Pojem Pacemaker – generátor elektrických impulsů jsme brali jako synonymum pro  kardiostimulátor. Na určitou výjimku, spojenou s využitím obdobného zařízení k léčbě frigidity žen jsme vás na Oslovi již informovali („Orgasmatron Sally“).
Mezinárodní tým operatérů nyní ukázal, že implantování generátoru impulsů a zavedení elektrod do míst, kde mohou stimulovat příslušné nervy vycházející z křížové oblasti míchy, dokáže zlepšit kvalitu života u řady postižených samovolným vyměšováním. Elektrické impulsy vydávané elektrodami pomáhají stimulovat nervy análního svěrače - svalu, který zabraňuje samovolnému průchodu výkalů. I když přesné statistiky v tomto směru neexistují, odhaduje se, že nedobrovolným, samovolným vyprazdňováním útrob trpí miliony lidí. Tak jak stárneme, stávají se u nás tyto problémy častější. Ve věkové kategorii nad padesát let takto trpí 11% mužů a 26% žen.

Operatér týmu, Němec Klaus Matzel z University of Erlangen-Nürnberg.in Erlangen k výsledkům posledních pokusů uvádí: „ Podali jsme přesvědčivý důkaz  prospěšnosti stimulace křížových oblastí páteře“.  A dodává: „Zlepšení funkce a s tím kvalitativní posun života přináší naším pacientům Radost“. Jiný člen týmu - Robert Madoff, mimořádný profesor chirurgie na Minnesotské univerzitě pro časopis New Scientist tyto výsledky okomentoval: „Člověk na špatnou funkci análního svěrače neumírá, ale  život s ním je utrpením. I když se u takto nemocných nejedná o bolest v pravém slova smyslu, zlepšení kvality života je věc neméně důležitá“.

Pacemakery - generátory impulsů jsme si zatím spojovali především s nemocným srdcem,  léčbou frigidity žen, anestezií či stimulací mozku. Nové výsledky ukazují, že se s nimi budeme setkávat i při léčbě inkontinence.

Pravdou je, že pokusy s elektrickou stimulací nervů jsou již delšího data. V červnu loňského roku vyhodnotil Národní ústav pro kvalitu živita (NICE) tehdy dostupná data a ve věci zavedení sakrální nervové stimulace,  jako součást poskytované zdravotní péče ve Velké Británii, rozhodl zamítavě. NICE tehdy shledal, že důkazy pro bezpečné a účinné stimulace sakrálních nervů k zabránění úniku výkalů nejsou dostatečné a doporučil další výzkum v této oblasti.  Zmíněná technika je již na léčbu inkontinence moče (svěrače močové trubice) zkoušena již deset let. Tyto výsledky ale nejsou nijak zvlášť přesvědčivé. Teprve poslední čtyři roky se záběr rozšířil i  na svěrač anální. Zde jsou výsledky mnohem přesvědčivější. Matzel se svými kolegy implantoval generátor elektrických impulsů, neboli pacemakery, 34 pacientům, žádný z nich nebyl schopen vůlí ovládat svůj svěrač a  udržet stolici. Matzelově týmu se zřejmě podařilo u metody „vychytat mouchy“ ohledně správného umístění elektrod, protože zatímco před implantací pacemakerů mělo sledovaných 34 pacientů v průměru 16 „nehod“ týdně, rok po zákroku to byly jen tři. Zatím lze hodnotit jen čtyřleté období protože déle se výkony neprovádějí. Ukazuje se že čtvrtým rokem po zavedení této léčby jsou výsledky dokonce ještě lepší. Z původně  šestnácti malérů týdně mají takto léčení pacienti týdně již jen pouhé dvě epizody.

Elektrická terapie se ve světle nových výsledků  jeví jako úspěšné řešení tam, kde jemnější přístup, jakým je úprava diety a pánevní cviky již nepomáhají. Pod tíhou nových argumentů se očekává brzká změna zamítavého stanoviska komise NICE.   

Pramen: The Lancet (vol 363, p 1270)