Mořští savci sežerou ročně asi 800 milionů tun ryb. To je zhruba desetkrát víc, než kolik toho vytahá z moře v sítích člověk. Mohlo by se zdát, že nám mořští savci nepěkně „užírají“ (pokud se na to nepodíváme z druhé strany a nezačneme tvrdit, že člověk užírá mořským savcům). Oba pohledy jsou ale mylné. Jak dokazuje dlouholetý výzkum bioložky Kristin Kaschnerové z University of British Columbia, lidé a mořští savci loví každý něco jiného, jindy a někde jinde. Vůbec si nepřekážejí a jejich zájmy se dramaticky  nekříží.

Plných 80% našich úlovků pochází z oblastí, o které mořští savci nejeví větší zájem. A plných 99% spotřeby mořských savců je naopak ukojeno v oblastech, kam rybáři většinou ani nepáchnou.

„Mořští savci neohrožují hejna ryb, která loví člověk. A naopak – lov ryb nemůže ohrozit mořské savce tím, že by vyčerpával jejich loviště,“ tvrdí Kaschnerová.

Kanadská bioložka ale nevylučuje, že může docházet k „lokálním konfliktům“. „Citlivá místa“, v kterých si rybáři a mořští savci přeci jen konkurují,  se nacházejí poblíž Islandu, v Beringově moři nebo ve Žlutém moři na západ od Koreje. Celkově lze ale říci, že rybáři ohrožují mořské savce spíše tím, že vlečnými sítěmi ničí mořské dno a že v jejich sítích mohou velryby, delfíni a další mořští savci uvíznout a uhynout.

 

Neužírají nám …

 … neužíráme jim.