O tom, že voda ve vesmíru je, už víme dávno – ve formě ledu ji najdeme na Merkuru, Měsíci, Marsu, či jupiterově měsíci Europa. Dokonce i o tom, že se oxid vodný v pevném skupenství nachází na saturnově měsíci Enceladus jsme také už tušili, nicméně nová měření přinesla přesvědčivé důkazy o přítomnosti jeho kapalné formy.
Než k Saturnu přiletěla sonda Cassini, měli jsme jen pár fotek z obou Voyagerů, které kolem Saturnu proletěly cestou do vnějších oblastí Sluneční soustavy. Cassini ale už po několika měsících pořídila detailní snímky ledového měsíce. Vědce zaujala především oblast u jižního pólu, která dostala přízvisko Tygří drápy – ze zvrásněného terénu občas unikal materiál, jehož teplota převyšovala teplotu okolí. Měření iontů ukázala, že se jedná o vodu, s největší pravděpodobností slanou. Tehdy se poprvé začalo spekulovat o tom, že by se pod povrchem tohoto měsíce mohly nacházet vodní rezervoáry.
Stále jsme ale neznali nic bližšího. Cassini proletěla kolem tohoto měsíce prozatím 19x, ale tři průlety v letech 2010 a 2012 (dva nad jižní a jeden nad severní polokoulí) nám alespoň trochu odkryly roušku tajemství. Sonda Cassini ve všech případech letěla zhruba 100 km nad povrchem měsíce a vědci se zaměřili na sledování, jak gravitace Enceladu družici urychlí. Změna byla nepatrná – od 0,2 do 0,3 milimetru za sekundu, nicméně i tuto mimořádně drobnou odchylku bylo možné zachytit díky měření radiových vln, které sonda posílala na Zemi.
Jen pro zajímavost – antény systému DSN, přes které signál přišel by dokázaly zachytit i změnu rychlosti o 0,08 mm/s! Jednalo se o měření na principu Dopplerova efektu, který kromě jiných zařízení používají třeba policejní radary měřící rychlost aut.
Změna rychlosti během průletu může prozradit důležité informace o vnitřní struktuře měsíce. Kupříkladu – pokud by byla změna rychlosti větší než průměrná, znamenalo by to, že pod sondou byla zrovna hmotná část měsíce se skalami. Pokud by naopak byly naměřené hodnoty menší, znamenalo by to, že v těchto místech skála chybí. Díky výše zmíněným průletům vědci naměřili negativní anomálii u povrchu na jižním pólu. Naopak zachytili pozitivní anomálii v hloubce cca. 30 – 40 kilometrů.
Ukazuje se tedy, že Enceladus má nesymetrickou vnitřní strukturu, na jejíž vysvětlení dokonale sedí možnost, že se pod 30 kilometrů silným ledovým příkrovem nachází možná až 10 kilometrů hluboký oceán kapalné vody. Vyloučit sice nemůžeme existenci podpovrchového oceánu pod celým Enceladem, nicméně s přihlédnutím k již zmíněným rozdílům v teplotách u Tygřích pruhů se zdá, že se jedná pouze o lokální podpovrchový oceán, který se rozkládá od jižního pólu někam k 50. jižní rovnoběžce.
Zdroje informací:
https://www.esa.int/Our_Activities/Space_Science/Cassini-Huygens/Icy_moon_Enceladus_has_underground_sea
NASA
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…/Enceladus_from_Voyager.jpg/480px-Enceladus_from_Voyager.jpg
https://www.esa.int/…/2014/04/enceladus_plumes/14362064-1-eng-GB/Enceladus_plumes.jpg
https://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/artwork/images/IMG003405-br500.jpg
https://www.esa.int/…/2014/04/inside_enceladus/14362029-1-eng-GB/Inside_Enceladus.jpg
Psáno pro Kosmonautix a osel.cz
