Co se ukrývá v hlubinách lidské mysli? Odkud se bere ten ohromující pocit uvědomění si sebe sama? Ve snaze vysvětlit jednu ze základních hádanek lidstva vytvořili v devadesátých letech poněkud nepravděpodobný tým teoretický fyzik sir Roger Penrose z Oxfordu a anesteziolog Stuart Hameroff z Arizonské univerzity v Tusconu, oba již předtím slavní ve svých oborech. Jejich původní motivace ke zkoumání lidské mysli je pozoruhodně odlišná, i když se fyzik Penrose málem stal mozkovým chirurgem, takže měl k lidské mysli blíž, než by na první pohled zdálo.
Penrose dospěl k názoru, že pokud lidé chápou slavné Gödelovy věty o neúplnosti, tak lidská mysl nemůže být komputační, tedy že nefunguje jako počítač, podle komputační teorie mysli z počátku šedesátých let. Hameroff zase studoval anestézii, mimo jiné i její vliv na mozkové struktury. Když to Penrose s Hameroffem dali dohromady, tak se zrodila teorie mysli jako orchestrované objektivní redukce (Orchestrated objective reduction, Orch-OR).
Stručně řečeno, Penrose a Hameroff navrhli, že naše mysl je nekomputační kvůli samovolným kolapsům vlnové funkce kvantových stavů, tedy objektivní redukci vlnové funkce v tubulinech, proteinech z nichž se skládají mikrotubuly, vnitrobuněčná kostra nervových, i všech ostatních buněk. Tyto kvantové procesy by podle autorů hypotézy měly být organizovány, tj. orchestrovány, mezi jednotlivými mikrotubuly prostřednictvím proteinů MAP (Microtubule-Associated Proteins). Tudíž, orchestrovaná objektivní redukce. Významnou součástí této kvantové teorie mysli je také představa, že k objektivní redukci vlnové funkce nedochází náhodně ani podle nějakého algoritmu. Namísto toho ji má ovlivňovat informace vetknutá na Plackově škále přímo do přediva časoprostoru. Protovědomí kvantové struktury reality. Kdyby tohle četl Platón, jistě by měl radost. A George Lucase sice při vymýšlení midichlorianů, inteligentních mikroskopických producentů Síly, inspirovaly mitochondrie, ale kvantové spojení mysli s časoprostorem by se v realitě Hvězdných válek jistě cítilo jako doma.
Jak si stojí teorie orchestrované objektivní redukce ve srovnání s konkurencí? Pokud jde o sex appeal, vše kvantové je sexy, vše kolem mysli je sexy, takže kvantová mysl je vlastně sexy na druhou. Přitahuje pozornost jako entomologická lampa můry, zvlášť ve spojení s povídačkami o nesmrtelné kvantové duši. Zároveň ale čelí tvrdé až nevybíravé kritice na všech možných úrovních. Rvou ji na cucky v biologii, fyzice i filozofii. Penrose a Hameroff navrhli celou řadu testovatelných předpokladů zejména v biologii nervové soustavy, z nichž byla už celá řada vyvrácena, a pak zase navrhli nové a nové. Podle matematiků, počítačových vědců i filozofů je ale každopádně na hlavu už souvislost mezi Gödelovými větami a lidskou myslí.
profesor Penn. Univ. USA
Jednou z často opakovaných námitek vůči kvantové mysli Penroseho a Hameroffa vždy bylo, že mozek je příliš horký, vlhký a hlučný na to, aby v něm mohly fungovat křehké kvantové procesy. V poslední době se ale objevily doklady o kvantových jevech při rostlinné fotosyntéze, navigaci ptáků a také v mikrotubulech mozkových neuronů, jejichž výzkum kvantových jevů má na svědomí Anirban Bandyopadhyay, momentálně ve službách MIT. Objevily se domněnky, že megahertzové kvantové vibrace mikrotubulů velmi úzce souvisejí s mozkovými rytmy EEG a také studie Rodericka Eckenhoffa z Pennsylvánské univerzity, podle které anestézie funguje právě prostřednictvím mikrotubulů mozkových neuronů. Penrose s Hameroffem o tom všem sepsali pro Physics of Life Reviews čerstvé shrnutí své teorie, příznačně pod provokativním názvem Vědomí ve vesmíru.
Autoři opět čelí intenzivní kritice, na kterou odhodlaně odpovídají. Bojují ale podle všeho stále jen na periferii výzkumu mozku a mysli. Teorie orchestrované objektivní redukce, i jiné kvantové pokusy vysvětlit podstatu mysli, jako je holonomická teorie mozku Karla Pribrama a Davida Bohma, jsou i po zhruba dvaceti letech ocejchované jako kontroverzní úlety a mainstreamoví vědci je obvykle odmítají jako bláznivost.
Kvantové jevy asi opravdu jsou běžnou součástí popisu fungování organismů, tak jako je duha součástí popisu počasí. A je fascinující takové jevy objevovat a zkoumat. Neznamená to ale, že v nich hned musíme dešifrovat poselství mysli vesmíru, stejně jako si už většinou nemyslíme, že na konci duhy dřepí leprikón s hrncem zlata. Co by nám tak asi vesmír vzkazoval? Milujte se a množte se? Upřímně řečeno, podobné tajuplné koncepty určitě přivolává naše dosavadní neschopnost pochopit, jak funguje mozek a vědomí. Lovíme elementární částice a kvasary v mladém vesmíru, ale vědomí je pro nás stále velkou neznámou. Výzkum člověka ovšem svazují mnohá tabu a technické komplikace, takže se není moc co divit. Jde to ztuha.
Literatura:
Elsevier Press Releases 16. 1. 2014, Physics of Life Reviews online 2013, Wikipedia (Consciousness, Orchestrated objective reduction, Quantum biology).