Prakticky ve stejnou dobu, kdy došlo ke zveřejnění výsledků zmíněné německo-polské spolupráce se dostala na veřejnost informace z univerzitního pracoviště v USA, která výsledky pokusů Evropanů nepřímo potvrdila. Zatímco Evropané buňky kostní dřeně týdny opečovávali v termostatu s řízenou atmosférou a jako alchymisté čarovali s koncentracemi a složením živných medií a růstových stimulátorů, Američané dospěli prakticky ke stejným závěrům i když šli na věc z opačného konce. Oba přístupy mají společný jen odběr kostní dřeně. Americký tým se zaměřil na sledování žen, které byly léčeny na rakovinu ozářením a chemoterapií a následně byly ošetřeny injekcí kmenových buněk z kostní dřeně. Kostní dřeň se takovým pacientům aplikuje proto, aby se zajistila obnova buněk imunitního aparátu, které léčbou rakoviny utrpěly a které musejí být nahrazeny aby v těle mohly vznikat protilátky a aby pacienti nepodlehli banálním infekcím. V našem případě se jednalo o ženy, kterým byly do žíly aplikovány mužské kmenové buňky. S odstupem času se u těchto žen zjistilo, že část buněk kostní dřeně se musela dostat až do mozku a že se zde tyto buňky uhnízdily a staly se součástí mozkové tkáně (hippokampu).
Podařilo se to prokázat proto, protože dárci kostní dřeně byli muži a jak víme, buňky mužů mají pohlavní chromosom Y. Buňky žen mají dva X chromosomy, ale chromosom Y jim chybí. A protože v mozku sledovaných žen byly zjištěny nervové buňky s Y chromosomem, nemohlo jít o nic jiného, než že aplikované buňky kostní dřeně skutečně daly vznik nervovým buňkám mozku. Zjistili to výzkumníci na Gainesvilském pracovišti Floridské univerzity. Jeden z pracovníků podílejících se na tomto výzkumu je Dr. Edward Scotty. Také on se, obdobně jako jeho evropští kolegové, vyjadřuje v tom smyslu, že kmenové buňky kostní dřeně se začnou využívat k léčbě neurodegenerativních nemocí, protože kostní dřeň je jako zdroj kmenových buněk podstatně dostupnější než embryonální buňky. Optimismus v tomto směru podporují i dřívější pokusy na myších, protože ty rovněž naznačily, že buňky kostní dřeně mohou v mozku myší dát vznik novým gliovým buňkám a také neuronům.
Získávání embryonálních buněk a jejich použití k transplantacím naráží u veřejnosti na celou řadu legislativních omezení. K použití buněk kostní dřeně výhrady nejsou.
Samozřejmě, že všechno v tuto chvíli ještě není vyřešeno a že bude třeba například zjistit, jak co nejefektivněji buňky dopravovat do těch správných, poškozených míst v mozku. Možná se vyskytnou i další problémy. Přesto jsou zprávy z konce minulého týdne velmi optimistické a jsou příslibem především pro nemocné Parkinsonovou chorobou, Alzheimerovou chorobou, roztroušenou sklerózou, autismem a možná i pro ty, jimž mozek poškodil úraz.
Každé vědecké pojednání by mělo končit závěrem. A protože velké objevy nepotřebují mnoho slov, i zde se dá podstata shrnout do jediné věty:
Buňky z mužské nohy se mohou úspěšně adaptovat a plnit funkci ženského mozku.