Pokud jde o drony, tak je svět hodně pozadu za Spojenými státy. Je to krásně vidět na protestech organizovaných proti používání těchto strojů, které probíhají za současného horečnatého úsilí všech ostatních vojensky relevantních zemí, aby už konečně měli taky k dispozici schopné bojové drony. Podle jejich tempa, které můžeme odhadovat z mediálně dostupných zpráv, to ale nemají vůbec jednoduché. Britským želízkem v ohni vývoje bojových dronů je Taranis od BAE Systems.
Už když jsme o dronu Taranis psali na OSLU v srpnu 2012, tak bylo zřetelné, že se jeho vývoj vleče. Ani tehdy avízovaný termín prvních zkušebních letů (první polovina roku 2013) se nepovedlo dodržet a Taranis poprvé vzlétl až 10. srpna 2013. Dron Taranis je teď jedním z nejpřísněji střežených vojenských tajemství Velké Británie, zlé jazyky ovšem vtipkují, že si tím Britové především chrání svoji dobrou pověst a maskují svízelné komplikace. Ať už jsou ale důvody utajování jakékoliv, před pár dny odtajnili základní informace o prvním zkušebním letu Taranis.
Taranis, pojmenovaný po keltském hromovládci a pánovi nebe, je demonstrační technologií bitevního dronu (UCAV, čili Unmanned Combat Air Vehicle). Jde o semiautonomní letoun, ovládaný operátorem přes satelitní spojení a vybavený nepřehlédnutelnou neviditelnou technologií stealth, který by měl být vyzbrojen celou škálou zbraní, zvládnout mezikontinentální mise a během nich sbírat zpravodajské informace a útočit na pozemní i vzdušné cíle. Jeho vývoj je součástí britského programu Defence Industrial Strategy, který byl vyhlášen v prosinci 2005, očividně kvůli snaze Velké Británie udržet krok s pokročilými vojenskými technologiemi. Britové se netají tím, že Taranis je nejpokročilejším letounem, který kdy postavili britští inženýři.
Jak je u dronu Taranis zvykem, mnohé informace o použitých technologiích, tvarech, designu a samozřejmě také termínu dokončení zůstávají stále přísně tajné. Víme, že by měl být velikostí srovnatelný s mimořádně úspěšným proudovým letounem BAE Hawk a že jeho vývoj prozatím stál zhruba 300 milionů dolarů z veřejných i soukromých peněz a že zabral 1,5 milionu člověkohodin práce. Zástupci BAE Systems na tiskové konferenci každopádně potvrdili, že Taranis při 15 minutovém letu v utajované oblasti mimo Velkou Británii splnil veškerá očekávání.
Dron Taranis při prvním testovacím letu loni v srpnu (2013) pilotoval operátor Neil Dawson pod velením zkušebního pilota BAE Systems Boba Frasera. Během čtvrthodiny si vyzkoušeli start, stoupání, kroužení a zase přistání. Pak podle všeho následovaly další testovací lety, vždy maximálně jednohodinové, které proběhly v různých výškách a při různých rychlostech letu. Těmto testů předcházela celá řada pozemních zkoušek, včetně testů vybavení dronu, autonomního řízení letu a spojení s pozemní řídící stanicí.
Podle Philipa Dunneho z britského ministerstva obrany dron Taranis udrží Británíi na špici vývoje obranných technologií a také sehraje významnou roli v utváření koncepce britského vojenského letectva v příštích desetiletích. Zkušenosti s dronem Taranis prý pomohou britským odborníkům namíchat ten správný koktejl pilotovaných a bezpilotních proudových letadel.
Taranis first flight footage. Kredit: BAE Systems.
Literatura
Gizmag 5. 2. 2014, Wikipedia (BAE Systems Taranis).