MON810
Pod označením MON810 se skrývá produkt laboratoří americké firmy Monsanto. Kukuřice má v genomu navíc bakteriální gen pro toxin produkovaný půdní bakterií Bacillus thuringiensis. S jeho produktem se rostlina dokáže ubránit proti některým svým škůdcům. Bakteriální toxin je znám již déle než sto let, přišli na něj v Japonsku, když chovatelům bource morušového hynuly housenky. Již celá desetiletí se tato látka úspěšně používá jako ekologický pesticid. „Ekologicky“ se s ním postřikuje i dnes, navzdory tomu, že v takto používaných objemech, postihuje vedle samotného škůdce (zavíječe kukuřičného) i hmyz užitečný. V případě že tvorbu toxinu necháme na pletivech samotné rostliny, netřeba jezdit na posle s postřikovačem, pálit naftu a nechávat látku vsakovat do spodních vod. GM plodina je k životnímu prostředí šetrnější a její neškodnost prokázalo v Americe několik týmů,. Například biologové ze Santa Clara University. Ke stejným závěrům se dopracovali i vědci v jiných koutech světa. Neškodnost této kukuřice pro hmyz žijící na českém poli, potvrdil i tým pana profesora Sehnala z Entomologického ústavu AV ČR v Českých Budějovicích. Stejně pozitivně vyzněly i pokusy pana docenta Kocourka z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Ruzyni. A jak oba říkají, někdy je obtížné myšlenkové pochody aktivistů pochopit.
Vlajkovou lodí reklamy odpůrců geneticky modifikované kukuřice, se stala studie G. E. Seraliniho. Z té před časem vyplývalo, že GM upravená kukuřice může mít negativní efekty na játra a ledviny. Aktivisté připuštěnou možnost využívali jako vědecký důkaz škodlivosti GM plodin. Poté, co vědecký výbor pro zdravotní a environmentální rizika, zřízený rozhodnutím Komise EU, Seraliniho pokusy prověřil, zformuloval závěr z něhož je patrné, že Seraliniho analýza žádné důkazy, že by Bt-kukuřice kukuřice měla negativní vliv na potkany v jeho devadesátidenní studii, nepřinesla. Statistické rozdíly uváděné Monsantem a Seralinim a spol. nesouvisely s konzumací kukuřice a nebo neměly biologický či klinický význam, protože nevykazovaly závislost na dávce. Nepotvrdila se ani opakovatelnost v čase, ani spojitost s dalšími relevantními změnami (např. histopatologií), výskyt u obou pohlaví, hodnoty mimo obvyklou variabilitu nebo biologickou hodnověrnost s ohledem na efekt a jeho příčinu. Zkrátka a dobře, Seraliniho naznačování, že geneticky modifikovaná plodina má nepříznivý efekt na potkany, byla jen blamáž. Možnou škodlivost GM kukuřice, mezinárodní tým evropských expertů zcela vyvrátil.
Seralini se s takovým verdiktem nespokojil. Spojil síly s podobně anti modifikačně naladěnou Italkou Manuelou Malatestovou a společně provedli pokus v němž krmili jednu skupinu laboratorních potkanů modifikovanou kukuřicí, druhou skupinu zvířat rovněž GM kukuřicí ale s přídavkem herbicidu Roundap. Jako kontrola jim sloužili hlodavci krmení klasickou kukuřicí bez herbicidu. Úmrtnost potkanů ve skupině zvířat krmených geneticky modifikovanou kukuřicí byla třikrát vyšší než u potkanů krmených neupravenou kukuřicí.
Výsledky této jeho další studie otiskl před rokem a půl časopis Food and Chemical Toxicology pod názvem „Long term toxicity of Roundup herbicide and a Roundup-tolerant genetically modified maize“. Svět oběhly obrázky hlodavců se zhoubnými nádory. A znovu zpráva veřejnost vylekala. Tentokrát už do ulic vyšli farmáři zaměření na bioprodukci i část veřejnosti.
Výsledky Seraliniho výzkumné studie, kterou uskutečnil na univerzitě v Caen (Francie), znovu dostali za úkol prověřit nezávislé týmy v šesti zemích EU. Verdikt byl znovu prostý: Už samotná metodika pokusu Seraliniho byla zpochybněna. Stejně tak i získané výsledky a formulované závěry dopadu na člověka. Práce Seraliniho nesplňuje ani základní vědecké standardy, kterými by se měla vědecká práce řídit. Komise (EFSA) vyzvala Seraliniho, aby ke studii poskytl doplňující informace. To ale autoři publikace odmítli. Místo toho jen dali k dispozici seznam téměř 200 vědců z více než 30 zemí, kteří údajně jejich studii podporují.
EFSA ve svém odmítnutí Seraliniho závěrů nevařila z vody, provedla své vlastní pokusy. Testy prováděla podrobně a navíc na několika místech Evropy - v Belgii, Dánsku, Francii, Německu, Itálii a Nizozemsku. Nikde se z toho, co veřejnosti tvrdil Seralini, neprokázalo. Vyvracet špatně provedenou práci a podvody, stojí společnost vždy hodně peněz. Pokusy Seraliniho se jeví většině vědců, jako šlendriánství, které by nemělo dávat důvod, aby se tak masivní a nákladné a dlouhotrvající prověřování dělalo i v případě další plodiny, které Seralini označí za škodlivou (jako kukuřici NK603). Samotné plodiny v jeho případě jsou totiž až to poslední o co ve sporu jde. Proti Seralinimu stojí i další fakta. Stejnou kukuřici na americkém kontinentu s chutí konzumují miliony obyvatel již léta. Žádný nárůst nádorů, jako vyšel Seralinimu, se tam nekoná. Fámy se ale šíří rychle a mají tuhý kořínek. Tak tomu je i u té vypuštěné z francouzského pracoviště. Řada evropských odběratelů dostala strach aby nepřišla o zákazníky, kteří nemají ve věci jasno a podle hesla každý platící zákazník je vážený, se stalo módou na pultech s potravinami se ohánět certifikátem potvrzujícím, že mléko, maso i vejce pocházejí ze zvířat, která nebyla krmena GM plodinami. Sami nejspíš tušíte, jak v případě globálního obchodování s krmným obilím a sójou, toho lze dosáhnout...
Veřejné mínění formované těmi, co si myslí, že konzumovat geny je škodlivé, převálcovalo všechny argumenty vědců. I u našich severních sousedů to způsobilo své a Polsko se rovněž přidalo k táboru zemí, které na svém území pěstovat MON810 zakázaly. V odůvodnění úřad uvedl, že to je na základě „možné nebezpečnosti na včely." Což byla pochopitelně hloupost, protože i jejich domácí vědci upozorňovali, že z jejich výzkumných prací nic tomu nenasvědčuje (viz např. závěry článku v odborném časopisu Medycina weterynaryjna 68 (10): 630–633, 2012.
S podobnou kritikou domácích vědců se setkal i německý zákaz pěstování MON810. Proč se tedy taková rozhodnutí, navzdory doporučení široké vědecké obce dějí? Nejspíš proto, že chce-li být politik úspěšný, musí ctít zásadu vox populi, vox Dei. Hlasy vystrašených jsou také hlasy dobré pro setrvání v úřadu a u informované veřejnosti se lze snadno hájit předběžnou ochranou spotřebitele, případně ochranou domácího trhu před cizí produkcí. Protože přímý zákaz dovozu by přes WTO jen těžko prošel, řeší se doložkou v níž je kolonka produkt je GMO a může být škodlivý životnímu prostředí i to vykoná, co je třeba.
Jakoby se Evropská společnost ve věci využívání GM technologií dala na cestu budování „čínské zdi“. A daří se jí to dobře a nejen ve vztahu ke Bt-kukuřici, ale i bramboru, vojtěšce, rajčeti, okurce,... Svět si ale jde svou cestou a nejen v případě hlavních hráčů a exportérů obilovin. MON810, schválili a pěstují v Argentině, Austrálii, Brazílii, Kanadě, Číně, Filipínách, Japonsku, Jihoafrické republice, Kolumbii, Koreji jižní i té severní, Mexiku, ale též ve Švýcarsku, na Tchaj-wanu, v USA i v Uruguay. A nejspíš i jinde, kde si se schvalováním moc hlavu nelámou. Šetří si náklady, nemají tolik pesticidů ve spodních vodách a pro své lidi méně plesnivé obilí bez rakovinotvorných látek. Proto byl také verdikt EU ve věci povolování kladný, nicméně to v praxi nic neznamenalo. Kukuřici již zakázali v Rakousku, Maďarsku, Řecku, Lucembursku, Německu, Itálii a nově i Francii, kde to řešil jen časově omezený zákaz.
Prakticky ve stejné době, kdy o osudu kukuřice rozhodovali francouzští senátoři, jiný orgán, Státní rada, podobně rozhodla o žádosti producentů kukuřice, kteří se snažili změnit postoj úřadů k dříve (dočasně) vyhlášeným omezením pěstování MON810. V odůvodnění státní moc uvedla, že se to týká jen malého okruhu farmářů, kteří v GM produkci hodlali podnikat. Navíc prý Asociace producentů obilovin (AGPM) ve své žádosti řádně nedoložila, že hospodářské krizi, které jak uvádějí nyní musejí čelit, že se jim tak děje právě z důvodu dřívějšího vyhlášení dočasných zákazů pěstování GM kukuřice. Paříž totiž dvakrát vydala dočasný zákaz geneticky modifikovaných plodin (v roce 2011 a 2013). Zástupce Asociace producentů obilovin se po pondělním vyrozumění zmohl jen na slova: "Nepřekvapilo to".
Francouzské ministerstvo zemědělství ale nezůstává jen u tohoto zákazu. Unijní březnové povolení MON810 zemi gastronomie rozčílilo natolik, že prostřednictvím svých zástupců v Bruselu bude lobovat za vyloučení dalšího povolování GM plodin z kompetence unijních orgánů. Vše by nadále mělo probíhat jen na národních úrovních. Potěš nás pánbůh, pokud to projde. To už by pak evropským výzkumníkům času na smysluplnou práci, moc nezbylo. Místo jednoho pověřeného pracoviště by se testy prováděly ke každé plodině sedmadvacetkrát...
Tendencím podobným těm v dnešní Francii, není ušetřeno ani Česko. I naši zákonodárci jsou zaklínadlem předběžné opatrnosti přesvědčováni o možné škodlivosti GM plodin, například od paní Mgr. Margit Slimákové, mediálně známé specialistky přes „zdravou výživu“. Letos v dubnu se jí to dařilo v poslanecké sněmovně na semináři „GM potraviny do Evropy – ano či ne“.
Většina odborníků je ale toho názoru, že u geneticky modifikovaných plodin odborná diskuse přestala hrát roli. Navrch získala demagogie, politikaření a kalkulace založené na průzkumech veřejného mínění se snahou nenadělat si z žádné významnější skupiny voličů své nepřátele.
Argument, ze všech argumentů ten nejdůležitější - že do dnešních dnů, nikdy a nikde na světě, nebyla průkazně zjištěna zdravotní újma konzumentů GM potravin, jakoby ani neexistoval.