Tradičně oblíbený antioxidant nutričních doplňkářů je i vitamin C. Zvláště pokud kouříte by vám vitamínové potravinové doplňky mohly škodit.
Není dne aby do nás odněkud nehustili, že bez vitamínových doplňků budeme nemocní, rychle zestárneme a že na tom budeme hůře s rakovinou. Týmu vědců z univerzity na západním pobřeží Švédska ale vyšlo u myší něco jiného. Když zvířatům do žrádla doporučované antioxidanty přidali, vedlo to u nich akorát k tomu, že jejich původně malé plicní nádorky začaly být agresivní, tvořily řadu metastáz a hlodavcům se jejich zdraví rapidně zhoršovalo. Je to k nevíře, ale to, co nám má prospívat, chlupáčům škodilo. Výsledky tohoto pokusu hrají do karet praktikům z klinik, kteří něco podobného tušili už dlouho. Co teď s tím? Kdo z nás si může být jist, zda v sobě náhodou nějaký ten nádůrek nevědomky už někde nehýčká. Vědci si za svým tvrzením stojí a varují, že u přípravků s poznámkou antioxidanty, bychom měli být více než zdrženliví. Zvláště pak nemocní s chronickým zánětem průdušek, rozedmou plic, obstrukční plicní chorobou (CHOPN), nejvíce pochopitelně kuřáci, kteří si zadělávají na to všechno.
Z N-acetylcysteinu udělala reklama největšího hrdinu v boji s volnými radikály. Bez jeho suplementace z nás mají být trosky s pomalou regenerací a nechráněné před zraněním.
A co my nekuřáci?
Prý také. I nám se každý den v buňkách někde něco poláme. A i když jsou mutace DNA běžnou součástí buněčného kariérního růstu, pošramocení tohoto operačního programu vždy znamená hrátky s čertem, kterému je záhodno se rychle a nekompromisně postavit čelem. Buňky čelo nemají a tak se této hrozbě staví aktivací genu P53. Je to jakýsi „alarm prográmek“, který buňce hatí chuť na „sex“, respektive na její přirozené choutky k množení. Během naordinovaného klidu na lůžku u ní pak nastupuje opravářská četa, která se patřičným enzymatickým náčiním pokouší poškozenou DNA zalátat. Když se nedaří, spouští „padesát trojka“ kaskádu enzymatických dějů, která přesvědčí buňku k sebeobětování. Ta altruisticky, ve prospěch celku, spáchá sebevraždu, učeně se tomu říká apoptóza.
Role radikálů
Riziko vzniku poruch všeho druhu v buňce, včetně námi nyní uvažovaného poškozování DNA, zvyšují volné radikály. Ve velkém vznikají v takzvaných „špinavých provozech“ buňky - mitochondriích, které zajišťují energetické potřeby. Radikálový „odpad“ se do těl dostává i z vnějšího prostředí. Ať už je jeho původ jakýkoliv, genetickému kódu neprospívá a v podstatě platí, že, čím více takového poškození, tím více rakoviny. Antioxidanty umí volné radikály vychytávat a tak mají rakovině předcházet. Tak se to všude píše. Jenže s touto logikou jsou nynější výsledky pokusů prováděných ve Švédsku poněkud na štíru. Podle všeho si zdravé buňky volné radikály dovedou vybalancovat samy lépe, než když jim v tom výživovými a vitamínovými doplňky začneme pomáhat.
Vědci se snaží výsledky nějak vysvětlit a přichází s nápadem, že na jedné straně buňky zlé radikály neutralizovat musejí, ale že nejspíš asi bude pro ně dobré, když taková neutralizace nebude dokonalá. Jisté zachování „rizikového“ prostředí prý opravné systémy udržuje akční a nelenošivé. Experiment s vitaminem E a N-acetylcyseinem jakoby teorii „usnutí na vavřínech“ dával za pravdu.
Lže reklama?
Výslovně ne. V intencích toho, co se na příbalových letácích dočteme, jsou ve snižování volných radikálů vitamíny skutečně zdatnými borci. A v tom, že volné radikály poškozují DNA mají také pravdu. Potravní doplňky s antioxidanty riziko poškození DNA snižovat mohou. To převratné a varující, s čím nyní přišli Švédové ale říká, že antioxidanty nehrají jen na jednu stranu a že proteinu p53 ztěžují jeho schopnost již zvrhlé buňky s poškozenou DNA najít. A to je v boji s rakovinou kontraproduktivní. Na myších se ukázalo, že tato horší stránka vitamínových doplňků, spojená s působením na protein přezdívaný „anděl strážný genomu“, převládala. Schopnosti p53, tohoto zabijáka v rukavičkách, jak mu mnozí říkají protože v buňkách spouští smrtící enzymatické procesy, bychom neměli zatracovat. Jeho práce s buňkami s poškozenou DNA je pro nás důležitá. Místo toho, abychom si ho hýčkali, tak z něj polykáním vitaminu E a N-acetylcysteinu nejspíš děláme invalidu. Nejde jen o špatný vliv na buňky myší, protože i když ve Švédsku rozšířili své pokusy na ty lidské uměle pěstované v kultuře, jejich boj s rakovinou dopadal po přídavku antioxidantů stejně tristně. Z toho vědci usoudili, že co do potřeby hlídacího proteinu p53 se my lidé od myší nelišíme.
V dobré víře
Víra už napáchala hodně škod, i ta ve správnost závěrů laboratorních výsledků ve snaze léčit rakovinu. Proto teď výzkumníci na nějaký čas zaměňují pipety za tužky a začínají se věnovat zdravotním záznamům. Chtějí prověřit pacienty, na nichž jejich ošetřující lékaři s předepisováním vitamínu E a N-aceytlcysteinu nešetřili. Rakovina plic a nejspíš i nějaká jiná, by na nich měly řádit víc. V žebříčku zkorumpovanosti si Švédsko stojí dobře (stabilně je okolo třetího místa, Česko se loni dělilo s Namibií o příčku šedesátou), mnozí proto už nyní nepochybují, že se poznatek škodlivosti vitamínových doplňků zjištěný na hlodavcích a lidských buňkách ve skle, zopakuje v Västergötlandu i v reálu. Těžko říci, zda se na konečný verdikt máme těšit. Už tím, co zveřejnili nyní, nás seveřané připravili o dobrý pocit z toho, co všechno děláme pro své zdraví. S neskrývanou škodolibostí lze dodat, že my, co jsme více vystaveni riziku vrtání do kolena, na tom budeme tentokrát lépe.
Literatura
V. I. Sayin, M. X. Ibrahim, E. Larsson, J. A. Nilsson, P. Lindahl, M. O. Bergo, Antioxidants Accelerate Lung Cancer Progression in Mice. Sci. Transl. Med. 6, 221ra15 (2014)