Tlukot slavíka je obecně považován za nejlepší ptačí hit, i když znalci prý dávají přednost skřivanovi lesnímu. Německý zoolog Henrick Brumm se zabýval zpěvem těchto ptačích „superstar“ nejen co do pestrosti jejich zpěvu. Pečlivě měřil i hlasitost a zjistil, že slavíci zpívající v hlučném prostředí (např. v místech blízko komunikací se silným dopravním ruchem) přidávají na hlasitosti až 14 decibelů ve srovnání se slavíky obývajícími odlehlé tiché kouty.
„Nejsilnější zpěv, jaký jsme zaznamenali, měl sílu 95 decibelů,“ říká Brumm. „To je hluk, jaký vydává motorová pila na vzdálenost jednoho metru nebo náklaďák.“
Evropské normy předepisují, že v prostředí s hlukem nad 87 decibelů si musí lidé chránit sluch „hluchátky“. Je zajímavé, že pro zvýšení hlasitosti musí slavík pětkrát zvýšit tlak v plicích. Přesto mu nehrozí hlasový „úraz“. Ptáci obecně zpívají hluboko pod svou maximální kapacitou a rezerva jim slouží k mobilizaci sil při pěveckých kláních se soky. Pták musí mít rezervu, aby mohl svého soupeře „přezpívat“. Daleko větší riziko představuje možnost, že se jednou ptáci ve všeobecném rambajzu ani pořádně neuslyší. Ale to už nám bude jedno. V té době už slavíky poslouchat nebudeme- všichni budeme z vlastního rámusu hluší jako pařez.

Co s nimi? Že bychom jim dali pokutu za hlučnost? Bohužel, za příliš hlasitým zpěvem slavíků je opět člověk. Kdybychom nehlomozili, zpívali by slavíci „piánko“.

---

Zdroj: Journal of Animal Ecology