Japonka Haruko Obokata nedávno popsala tvorbu kmenových buněk ze somatických buněk vystavením stresu. Nejprve jí všichni velebili, aby v vzápětí , když se jim nepodařilo pokus zopakovat, ji zavrhli. Její práce nyní získala nečekanou podporu. Kromě pokusničení na myších Obokata spolupracovala s Fukušimskou pobočkou výzkumného ústavu RIKEN, kde se podílela na výzkumu mořských savců. Konkrétně na reprodukci kulohlavců černých (Globicephala melas) , chovaných v tamním, dříve světově proslulém, delfináriu. Naštěstí i po neštěstí tamní elektrárny jeho výzkumná sekce zůstala v provozu. Nejspíš proto, že Japonsko je tradičně kritizované za svůj postoj k lovu velryb a jednostranně se zavázalo, věnovat část zisků z komerčního rybolovu věnovat do oblasti reprodukce nejvíce ohrožených mořských savců. V týmu Aquamarine reproduction section pracuje i Haruko.
Kytovci jsou známi tím, že jejich těla oplývají silnou izolační vrstvou tuku. O tukové tkáni jako potenciálním zdroji multipotentních kmenových buněk jsme na Oslu psali již několikrát (například ZDE ). Pomocí zhruba pět let staré, klasické metody převzaté od výzkumníků ze Stanfordské university (Josepha Wu et al.) získali kmenové buňky z tukové tkáně kytovců i v Japonsku. Zhruba dva centimetry krychlové kulohlavčích „špeků“ odebrali punkcí z podkoží v břišní oblasti. Z tamních, leukocytům podobných buněk, připravila japonská výzkumnice linie kmenových buněk. Tyto "všeho schopné" buňky, pak daly vznik blastocystě a zárodkům, jako se to daří v případě tvorby myších klonů.
Jediný rozdíl v metodice byl u kultivačního media. Konkrétně v jeho o půl stupně nižším pH (mořští savci se za dobu evoluce v moři adaptovali na vyšší koncentrace mořských solí ve svých tkáních a proto k vyvolání šoku vedoucímu k nastartování totipotentnosti kmenových buněk se muselo jít ještě o něco níže, než u myší. Tak se Japonci poměrně snadno dopracovali k pěti slibně se vyvíjejícím blastocystám. V jejich šestnácti buněčném stádiu je za použití metody IVF přenesli do hormonálně synchronizované kulohlaví samice. Pokud je nám známo, jde o vůbec první doložené rozmnožení kulohlavců v zajetí a rovněž o první úspěšný případ klonování velryby. Japonský tisk v poznatku spatřuje začátek cesty, kterou půjde kompenzovat vybíjení velryb ve volné přírodě.
Japonský ministr zemědělství, lesnictví a rybolovu Akira Gunji je ve svých výrocích o něco opatrnější, nicméně vyjadřuje naději, že klonovací úspěch by mohl Japonsku pomoci zbavit se nálepky „vrahů velryb“. Fukušimské pobočce Výzkumného ústavu rybolovu přislíbil štědrou dotaci. Prohlášení se stává horkou politickou bramborou. V očích opozice a ekologických aktivistů je snaha převést zmíněné výsledky do hospodářské praxe nemorální a odsouzení hodná a vysloužila si hanlivou přezdívku „Globi pharming“ (odvozeno od rodového jména Globicephala, volně přeloženo jako velkokulohlavinária). Veřejné mínění v tom ale není zajedno. Zatímco někteří v tom vidí jen snahu bohatnout na výrobě pamlsků pro psy zbohatlíků, starší generace ve velrybím mase stále spatřuje národní jídlo a kulturní tradici.
Pro Japonsko přichází nové vědecké poznatky právě včas. Jak již včera informovala agentura Reuters, Mezinárodní soudní dvůr OSN na popud Austrálie vydal zákaz lovu velryb u Antarktidy (soudní verdikt ZDE) Tokio informovalo, že i když s verdiktem nesouhlasí, bude jej respektovat. Nejspíš ale podá odvolání a jako argument využije nové vědecké poznatky.
Při in vitro fertilizaci je běžnou praxí, že se přenáší větší počet zárodků, než kolik jich samice daného druhu běžně rodí. Podobně postupovali i v tomto případě i ve Fukušimě a přenášeli všech pět zárodků. Na to, aby sonografickým vyšetřením se mohlo zjistit, kolik z oněch pěti pěti blastocyst úspěšně nidovalo, je zatím brzo. Nicméně podle změn hormonálních hladin z odebraných vzorků výměšků z pohlavního ústrojí samice, byl pokus úspěšný a samice Keiko má všechny předpoklady žít jako klon dál i po své smrti. Protože ale doba březosti je u kytovců obdobná velkým suchozemským savcům - slonům, na oslavu narození zdravých kulohlavčat si budeme muset ještě rok počkat.
Stávající praxe:
Pramen: Tuková tkáň – ideální zdroj kmenových buněk
https://www.4icu.org/institutions/166.shtml#166
Poznámka redakce: Pokud se vám obsah tohoto příspěvku nějak nezdál, měli jste pravdu. Jeho platnost vypršela dnem jeho zveřejnění a jeho význam odpovídá rubrice ve které je zařazen.