Zvětšit obrázek

Masada je starověká pevnost blízko Mrtvého moře. Tyčíse na skalní útesu na východním okraji Judské pouště. Masada se stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům. Zde archeologové našli zbytky židovského oděvu z něhož se podařilo rozluštit původ modři. Větší rozlišení zde (Kredit: Godot 13, Wikipedia)

Izraelský památkový úřad v poslední den roku 2013 zveřejnil fotografii dva tisíce let starého kousku textilie. Ve zprávě se praví, že chemickým rozborem se podařilo zjistit původ barviva tekhelet. Tím měli Židé povinnost si zdobit svůj oděv. Záhada barvy, po níž pátrali jak rabíni tak i vědci, se skrývala v mořském živočichovi.

Zvětšit obrázek

Židé nosili šat zdobený modří tekhelet. Záhadu starověké biblické modři odhalil až chemický rozbor, který provedli na universitě v Bar-Ilan. (AP foto / Clara Amit, Izraelský památkový úřad, HOPD)

Zprávy o původu barvy se objevovaly v tisku již před dvěma roky, ale až nyní si prý vědci jsou zcela jisti. Naama Sukenik z památkového úřadu prohlásila, že chemická analýza vláken nalezených v Masadě již v roce 1950 a které pochází vlněného židovského oděvu, se zachovalo dostatečné množství ceněné barvy, aby se s ní daly dělat podrobné chemické pokusy. Tak vyšlo najevo, že ovčí rouno bylo obarveno substancí získanou z plže zvaného ostranka purpurová. 

Tradice zdobit svůj oděv modrou barvou se u Židů zachoval dodnes a modrou barvu má na své vlajce i stát Izrael. Jak se ale kdysi modré látky připravovaly, zůstávalo záhadou.  O barvivu z mořských plžů se pochopitelně vědělo. I to, že barva kdysi byla drahá a že i k získání malého množství bylo třeba stovky ulit. Podle dochovaných zpráv se prášek takové modři vyvažoval dvacetinásobkem váhy zlata. Jak se připravoval se nedochovalo.

Zvětšit obrázek

Ostranka purpurová, Murex trunculus někdy označovaná též jako Hexaplex trunculus, případně Trunculariopsis trunculus. Biologové je řadí k jednopředsíňovým plžům. Louhováním jejich tělesných schránek se získá dibromoindigo, která barví vlnu na fialovo. (Kredit: H. Krisp, Wikipedia)

Zvětšit obrázek

Až působením slunečního záření se z dibromindiga získá biblická modř. (Kredit Wikipedia)

Při laboratorních pokusech s plži výzkumníci ale vždy získali jen barvu fialovou. To dalo vznik domněnce, že  židé používali rostlinu zvanou indigo. Taje původem z tropické Afriky a z jejích listů se dá získat indican, kvašením pak žlutá látka indoxyl. Oxidací indoxylu na vzduchu vzniká modré indigo. Od devatenáctého století se ale tato barvička vyrábí synteticky. Známe ho například z džín. Na jedny kalhoty ho padne 3 až 12 gramů. Kilogram syntetického indiga přijde zhruba na 25 euro a tak není divu, že i  příprava z rostlin již také upadá v zapomnění.

Podle izraelských vědců k objevu přispěla náhoda. Až když s plžím barvivem přestali laborovat v místnosti a vystavili ho slunečnímu svitu, získali jeho pravou formu. Dibromoindigo se jim během několika minut působením sluníčka změnilo v indigo - brilantní biblickou modř.   

Masada je dnes zapsána v památkách UNESCO:

Literatura
BIU (Bar-Ilan University)