Situace v elektrárně

 

Důležitý krok k likvidaci zničené elektrárny proběhl v prosinci 2013. Rozhodlo se o osudu dvou nepoškozených bloků Jaderné elektrárny Fukušima I. Blok 5 a 6, které jsou zhruba 200 m od zničeného prvního bloku, budou také zrušeny. U šestého bloku bylo všechno palivo přesunuto z reaktoru do bazénu a u pátého bloku k tomu dojde v září 2014. V lednu 2014 byly reaktory přesunuty z kategorie funkčních bloků do kategorie bloků v likvidaci. Společnost TEPCO předpokládá, že je bude využívat k nácviku a pro testy způsobů likvidace zničených bloků. Je to asi nejrozumnější řešení, protože realizace opatření, která by umožnila jejich opětné spuštění, by byla asi značně nákladná. A jen velice těžko představitelné je i získání svolení místních komunit z prefektury Fukušima pro jejich provozování. Tak alespoň poslouží pro zlepšení podmínek pro práci na likvidaci následků havárie. Počet funkčních reaktorů se tak v Japonsku snížil z 50 na 48.

 

 

Vyklízení bazénu čtvrtého bloku

Již v předchozích článcích (zde,  zde,  zde) se psalo o zahájení vyklízení čtvrtého bazénu. To zatím probíhá velmi úspěšně a na konci března bylo vyvezeno 550 palivových souborů z celkových 1533, čili více než třetina. Právě na úplném konci března se objevil malinký zádrhel v hladkém průběhu. Velký jeřáb, který manipuluje s kontejnerem pro 22 palivových souborů, se při jeho zvedání znenadání zastavil. Při hledání příčiny se zjistilo, že šlo o lidskou chybu, kvůli které došlo k přepětí v motoru pohánějícího jeřáb. Nedošlo k poškození motoru ani dalšího zařízení a práce mohou pokračovat. Je dobrá vyhlídka na to, že se podaří v tomto roce přemístit i zbytek palivových článků z tohoto bloku.

 

Do konce minulého roku také úspěšně proběhlo přemístění kontejnerů s vyhořelým palivem, které byly skladovány v suchém skladu blízko moře. Jde o kontejnery, do kterých se starší vyhořelé palivové soubory umisťují pro suché skladování. Byly přemístěny do skladu ve vyšší poloze. V tomto novém výše položeném přechodném úložišti je nyní 1274 palivových souborů ve 26 kontejnerech. Celková kapacita je 2930 palivových souborů, volných míst je tedy 1656. Společný bazén pro vyhořelé palivo má celkově místo pro 6840 palivových článků. Zatím je v něm okolo 1000 volných míst. Postupně ubývají, jak se do něj přemisťují palivové články ze čtvrtého bloku.

 

Řešení problémů s radioaktivní vodou

Daleko složitější je situace se zařízením pro dekontaminaci vody ALPS. To by mělo přejít v dubnu od testovacího provozu k normálnímu. Samotné zařízení má tři linky a dokáže odstranit z radioaktivní vody všechny radionuklidy, kromě tritia. To nelze chemickými metodami z vody separovat. Zařízení však zatím trpí častými poruchami a i jeho efektivita není ideální. Současné zařízení dokáže zpracovat zhruba 750 tun vody za den. Ve výstavbě jsou další dvě zařízení. Pokud půjde vše podle plánu, což pochopitelně není jisté, měla by být do konce října 2014 kapacita všech tří zařízení ALPS okolo 2000 tun. Všechna uskladňovaná voda v areálu, které je zhruba 340 000 tun, by tak mohla být dekontaminována v průběhu roku 2015.

Kromě zajištění spolehlivé činnosti zařízení ALPS je klíčovou podmínkou pro vyřešení problému s radioaktivní vodou v areálu snížení pronikání podzemní vody do silně kontaminovaných míst a suterénů budov. V současné době se odhaduje, že touto cestou dochází ke zvyšování objemu radioaktivní vody, kterou je třeba čistit a skladovat, o 400 tun denně. Řešením by bylo, kdyby se tato voda mohla odčerpávat pomocí zhruba dvanácti studní nad reaktory, kde ještě voda kontaminována není, a tato voda by se mohla následně vypouštět do moře. Tyto studny už jsou vyhloubeny a každá bude čerpat zhruba 1000 tun vody denně. Vody musí být pochopitelně odčerpáváno mnohem více, než je množství, které se nakonec dostane do silně kontaminované části elektrárny v okolí zničených reaktorů.

 

Koncem března se dospělo ke klíčové dohodě se zástupci rybářů prefektury Fukušima, kteří takové řešení povolili. Už dříve souhlasili představitelé rybářských družstev měst Iwaki a Soma v prefektuře. Voda, která se ze studní odčerpá, bude kontrolována. Pokud radioaktivita cesia 134 a 137 v ní nebude překračovat hodnotu 10 Bq/l, což je hodnota o řád menší, než je limita pro pitnou vodu, a radioaktivita tritia hodnotu 1500 Bq/l, bude možné vodu vypouštět do moře. Kontrola by měla být prováděna nezávislou třetí stranou.

 

Přítok spodní vody do silně kontaminovaných míst u reaktorů a suterénů budov by se tak měl snížit pod 100 tun za den. K úplnému zabránění vstupu podzemní vody do těchto míst by měla přispět budovaná podzemní stěna a také stěna vytvořená zmrazením zeminy, do které jsou umístěny trubky, ve kterých protéká velice chladná kapalina. O úspěšných testech této metody se v cyklu psalo již dříve. V tomto případě jde o zmrazení tunelů v blízkosti druhého a třetího bloku, které má být dokončené v červnu. Zadržení pronikání podzemní vody do suterénů budov by umožnilo odčerpat radioaktivní vodu z nich a utěsnit trhliny a poškození, které jsou hlavně u průchodek kabelů a potrubí. To by umožnilo radikální zlepšení podmínek v budovách a práce na kontrole a utěsnění případných poškození kontejnmentu, hlavně komor potlačení.

Pokud se s rybáři podaří dosáhnout dohody o vypouštění nejen podzemní vody čerpané nad areálem, ale také vody po dekontaminaci, která dosáhne stejných hygienických parametrů, mohl by se problém s radioaktivní vodou vyřešit a docílit opravdu čistě cirkulovaného chlazení reaktorů.

 

Než se to však podaří, je potřeba zajistit bezpečné skladování velkého množství radioaktivní vody. Zatím se nedaří únikům radioaktivní vody úplně vyhnout, ať už vinou lidské chyby nebo technických problémů. Nesvařované nádrže, které byly minulé léto zdrojem největšího úniku, se vyměňují za kompaktnější a spolehlivější. Je také třeba řešit problém, že velké množství nádrží s radioaktivní vodou, vyčištěnou sice od gama radioaktivity dominantně s radioaktivního cesia systémem SARRY, ale čekající na dekontaminaci od radioaktivity beta dominantně z radioaktivního stroncia, je zdrojem záření. Elektrony ze stroncia jsou sice lehce pohlceny kovovou stěnou nádrže, ale přitom vzniká intenzivní rentgenovské záření, které je zdrojem pozadí. A to je třeba odstínit, aby se nezhoršovaly dozimetrické a tím i pracovní podmínky v elektrárně.

 

Zjišťování stavu uvnitř bloků

Nejdůležitějším pokrokem uvnitř reaktorových budov je stále lepší průzkum jejich suterénů a stavu komor potlačení. Ve třetí budově našel robot protékání vody z kontejnmentu kolem parního potrubí, které z něho vychází. V první budově byly nalezeny dokonce dva úniky vody z kontejnmentu, kterými odtéká zhruba 3,3 tuny vody za hodinu. Podle odhadu ještě zhruba jedna tuna vody za hodinu teče nějakými jinými poškozeními kontejnmentu. Všechna tato poškození je třeba najít a utěsnit, než bude možné zaplnit kontejnment vodou a začít likvidovat jeho obsah. Na hledání všech poškození se s využitím robotů nyní intenzivně pracuje.

Kromě snahy zjistit všechny možné úniky vody z kontejnmentů se hledají cesty, kterými se voda dostává do budov z vnějšku. Ať už podzemní nebo dešťová.
Ke zkoumání situace uvnitř komor potlačení se připravují roboty s ultrazvukovými sondami. Tato zařízení se zatím testovala na pátém a čtvrtém bloku a v lednu proběhly první ostré testy na druhém bloku. Tam se podařilo zjistit úroveň hladiny vody uvnitř komory potlačení.

 

Začátkem roku 2014 robot americké firmy iRobot prozkoumal patro se zařízením pro výměnu paliva u druhého bloku. Jeho úkolem bylo zjistit v jakém stavu je toto patro a hlavně stupeň jeho kontaminace. To pomůže rozhodnout, jaký způsob vyklizení bazénu s vyhořelým palivem se u druhého bloku zvolí. Jsou tři možnosti. První je, že po intenzivní dekontaminaci se využijí původní zařízení pro manipulaci s palivovými články. Druhý plán je odstranění stěn i původního zařízení a postavení nových stěn a jeřábů. Třetí plán je zlikvidování celé horní části budovy a postavení úplně nové podobné té u bloku čtyři.

 

V elektrárně došlo k první smrtelné nehodě za celé tři roky prací na likvidaci havárie. Na konci března byl padesátiletý pracovník zasypán ve dvoumetrovém výkopu při pracích na zesilování základů skladu, kdy se zbortila část betonu a zeminy. Na jedné straně je tato nehoda tragická, na druhé straně je třeba připomenout, že takové nehody se na stavbách stávají. I tak se přistoupilo ke kontrole bezpečnostních opatření v areálu.

 

Pokrok v zasažených oblastech

Zásadní průlom nastává v zakázané zóně. V první oblasti byla 1. dubna 2014 zrušena veškerá omezení a obyvatelé se mohou natrvalo vrátit. Jedná se o část města Tamura, která zasahuje do zakázané zóny. Obsahuje zhruba 120 obydlí, kde před havárií žilo zhruba 380 obyvatel. Tato část se tak začíná vracet k normálnímu životu. O předběžném dovolení trvalého pobytu obyvatel v této části se psalo už v předchozí části cyklu.  Nyní za ní následuje část vesnice Kawauchi, ležící v zakázané zóně, kde je 130 obydlí s 260 obyvateli. Tam byl od dubna povolen trvalý pobyt zatím na několik měsíců, ale dá se předpokládat, že i tato oblast se vydala ve stopách zmíněné části města Tamura. Je jasné, že v průběhu roku 2014 a 2015 budou následovat další oblasti a zakázaná zóna se tak bude zmenšovat. Návrat částí zakázané zóny k trvalému pobytu pomáhá k urychlení rekonstrukce a návratu obyvatel do sousedících oblastí v zóně mezi dvaceti a třiceti kilometry od elektrárny, kde byla evakuace dobrovolná. Otevírání sousedících oblastí umožňuje obnovit různá spojení a důležité objekty infrastruktury. Zároveň lze zrychlit a zefektivnit dekontaminační práce v oblastech, kde dosud platí omezení.

V nejbližší době by se měl začít návrat do města Naraha. Bylo rozhodnuto, že se zde nebude stavět dlouhodobější přechodné úložiště pro odpad vzniklý při dekontaminaci v zasažených oblastech. Právě proto, že je zde kontaminace relativně nízká a dá se očekávat poměrně rychlá rekonstrukce a návrat obyvatel do tohoto samosprávného celku. Příslušná úložiště radioaktivního odpadu se tak budou budovat pouze ve dvou silně zasažených samosprávných celcích v blízkosti elektrárny, Okumy a Futaby. Úložiště by měla být zprovozněna do ledna 2015. Celkově by se mohlo v šesti samosprávných celcích, které jsou nejlépe připraveny pro zrušení všech omezení, v nejbližších dvou letech vrátit okolo 30 000 obyvatel.
 

 

Zvětšit obrázek

Celá evakuovaná zóna je nyní rozčleněna do tří oblastí podle stupně kontaminace. Každá z nich pak má jiný režim. Zeleně jsou vyznačeny oblasti, kde roční dávka nepřekračuje 20 mSv. Lze tak postupně připravovat brzký návrat obyvatel. Oranžově pak oblasti s roční dávkou mezi 20 až 50 mSv. Zde se pracuje na dekontaminace, aby se roční dávka dostala pod 20 mSv a mohlo se začít s návratem obyvatel. Červeně pak jsou vyznačeny silně zasažené oblasti, kde celoroční dávka překračuje 50 mSv a dekontaminace tak bude značně náročná. Vesnice Tamura už od prvního dubna 2014 do zakázané zóny nepatří.

 

Dokončují se plány rekonstrukce a návratu i dalších, více zasažených, samosprávných oblastí v zakázané zóně. Jedním z nich je město Tomioka. Tam žilo před havárií zhruba 14 000 obyvatel. Obnova se začne okolo stanice Tomioka na Jobánské železniční dráze, kde je relativně nízká úroveň kontaminace. Plánuje se rekonstruovat domy i obchody poničené cunami tak, aby se mohli obyvatelé vracet v roce 2017. Průběhu rekonstrukce pomůže i otevření části Jobánské dálnice mezi městy Hirono a Tomioka, ke kterému došlo v únoru 2014. K otevření další části mezi městem Tomioka a Namie by mohlo dojít ještě ve fiskálním roce 2014.

 

Opožďuje se návrat obyvatel do vesnic Iitate a Katsurao. Jedná se o zalesněné terény a dekontaminace se ukázala být náročnější, než se předpokládalo. Původně se doufalo v trvalé otevření jejich nejméně kontaminovaných částí během března 2015, ale dekontaminace a rekonstrukce se protáhly. Zdržení se týká zhruba 2000 rodin. V březnu 2014 byl dokončen nový plán rekonstrukce a návratu obyvatel u vesnice Iitate. Ten předpokládá, že rekonstrukce a návrat začne na dvaceti šesti hektarovém pozemku v části Fukai, která je v nejméně kontaminované oblasti. Zde se postaví obecní bydlení nejdříve hlavně pro osamělé staré lidi a drobné podniky, které zajistí potřebná pracovní místa. Jde například o pěstování květin a sluneční elektrárnu, která je symbolem snahy vesnice o získání energetické nezávislosti. Budování by mělo být zahájeno v březnu roku 2015. Předpokládá se, že většina obyvatel by se mohla vrátit do roku 2016.

 

Ještě těžší bude dekontaminace a rekonstrukce města Okuma, které mělo 10 000 obyvatel a přímo sousedí s elektrárnou. To chce také začít s rekonstrukcí v nejméně kontaminované oblasti, kterou je část Ogawara. Tuto část už mohou obyvatelé navštěvovat, ale nesmí tam trvale zůstávat. Předpokládá se obnova veškeré infrastruktury a návrat do března 2017.

 

Začíná práce na dekontaminaci i velmi silně kontaminovaných částí zakázané zóny. Pro její úspěšný průběh je třeba mít co nejpřesnější informaci o radiaci v různých místech. Začátkem tohoto roku 2014 se začalo testovat malé bezpilotní letadlo, které dokáže měřit radioaktivitu. Je velmi flexibilní a může létat i velmi nízko. To umožňuje velmi přesné měření. Do operačního nasazení by se mohlo dostat začátkem roku 2015.

 

Pro trvalé otevření se připravují i některé části města Minami Soma v zakázané zóně. V otevřené části této zóny, kam mohou obyvatelé chodit, jen tam nesmí zůstávat trvale, je i svatyně Soma-Odaka. Poprvé po třech letech se tam znovu uskutečnil tradiční „Kagura“ tanec na oslavu Nového roku. I to je událost, která oblast posunuje k normálu.

Velmi symbolickým krokem by mohlo být otevření národního fotbalového stadionu a tréninkového centra, které stojí v J-vesnici. Ten leží zhruba 20 km na jih od elektrárny ve městě Naraha. Jde o zařízení ve vlastnictví firmy TEPCO, japonského fotbalového svazu a lokálních samospráv. Před havárií byl významným fotbalovým střediskem, pořádala se tu řada akcí a trénovalo tu i národní fotbalové mužstvo. Po havárii se začal využívat jako zázemí pro pracovníky, kteří pracovali na likvidaci havárie. Byly zde zaparkovány a skladovány prostředky potřebné pro práce v elektrárně. Nyní se toto zázemí může díky postupující dekontaminaci přesunout do větší blízkosti k elektrárně. Stadion tak bude vyklizen a po rekonstrukci se plánuje v roce 2018 jeho znovuotevření.

V sousedství města Naraha je město Hirono, které se postupně snaží dokončit rekonstrukci a navrátit se k normálu. Město je sice za zakázanou zónou, ale po havárii bylo hlavně z důvodu narušení infrastruktury a nemožnosti udržení alespoň trochu normálního chodu města evakuováno. Po odvolání omezení v zóně od 20 až 30 km se mohlo přikročit k návratu. Infrastruktura se obnovila, ale objevují se stále problémy.

Značná část pobřežní části města byla poničena cunami. Na území města jsou poměrně rozsáhlé plochy lesa, kde ještě nebyla úplně dokončena dekontaminace. I to je důvodem, proč se zatím do města vrátilo do konce loňského roku pouze 20 % obyvatel z celkového původního počtu zhruba 5 600. Lesy jsou dekontaminovány zatím jen v nejbližším okolí obydlených částí. Město teď testuje metody dekontaminace rozsáhlejších lesních porostů. Mezi další nedostatky patří například nedostatek pracovních sil v některých oborech. Nedávno například proběhla burza práce, která se snažila získat chybějící zdravotní sestřičky pro místní nemocnice.

 

Na růst důvěry obyvatel ve zlepšování dozimetrické situace a zmenšování obav před radiací ukazuje zmenšování využívání přenosných dozimetrů u obyvatel v prefektuře Fukušima. Mezi obyvatele byly tyto dozimetry rozdány, jejich využívání však kleslo o 40 % ve srovnání s rokem 2011. Vedení prefektury a města však jejich využívání doporučuje. Je to třeba i z takových důvodů, že může docházet ke zvyšování koncentrace radioaktivních látek při transportu vody v přírodě. Nedávné studie například ukázaly, že se zvyšuje koncentrace radioaktivního cesia v některých přehradách a vodních reservoárech, kam se dostává vymýváním dešti z okolní krajiny. Pokud nedojde k vyschnutí dané nádrže, nepředstavují dosažené koncentrace problém, ale je třeba tomu věnovat pozornost.

Pokud se týká prefektur sousedících s prefekturou Fukušima, tak o tom, že zde dekontaminace veřejných budov už úplně proběhla, se v cyklu už psalo. Na začátku tohoto roku už byla dokončena z 59 % i dekontaminace normálních domů a dalších budov. V prefekturách Gunma a Chiba už byla dekontaminace dokončena u všech domů, které ji potřebovaly. U prefektur Miyagi a Ibaraki byla práce dokončena jen zhruba ze 30 %. Její úplné dokončení se čeká v současnosti.

 

Stále důležité je sledování kontaminace potravin, i když počet nalezených případů kontaminace překračující hygienické limity je velmi malý a stále jich ubývá. I z toho důvodu Evropská unie odvolala zvýšenou kontrolu a omezení při dovozu potravin z Japonska. Kontrolní omezení zůstávají pouze u produkce ze samotné prefektury Fukušima. V současnosti se začalo využívat nové zařízení, které umožňuje provést rychlou kontrolu živého dobytka. Přístroj zkontroluje jedno dobytče během jedné minuty a i velké stádo je tak zkontrolováno velice rychle.

 

Nová jaderná koncepce

V průběhu března se předpokládá dokončení diskuze o nové japonské energetické koncepce v řadách vládnoucích politických stran. Tato diskuze však probíhala i se snahou o co nejširší zapojení veřejnosti, nejen tedy na vládní úrovni. Na potřebu energetické koncepce upozorňuje hlavně japonské ministerstvo ekonomiky, obchodu a průmyslu. Podle něj je jasné, že se Japonsko nejméně ještě relativně dlouhou dobu bez jádra neobejde. První návrh předložila vláda na konci února a setkal se se smíšenými reakcemi i v řadách vládnoucí koalice, jejíž část si také přeje co nejrychlejší odstoupení od jaderné energie. Předložený plán naopak předpokládá, že ještě dost dlouhou dobu budou jaderné elektrárny důležitou součástí energetického mixu. Vyzývá k opětnému spuštění těch jaderných bloků, které splní nová přísná bezpečnostní pravidla. Zároveň vyžaduje snahu o snižování závislosti na jaderné energii. K tomu by měly přispět uvolnění trhu s elektřinou a vyšší decentralizace energetiky. To by mělo přimět k vyššímu využití větrné, solární a geotermální energie, hlavně právě v decentralizované podobě.

Úplně otevřená zůstává otázka trvalého úložiště jaderného odpadu. Zatím se nepodařilo získat podporu žádné prefektury pro možnost výstavby tohoto zařízení na jejím území. Vláda nyní předpokládá vypracování podkladů, které by umožnily vybrat vhodné lokality. Základní podmínky, které by měla splňovat vhodná místa, už ustavená komise předložila. Po dotvoření konečné koncepce pak bude třeba začít jednat s představiteli i obyvateli prefektur, kde se tato místa nacházejí o svolení k jejich výstavbě.  Je však jasné, že taková jednání budou velmi náročná a výsledek je velmi nejistý.

Budoucí míra využívání jaderné energie určuje i budoucí postoj Japonska k využití rychlých reaktorů pro transmutaci a uzavření jaderného palivového cyklu. Zatím se stále uvažuje o spolupráci ve vyvíjení rychlých reaktorů, hlavně s Francií. A také s využitím rychlého reaktoru Monju pro výzkum v této oblasti. 

Úřad jaderného dozoru NRA posiluje, počet jeho zaměstnanců vzrostl na 1000. Roste totiž počet posuzovaných reaktorů a objem další činnosti. Předpokládá se sice, že první reaktory by mohly být spuštěny už letos, ale proces povolování nebude jednoduchý a rychlý. Nová pravidla už sice byla přijata novým úřadem pro jaderný dozor NRA v červenci minulého roku, ale splnění a posuzování jednotlivých reaktorů bude značně zdlouhavé. Náročnost je dána i tím, že pravidla jsou často velmi odlišná od předchozích a provozovatelé elektráren se s nimi musí teprve sžít. Začátkem roku byla podána žádost o posouzení sedmnácti reaktorů v deseti elektrárnách patřících sedmi společnostem. Pracovníci úřadu upozornili, že žádná z žádostí nemá dostatečně zmapován odhad možných maximálních zemětřesení. I z těchto důvodů tak nelze říci, kdy se podaří posuzování dokončit a kdy se alespoň některý z bloků znovu spustí.

 

Kromě jaderných reaktorů se bude podle nových pravidel posuzovat i přepracovací závod Rokkasho. Tam byla nyní dokončena výstavba a testovací provoz linky, která umožňuje zpracovávat až 800 tun vyhořelého paliva. Jde o základní pilíř budoucího japonského palivového cyklu, který stále počítá s využitím přepracování vyhořelého paliva pro snížení objemu jaderného odpadu a potřeby přírodního uranu na jednotku vyrobené energie. Otázka délky posuzování je i v tomto případě otevřená a důležitou součástí bude i zde zkoumání geologických podmínek, hlavně zlomů, v okolí závodu. Po podání žádosti ji v lednu začal úřad NRA posuzovat.

Nejkritičtější a nejdelší patrně bude zkoumání geologických zlomů v okolí jaderných zařízení. V blízkosti nesmí být zlom, který byl v průběhu posledních 140 000 let aktivní. Pozitivně dopadlo nedávno posouzení pro elektrárnu Ohi, kde odborníci zjistili, že žádný z blízkých zlomů není aktivní. Již dříve se psalo, že negativně dopadlo posouzení pro elektrárnu Tsurunga, kde existuje podezření, že jeden z blízkých zlomů může být aktivní. Posouzení celkově proběhlo u šesti elektráren, které poslali žádost o posouzení v polovině minulého roku. V březnu začalo posuzování geologické situace v elektrárně Kashiwazaki-Kariwa a elektrárny Shika.

Příkladem vznikajících problémů a zdržení je posuzování bezpečnostních opatření u tří reaktorů elektrárny Tomari, která patří k šestici elektráren, které požádaly o posouzení možnosti spuštění alespoň některých svých reaktorů nejdříve. Začátkem tohoto roku se posuzování zadrhlo, protože úřad NRA našel několik nedostatků. Jsou potřeba i konstrukční úpravy, které budou trvat déle. Dojde tak jistě ke zpoždění.

Mezi varnými reaktory začal v březnu úřad posuzovat jaderný blok elektrárny Onagava. Jde o významnou událost, protože jde o první případ, kdy se podařilo opravit a připravit k posuzování u úřadu NRA elektrárnu, která byla zasažena vlnou cunami v roce 2011. Cunami zalilo a zničilo část elektrických rozvodů a některé z dieselových agregátů. Nyní jsou bezpečnostní opatření nastavena na cunami o deset metrů vyšší, než byly původní předpoklady a elektrárna by vydržela i značně vyšší cunami než bylo v roce 2011. Úřad NRA už posuzuje dva varné reaktory už zmíněné elektrárny Kashiwazaki-Kariwa a jeden reaktor v elektrárně Shimane. Obě elektrárny jsou na západním pobřeží. K posouzení se připravuje i další reaktor zasažený cunami v roce 2011, jde o druhý reaktor v elektrárně Tokai. Tam zatím provozovatel elektrárny jedná s místními komunitami a připravuje si cestu k podání žádosti o posouzení.

 

Významný je i start posuzování elektrárny Hamaoka, která leží v oblasti možného megazemětřesení. V tomto případě jsou bezpečnostní opatření nastavena opravdu přísně. Vlnolamy mají výšku 22 m a reaktory i další systémy musí vydržet extrémně velké zemětřesení.

 

Jak bylo zmíněno, ve stavu posuzování je deset elektráren a šest z nich je ve značném stupni rozpracovanosti. Úřad NRA rozhodl, že prioritou v současné době budou první a druhý blok elektrárny Sendai, která patří společnosti KEPCO. Zde jde o dva tlakovodní reaktory postavené v polovině osmdesátých let na východním pobřeží Japonska. V tomto případě je většina bezpečnostních opatření vyplývající z nových pravidel realizována. Úřad však zdůraznil, že stále ještě nelze říci, kdy se první reaktor znovu spustí. Vše závisí na úsilí operátorů, jak splní všechna nová bezpečnostní pravidla. Důležité je, že kromě technických opatření, jako jsou například dostatečné zábrany proti cunami a dostatečný počet mobilních generátoru na bezpečných místech pro případ výpadku elektřiny, jsou v tomto případě vypracovány v součinnosti s představiteli prefektury také evakuační plány pro třicetikilometrovou zónu v okolí elektrárny a opatření v případě havárie. V případě elektrárny Sendai by se evakuace týkala zhruba 220 000 obyvatel. Přesné evakuační plány nemá zatím vyřešeny řada elektráren. To, že dal úřad přednost elektrárně Sendai, je dáno i tím, že její spuštění má značnou podporu představitelů i obyvatel prefektury, na jejímž území leží. Elektrárnu však stále ještě čeká podrobná prohlídka inspektorů NRA a rozbor podrobností s provozovatelem přímo v elektrárně a také veřejné slyšení pro představitele a obyvatele z měst a vesnic v okolí elektrárny. Představitelé prefektury doufají, že by se mohlo vše stihnout do letních veder, kdy spotřeba elektřiny v Japonsku silně vzrůstá.   

Zatímco u zmiňované elektrárny Sendai je pro její spuštění podpora veřejnosti a představitelů prefektury, u rozestavěné elektrárny Ohma, jejíž dostavba se znovu obnovila, je situace opačná. Zde je velká část veřejnosti a hlavně město Hakodate proti a trvá na zrušení této elektrárny.

 

 

Zvětšit obrázek

Obrovským úspěchem je hladké vyklízení bazénu vyhořelého paliva čtvrtého bloku (zdroj TEPCO).

Závěr

Je vidět, že tento rok a příští jsou v řešení problémů s Jadernou elektrárnou Fukušima I zlomové. Dojde k vyklizené bazénu na čtvrtém bloku a připraví se podmínky pro vyklizení ostatních. Měla by být vyřešena situace okolo radioaktivní vody v areálu. Vše by se pak mohlo soustředit na poznání stavu kontejnmentů a zničených aktivních zón u prvního až třetího bloku. Ovšem likvidace zničených zón a odstranění roztaveného paliva nezačne dříve než za šest let a určitě půjde o hodně dlouhodobou záležitost.

V průběhu zmíněných dvou let se k normálu vrátí i docela velká část zakázané zóny a připraví se metody a začne dekontaminace silně kontaminovaných oblastí s radiací vedoucí k roční dávce překračující 50 mSv. Připraví se tak cesta ke konečné dekontaminaci a rekonstrukci celé zasažené oblasti.
Zároveň by se také v tomto období měla znovu spustit alespoň část ze 48 japonských reaktorů a Japonsko zase začne využívat jadernou energii.