První X-37 startoval pod aerodynamickým krytem rakety Atlas V 22. dubna 2010. Jeho orbitální mise označovaná krycím kódem USA-212 netrvala dlouho. Po 224 dnech na oběžné dráze přistál 30. listopadu téhož roku na Vandenbergově základně v Kalifornii. Jednalo se o první automatické přistání amerického okřídleného stroje. Letový exemplář ale neputoval do muzea. Ujali se jej technici, kteří začali kontrolovat jednotlivé systémy a připravovat stroj na další misi.
Druhý start se uskutečnil 11. března 2011. Do vesmíru se vydal druhý exemplář miniraketoplánu a pod označením USA- 226 kroužil kolem naší planety 469 dní, než 16. června 2012 přistál opět na ranveji základny Vandenberg. Třetí start přišel ještě téhož roku – 25. října se na oběžnou dráhu vydal již jednou letěný stroj – byl to ten, který zvládl už premiérovou misi.
Tentokrát pro něj ale technici připravili mnohem delší pobyt ve vesmíru. 25. března stroj překonal dosavadní rekord v délce pobytu na oběžné dráze, který ustanovila druhá mise. V těchto dnech se navíc přehoupnul přes kulatou hranici 500 dní na oběžné dráze. Vlastní životnost může být prakticky neomezená, protože X-37 čerpá elektrickou energii ze solárních panelů.
Co přesně armádní miniraketoplán na oběžné dráze dělá nevíme. Oficiální prohlášení se omezují jen na „zkoušky návratu do zemské atmosféry“ a „letové experimenty“. Odborníci často hovoří o možnosti, že by na palubě miniraketoplánu mohly být senzory včasné výstrahy hlídající, zda někde na světě nestartuje nepřátelská raketa. Druhou možností by mohlo být snímkování zemského povrchu. V obou případech by ale bylo pravděpodobné, že by se jednalo o zkoušky nových technologií. Co ale můžeme prakticky s jistotou vyloučit je to, že by X-37 nesl na palubě zbraně. Jednak by to odporovalo mezinárodním úmluvám a navíc umístění zbraní na oběžnou dráhu není technologicky zrovna dvakrát výhodné.
Existuje poměrně velká část lidí, kteří se zaměřují na sledování noční oblohy, na které pátrají po satelitech. A právě tajné družice jsou pro ně ještě atraktivnější. Díky nim máme přehled i o skutečnostech, které by armáda sama rozhodně nevyzradila.
Díky „družicovým spotterům“ jsme například zjistili, že stroj při první misi poměrně výrazně manévroval – často zvyšoval a a následně snižoval svou oběžnou dráhu – zřejmě v rámci základních zkoušek. Tentokrát je ale jeho dráha mnohem stabilnější. Třetí mise měla na začátku oběžnou dráhu 345 x 363 km skloněnou o 43,5° vůči rovníku. V současné době se dráha liší jen nepatrně – 382 x 406 km, přičemž sklon zůstává stejný.
To znamená, že při třetí misi stroj prakticky nemanévruje, tudíž v jeho nádržích zůstává i více než 500 dní po startu stále dost paliva. Pokud se tedy bude mise jednou chýlit ke konci, nebude to způsobeno nedostatkem pohonných hmot pro manévry. Prozatím nevíme, kdy by měl X-37 přistát, nicméně z prvních dvou misí víme, že se tento moment dá vysledovat poměrně přesně. Stroj jednak sníží svou oběžnou dráhu a navíc si obyvatelé v okolí Vandenbergovy základny všímají zvýšeného ruchu. U třetí mise zatím ani jeden z těchto náznaků nepřišel, takže minimálně v okruhu měsíce by X-37 přistávat neměl. Co bude se strojem, až se vrátí na Zemi je také zahaleno rouškou tajemství. Jistě si jej vezmou do parády technici, kteří budou mít možnost detailně prostudovat, jaké následky přinesl téměř dvouletý pobyt na oběžné dráze.
X-37 navíc můžete i sami pozorovat. Jeho oběžná dráha sice nevede nad naší republiku, nicméně občas se vyhoupne maximálně 25° nad jižní horizont. termíny přeletů můžete zjistit zde.
Starší video z přistání v roce 2012
|
VANDENBERG AIR FORCE BASE, Calif. |
Zdroje informací:
https://www.spaceflight101.com/x-37b-otv-3-mission-updates.html
https://en.wikipedia.org/wiki/X-37
Zdroje obrázků:
https://space.skyrocket.de/img_sat/x-37__1.jpg
https://4.bp.blogspot.com/…/156181_490812449896_95781119896_5530916_1170466_n.jpg
https://assets.inhabitat.com/…/06/X-37B-Solar-Panel-e1338565010930.jpg
https://www.heavens-above.com…&height=300&mode=M&satid=39025
Psáno pro Kosmonautix a osel.cz
