Jak jsme vás už na našem serveru informovali, vyskytují se v tzv. zbytečné dědičné informaci obratlovců poměrně velké úseky, které se během evoluce prakticky nemění. Mnohé z nich se shodují dokonce u člověka a vačnatců. V genetice platí zásada, že všechna DNA podléhá spontánním změnám. Pokud změna postihne důležité místo, její nositelé nepřežijí nebo jsou vážně hendikepováni oproti příslušníkům vlastního druhu, kteří změnu neutrpěli. Přežívají proto přednostně ti živočichové, kteří si důležitý úsek uchovali v nezměněné podobě. Tento mechanismus je celkem logický pro životně důležité geny. Tam skutečně platí, že klíčová místa genů se během evoluce prakticky nemění. Jenže vědci našli mnohem větší kusy evolučně ještě stabilnější DNA v místech, kde evidentně žádné geny nejsou. Genetici označují tyto „ostrovy genetické stability“ jako „konzervativní nekódující sekvence“. Ty musely mít během evoluce pro živočichy klíčový význam.

David Haussler z University of California v Santa Cruz našel v genomech myši, potkana a člověka 480 takových konzervativních nekódujících sekvencí. Byl šokován jejich shodou  -  jsou totožné ze 100%.

„Když jsem to viděl, málem jsem spadl ze židle,“ říká David Haussler.

Geny všech tří zkoumaných druhů se shodují v průměru v 85% písmen genetického kódu. V prvními fázi si proto genetici mysleli, že se jim do vzorků myší a potkaní  dědičné informace omylem přimíchala lidská DNA. Následné kontroly ale tuto možnost vyvrátily. Zatím není stále jasné, k čemu „ostrovy genetické stability“ vlastně slouží. Haussler je podezírá z účasti na tzv. alternativním sestřihu. Díky tomuto fenoménu se mohou podle jediného genu vytvářet různé bílkoviny. Podle genu se vytvoří tzv. pre-mRNA a ta je rozstříhána buněčnými enzymy na několik částí, jež pak může buňka kombinovat do několika variant konečné bílkoviny. Můžeme si to zjednodušeně představit jako práci střihače v textilní fabrice, který z látky vystřihne díly na dlouhý kabát s kapucí (to je pre-mRNA), kterou následně šičky zkombinují do různých výrobků – od  kabátu s kapucí, přes tříčtvrteční plášť bez kapuce až po vestu).

Výsledky studie přinesl na svých internetových stránkách v předstihu před papírovým vydáním prestižní americký vědecký týdeník Science.

A reakce odborníků? Za jednu z nejpozoruhodnějších považujeme komentář genetičky Kerstin Lindblad-Tohové z Broad Institute v americké Cambridge (stát Massachusetts): „To všechno je zatím jen špička ledovce.“

No nazdar, to se tedy máme na co těšit.

 

 

V čem se všichni tři shodují? Ve 480 konzervativních nekódujících sekvencích.

Úseky DNA, jejichž funkci nechápeme, jsme dost namyšleně nazvali „junk DNA“ neboli „zbytečná DNA“. Asi budeme muset tenhle termín poslat k vodě, protože přinejmenším některé kusy „zbytečné“ DNA se ukazují jako zatraceně důležité. Jediné, co se nemění, je naše zoufalé tápání v tom, k čemu je to vlastně všechno dobré.