Změny na hvězdném nebi pozorují lidé už tisíce let. S rozvojem astronomie jsme se dočkali přesnějších popisů pozorovaných jevů a nákresů, které mohou pomoci i dnešním moderním astronomům. Opravdový boom nastal ve 20. století, kdy se astronomie roztáhla po celém elektromagnetickém spektru s čím dál větším rozlišením. Kosmonautika zase dovolila vystěhovat teleskopy do kosmu a co víc, dovolila si objekty ve Sluneční soustavě doslova zblízka ohmatat. Díky tomu můžeme obdivovat dynamiku vesmíru, nejen toho vzdáleného, ale i v našem blízkém okolí. Ovšem kousek, který se nyní povedl sondě Cassini nemá patrně zatím v dějinách výzkumu vesmíru obdoby. Sondou Cassini byl zdokumentován vznik malého ledového objektu v prstencích Saturnu, který může být novým měsícem a může také poskytnout vodítka k pochopení procesu tvorby známých měsíců planety.
Snímky pořízené úzkoúhlou kamerou 15.dubna 2013, 53° nad rovinou prstenců ze vzdálenosti 1,2 miliónů km zobrazují poruchy na samém okraji Saturnova prstence A – nejvzdálenějšího z velkých, světlých prstenců. Jednou z těchto poruch je oblouk o 20 % jasnější, než jeho okolí. Odhadované rozměry: délka 1200 km a šířka 10 km. Vědci také našli neobvyklé výčnělky v obvykle hladkém profilu na hraně prstence. Domnívají se, že oblouk a výběžky jsou způsobeny gravitačními účinky v blízkosti objektu.
Neočekává se, že by se objekt jakkoliv zvětšoval, spíše je pravděpodobné, že dojde k rozpadu. Ale proces jeho vzniku a pasivního pohybu pomůže v našem chápání toho, jak mohly být vytvořeny v dávných dobách z masivnějších prstenců Saturnovy ledové měsíce, včetně do mraků zahaleného Titanu a ledovým příkrovem obklopeného Enceladu. To také dává možnost nahlédnout do procesu, kterým mohla vznikat Země a jiné planety v naší sluneční soustavě a také jak se stěhovaly pryč od naší hvězdy, Slunce.
„Nikdy předtím jsme nic takového neviděli,“ řekl Carl Murray z londýnské Queen Mary University, hlavní autor zprávy. „Můžeme být při pohledu na akt zrození, kdy tento objekt právě opouští prstence a vyráží vstříc osudu skutečného měsíce.“
Objekt, neformálně pojmenovaný Peggy, je příliš malý na to, aby byl na snímcích pořízených z poměrně velké vzdálenosti vidět. Vědci odhadují, že má pravděpodobně necelý kilometr v průměru. O objevu tohoto tělesa jsme informovali v prosinci v tomto článku.
Tehdy se ovšem o možnosti, že by to mohl být zárodek nového měsíce, pouze spekulovalo.
Rozsah velikosti Saturnových ledových měsíců závisí na jejich vzdálenosti od planety – čím dál od planety, tím větší. A mnohé z měsíců Saturnu jsou složeny převážně ze stejného ledu jako kousky tvořící Saturnovy prstence. Na základě těchto skutečností a dalších indikátorů vědci nedávno předložili hypotézu, že ledové měsíce vytvořené z fragmentů prstence se následně stěhovaly ven, dál od planety a během vzdalování se slučovaly s jinými měsíci na cestě.
„Přímé svědectví možného zrození malého měsíce je vzrušující, neočekávanou událostí,“ řekla vědecká pracovnice projektu Cassini Linda Spilker (Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie). Podle Spilkerové, se bude Cassini na své oběžné dráze pohybovat blíže k vnějšímu okraji prstence A na konci roku 2016 a tím poskytne možnost studovat měsíček Peggy podrobněji a možná i pořídit jeho lepší fotografie.
Je možné, že proces tvorby měsíců v Saturnových prstencích skončil s Peggy. Zdá se, že Saturnovy prstence jsou nyní s velkou pravděpodobností příliš vyčerpané na to, aby mohly tvořit další měsíce. Vzhledem k tomu, že není možné tento proces sledovat znovu, snaží se Murray a jeho kolegové vytěžit maximum z aktuálních pozorování a naučit se pomocí nich pochopit systém tvorby měsíců.
„Podle jedné teorie měl Saturn v dávných dobách mnohem více masivní prstencový systém, který byl schopen zrodit více větších měsíců,“ řekl Murray. „Vzhledem k tomu, že se měsíce tvořily v blízkosti okraje, vyčerpaly prstence a vyvinuly se proto nejdříve největší a nejvíce vzdálené měsíce od mateřské planety.“
V současnosti je to ale právě přítomnost měsíců, zejména těch menších, co podle jedné z teorií stále udržuje prstence okolo Saturnu. Dráhy různých těles protínají prstence nebo se pohybují v jejich blízkosti a „čechrají“ je svým gravitačním působením, čímž případné shluky částic opět roztrhávají od sebe a zabraňují tak jejich formování do většího útvaru. Možná i proto je pozorování Peggy poměrně vzácná příležitost a proto také k jeho formování došlo až na samém okraji prstence.
Zdroje informací:
Autoři orginálu: Jane Platt (JPL), Dwayne Brown, upraveno, doplněno.
https://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?release=2014-112
https://www.jpl.nasa.gov/spaceimages/details.php?id=PIA18078
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/centers/jpl/images/content/206011main_pia10081-browse.jpg
https://www.jpl.nasa.gov/images/cassini/20140414/pia18078-640.jpg
Psáno pro: Kosmonautix a osel.cz
