Když lidé s oblibou užívají nějaké problematické látky, tak je v zásadě možné zaujmout dvojí pozici. Můžeme řešit oblibu a užívání, jinak řečeno, budeme se snažit lidi od dotyčných látek odradit. Pak existuje, alespoň teoreticky, ještě druhá možnost, totiž řešit problém s užíváním. V takovém případě bychom mohli zkusit zmírnit či odstranit negativní důsledky užívání látky, aniž bychom nějak dramaticky bojovali proti samotnému jejímu užívání. Asi není nutné zdůrazňovat, že v dnešním světě naprosto převažuje první ze dvojice přístupů. Pokud lidé užívají problematickou látku, tak se je státy/úřady/odborníci/lékaři snaží, často dost nevybíravým až brutálním způsobem donutit, aby s tím přestali. V původně snad dobré víře se dopouštějí špinavostí, které občas vyhřeznou na veřejnost.
Nejnovější případ se týká elektronických cigaret, tedy vlastně vaporizérů roztoků s nikotinem, dle litery českého zákona č. 305/2009 Sb. „výrobku napodobujícího funkci tabákového výrobku nebo tabákové potřeby, jehož účelem je vdechování nikotinových výparů“. Pokud si někdo myslel, že bude tato technologie přijata jako kompromis přijatelný pro milovníky i vášnivé odpůrce kouření a stane se běžnou součástí reality elektronického věku, tak to se ošklivě mýlil. Ukazuje je to i aféra, která nedávno vypukla kolem připravovaného zákona regulujícího právě elektronické cigarety.
Aféru odpálilo patnáct prominentních vědců, kteří oficiálně zkoumali zdravotní důsledky používání e‑cigaret a teď obvinili regulátory Evropské unie, že záměrně dezinterpretují jejich závěry ve snaze maximálně očernit elektronické cigarety a regulovat jejich užívání nesmyslně tvrdým zákonem. V době hysterického tažení proti kouření je to podivuhodná vzpoura proti establishmentu. Vzbouření vědci v otevřeném dopise evropskému komisaři pro zdraví Toniu Borgovi, Evropskému parlamentu, Evropské komisi a Radě Evropské unie varují, že jestli skutečně vstoupí v platnost nové znění direktivy Tobacco Products Directive, což by se mohlo stát již v dubnu, tak se tím dramaticky sníží příležitosti pro kuřáky tabáku k tomu, aby přešli k mnohem méně zdravotně rizikovým elektronickým cigaretám, které rozhodně neobsahují ani netvoří dehet či další nebezpečné látky z kouření tabáku. Dlouhodobé důsledky kouření elektronických cigaret teprve budeme muset zjistit, už teď je ale prakticky jisté, že budou výrazně méně rizikové, než při kouření tabáku.
Vědci upozorňují, že při rozumné regulaci mají elektronické cigarety solidní potenciál časem zcela nahradit dnešní cigarety a podobné výrobky, což by prodloužilo miliony a miliony životů po celé planetě. Jen v Evropě umírá přes veškeré protikuřácké kampaně na přímé důsledky kouření 700 tisíc lidí ročně. Podle autorů dopisu musejí být takové regulace s velkým přesahem do běžného života Evropské unie založeny na vědě, která se nemusí stydět. Při přípravě nové legislativy proti e‑cigaretám byla například zmanipulována data související se sílou povolených roztoků nikotinu anebo s velikostí dávek pro e‑cigarety potřebných k vyrovnání zásahu nikotinem z klasické cigarety. Rovněž byla záměrně zveličena rizika užívání samotného nikotinu a bylo dopřáno sluchu nedoloženým pověstem, že elektronické cigarety fungují jako „vstupní produkt“, který svádí nekuřáky a mládež ke kouření tabáku. Dostupná data ve skutečnosti naznačují, nejen že e‑cigarety nepřivádějí nekuřáky k tabáku, ale naopak pomáhají kuřákům všeho věku kouření tabáku omezit anebo s ním úplně skoncovat. Podle nedávného výzkumu v tom jsou minimálně stejně účinně, jako slavné nikotinové náplasti.
Vše nasvědčuje tomu, že během zpracování dotyčné direktivy byly opakovaně a nejspíš záměrně používány zastaralé informace. Do očí bijícím příkladem je odhad toxicity nikotinu. Údaj zakomponovaný do legislativy EU, podle nějž je smrtelnou dávkou nikotinu 60 miligramů, se sice stále opisuje v knihách, původně ale pochází z učebnice farmakologie vydané roku 1856, kde k němu podle všeho dospěli amatérskými experimenty na sobě samotných. I na Wikipedii se přitom lze už nějakou dobu dočíst, že smrtelné dávky nikotinu ve skutečnosti začínají až někde kolem 500 až 1000 miligramů na osobu. Takové opomenutí při přípravě významného evropského zákona je naprosto tristní a zavání úmyslem. Že by dlouhé prsty tabákové lobby, které teče do bot? Anebo přehnaná horlivost protikuřáckých fanatiků, kteří kvůli vlastní animozitě přivedou statisíce duší do pekla? Každopádně, ještě je čas něco udělat a mnozí lidé se o to snaží. Pokud se ale do jara nepovede zjednat nápravu, tak budou elektronické cigarety v EU pravděpodobně zadupány do země na dlouhá desetiletí.
Na závěr slavnostně prohlašuji, že jsem v životě nevykouřil ani jednu elektronickou cigaretu, i když to ze studijních důvodů rozhodně budu muset zkusit. S.M.
Literatura
New Scientist 23. 1. 2014, Wikipedia (Electronic cigarette).