do lidštiny – spalování více tuků při nicnedělání. To je to oč tu běží. Radost poněkud kazí zjištění, že pokusní makiové  měli zvýšenou tělesnou teplotu. Ne o tolik, aby se jim oči začaly lesknout od horečky, šlo zhruba o jeden stupeň Celsia. Rozdíl teplot je ale statisticky průkazný a proto by se zalesknout měly oči těm, kteří chtějí hubnout, ale nic pro to nedokážou udělat. Mohlo by jít o základ budoucí pasivní léčby nadváhy.

 

Zatímco na zvířatech řada pokusů s resveratrolem vyzněla více než slibně, na lidech se z toho nyní nepotvrdilo zhola nic. Pro optimisty, které hned tak něco neodradí, bude dobré připomenout, že nejvíce resveratrolu do sebe dostanou ne s vínem, ale s hrozny nezralými. Vinná réva si tuto látku vytváří jako jed, kterým drží na uzdě  bakterie a plísně. Zahání je resveratrolem do doby, než jim v hroznech zkomplikuje život vysokou cukernatostí. Ještě levněji se k resveratrolu dopracujeme žvýkáním slupek z grapefruitu. Ekologicky smýšlejícím duším by mohlo být bližší žužlání kořene křídlatky.

 

Literatura
Resveratrol Levels and All-Cause Mortality in Older Community-Dwelling Adults, JAMA  Intern Med. Published online May 12, 2014. doi:10.1001/jamainternmed.2014.1582
Resveratrol prolongs lifespan and retards the onset of age-related markers in a short-lived vertebrate
DR Valenzano, E Terzibasi, T Genade, A Cattaneo, L Domenici, ...
Current Biology 16 (3), 296-300
Centre National de la Recherche Scientifique, BMC Physiology