Když byly v 70. a 80. letech 19. století objevovány na americkém západě první obří kostry dinosaurů, velikost dávných zvířat veřejnost ohromila. Tvorové jako Diplodocus, Apatosaurus nebo později Tyrannosaurus lidstvo fascinovali a jitří naši představivost dodnes. Dinosauři však trochu neprávem zastínili další úžasné tvory druhohorního období, ať už mluvíme o obřích krokodýlech, ptakoještěrech, či mořských plazech. Právě velcí mořští plazi – mosasauři, plesiosauři a ichtyosauři – přitom dominovali vodním ekosystémům po desítky milionů let a vytvořili natolik fantastické formy, že si je dnes v jejich „živé“ podobě sotva dokážeme představit. Varanům příbuzní mosasauři byli kdysi hojní i na našem území. Pojďme si proto o nich nyní povědět více.
Své jméno získali mosasauři po západoevropské řece Máze (latinsky Mosa), v překladu jde tedy o „ještěry od Mázy“. To však již dávno neplatí, protože nyní známe jejich zkameněliny téměř ze všech kontinentů. První fosilie mosasaurů byly objeveny ve vápencovém lomu nedaleko holandského města Maastrichtu již v roce 1764, tedy ještě před vznikem vědecké paleontologie. Dnes se předpokládá, že tito zástupci šupinatých plazů vznikli ze semiakvatických („obojživelných“) předků nazývaných aigialosauři. Někdy v období přelomu spodní a svrchní křídy dali tito varanům podobní plazi vzniknout mosasaurům, kteří pak prožili svůj evoluční vzestup v posledních zhruba 20 milionech let křídy (před 86–66 miliony let).
Mosasauři možná těžili z ústupu jiných skupin mořských plazů ke konci křídy, jako byli plesiosauři nebo ichtyosauři. Zdatnými konkurenty jim ovšem po celou dobu jejich existence byli žraloci, kteří se tehdy poprvé výrazně rozšířili ve své „moderní“ podobě. Mosasauři dýchali vzduch a byli velmi obratnými a výkonnými plavci. Rodili živá mláďata přímo ve vodě a přednostně obývali mělká teplá moře v blízkosti kontinentů. Tvarem těla se tito pravěcí predátoři na první pohled podobali svým příbuzným z řad varanů či dalších ještěrů. Tělo však bylo více hydrodynamické a protažené. Končetiny se přeměnily na veslovité útvary napomáhající pohybu ve vodě. Ke stejnému účelu sloužil rovněž masivní a silný ocas, jenž byl zřejmě hlavním zdrojem hybné síly. Spolu s ryboještěry a pliosaury představovali mosasauři nejděsivější obyvatele druhohorních moří. Vzácné zkameněliny otisků kůže ukázaly, že tělo mosasaurů bylo pokryto šupinami, které připomínaly šupiny hadů a ještěrů. Nedávno byl dokonce zveřejněn výzkum otisků kůže jednoho exempláře, který naznačuje, že daný živočich byl tmavě zbarvený. Stejně jako jejich příbuzní hadi měli také mnozí mosasauři poměrně flexibilní čelisti, které jim umožňovaly polknout i velké kusy masa v celku. Ne všichni mosasauři byli ale krvelačné bestie, zabíjející s gustem jiné velké obratlovce.
Někteří se živili třeba amonity, tedy mořskými hlavonožci s výraznými, často zatočenými schránkami. Dokládají to četné zkameněliny schránek amonitů (například rodu Placenticeras) s otvory po mosasauřích zubech. Jiné fosilie zase ukazují, že potravou mosasaurů se stávali i žraloci nebo dinosauři. Také jediný dnes známý kosterní materiál z neptačího dinosaura, který byl objeven na našem území, nese stopy po zubech žraloků a mosasaurů. U Kutné Hory žil asi před 95 miliony let menší býložravý dinosaurus, jehož mrtvé tělo putovalo nějakou dobu mořem a představovalo hostinu právě pro tyto predátory. Co se týče žraloků, nezůstávali mosasaurům nic dlužni – nechybí totiž ani fosilní doklady v podobě mosasauřích kostí s vetknutými žraločími zuby. Velikost mosasaurů je zřejmě nejzajímavějším aspektem této pradávné skupiny vodních obratlovců. Stejně jako u dinosaurů a ptakoještěrů najdeme mezi mosasaury malé druhy, v tomto případě nepřesahující třímetrovou délku. K nejmenším patřil evropský Carinodens, živící se díky svým tupě zakončeným robustním zubům zejména mlži, jejichž lastury dokázal rozdrtit. Při své velikosti, srovnatelné se současným varanem komodským, to však byl pouhý trpaslík oproti větším bratrancům, jakými byli evropský Mosasaurus hoffmannii, Hainosaurus bernardi nebo jejich geologicky starší severoamerický protějšek Tylosaurus. Maximální délka hainosaura a tylosaura je odhadována asi na 12 metrů. Největším zástupcem mosasaurů byl ale zřejmě samotný rod Mosasaurus. Jeho maximální délka bývá odhadována na 15, nebo dokonce 18 metrů, ačkoliv tyto rozměry nejsou zatím plně doloženy. Každopádně šlo o gigantická zvířata s lebkou dlouhou kolem 1,5 metru a s hmotností mnoha tun (u největších exemplářů možná až několika desítek tun).
Jak již bylo řečeno, mosasauři hojně obývali mořské prostředí Čech v období svrchní křídy, o čemž svědčí velké množství zkamenělin těchto pravěkých plazů. Jedním z vůbec nejhezčích nálezů je fragment čelisti menšího mosasaura z Dolního Újezdu u Litomyšle, objevený v minulém století při rozebírání částí opukové zídky. Dnes se spolu s dalšími cennými fosiliemi nachází ve sbírkách Národního muzea v Praze.
Podobné skvosty nás utvrzují v představě, že mosasauři byli nesmírně úspěšnými a celosvětově rozšířenými obyvateli svrchnokřídových moří. Společně s dalšími skupinami velkých mořských plazů a s ptakoještěry ovšem sdíleli osud neptačích dinosaurů – na konci křídy před 66 miliony let se stali oběťmi katastrofického hromadného vymírání. Zhruba po dvaceti milionech let tak na konci “éry plazů” definitivně uvolnili místo žralokům a dravým rybám. O někdejší slávě těchto fantastických „mořských ještěrů“ nám tak dnes už vyprávějí pouze němí svědkové dávnověku – jejich vlastní zkameněliny.
Literatura:
https://en.wikipedia.org/wiki/Mosasaur
https://www.prirodovedci.cz/
https://www.zshorakhk.cz/tvorba/ucitele/krvava_more.pdf
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
| Mega Beasts: T-Rex of the Deep (HD Quality) (díl 1/5) Další díly: https://www.youtube.com/watch?v=HMW8hEa7p_Q https://www.youtube.com/watch?v=CLFOscRaERw https://www.youtube.com/watch?v=dwHi0CxOysg https://www.youtube.com/watch?v=Gc5-U_JcUDw |
