Genetické studie současných plemen koní založená na rozborech dědičné informace mitochondrií děděné výhradně po přeslici odhalily více než 90 „koňských Ev“. Vědci z toho vyvozují, že koně byli domestikování mnohokrát nezávisle na sobě. Světem se tedy nešířil zdomácnělý oř, ale naopak se šířilo know-how „jak se ochočí divoký kůň“. Toto know-how bylo aplikováno na domácí „surovinu“ - tedy na divoké koně v dané oblasti.

Pátrání po „koňských Adamech“ založené na analýzách samčího chromozomu Y předávaného na další pokolení naopak jen po meči skončilo celkem překvapivě. Dvaapadesát hřebců patnácti různých plemen (od arabského plnokrevníka až po shetlandského ponyho) se ve zkoumané pasáži chromozomu Y vůbec nelišilo.

Vyplývá z toho, že už od samých počátků chovu koně chovatelé praktikovali připouštění velkého počtu klisen jedním hřebcem. Tato praxe musela předcházet vznik současných plemen koní, protože v opačném případě bychom zřejmě pozorovali uniformitu Y chromozomu uvnitř plemen ale mezi různými plemeny by se chromozom Y přeci jen aspoň trošku lišil. Zřejmě se na tom podepsaly i počátky chovu koně, kdy bylo toto ztepilé zvíře chováno na maso. Při takovém chovu je obvyklé, že se pro plemenitbu vybere nejlepší samec a ostatní samci skončí na pekáči. O samice jako zdroj nového potomstva jsou zabíjeny o poznání řidčeji.

Přesto nemusí být genetická homogennost koní po meči jen výsledkem lidské činnsoti. I u divokých koní platí, že vůdcem stáda a otcem potomstva většiny klisen se stává jeden jediný vůdčí hřebec. Tak mohlo dojít k homogenizaci variant chromozomu Y už u divoké populace.

Nakonec je možné, že domestikace koně přeci jen měla své jediné centrum. Tam bylo zvládnuto know-how „krocení divokých koní“  a odtud se dovednost šířila. V první domestikované populaci byl Y chromozom celkem homogenní v důsledku výše popsaného harémového uspořádání stád koní. Pokud šli spolu s know-how do světa i hřebci z domestikačního centra, kteří se pářili s místními klisnami  všude kam přišli, pak mohli svou jedinou variantu chromozomu Y snadno rozšířit po světě.

A ještě jedna zajímavost, srovnání DNA z chromozomu současných domácích  koní a koní Převalského odhalilo rozdíly, které napovídají, že se praotcové těchto koní rozešli zřejmě někdy před 200 000 roky. U jejich rozchodu tedy zcela jistě neasistoval člověk – chovatel koní. Ten se objevil na scéně teprve před 6000 roky.
Pramen: Nature Genetics 36, 335-336, 2004

I když to tak na první pohled nevypadá, „pratátu“ mají jen jednoho.

 S „převalákem“ se domácí koně rozešli hodně dávno – před 200 tisíci roky.