Astrofyzik Abraham Loeb z Harvard University se zamyslel nad stávající představou vzniku vesmíru. Zvláště nad ochlazováním přehřátých plynů, které po sobě zanechalo doklad v tom, co dnes pozorujeme jako mikrovlnné pozadí vesmíru. Mimo jiné svědčí ale také o tom, že patnáct milionů let po Velkém třesku bylo ve vesmíru poměrně teplo. A teplo je pro existenci života důležitým faktorem. Dnes už je vesmír studený a má jen 2,7 Kelvinu. Krátce po Big Bangu to ale bylo 300 Kelvinů a právě to je základem jeho dalších úvah. Z pohledu statistiky jsou dva nebo tři miliony let dost dlouho na to, aby se v „prvotní polévce“ uspořádalo něco jako primitivní mikrob.
Entropie a „antropie“
Entropie je základní pojem jak pro fyziku, tak vlastně pro veškerou vědu. Setkáváme se s ní všude tam, kde hovoříme o pravděpodobnosti stavu nějakého systému. Laicky se často vysvětluje jako veličina míry neuspořádanosti. Čím je entropie vyšší, tím je systém neuspořádanější a chaotičtější a naopak. Moc dobré vysvětlení to není protože neuspořádanost nejde dost dobře definovat. Proto raději někteří volí míru neurčitosti systému.
V našem případě nemusíme na formulaci entropie bazírovat, protože se bez ní ve vysvětlování nových poznatků z Harvardu můžeme obejít. Neobejdeme se ale bez „antropie“, se kterou se to často plete. Antropie jako taková vlastně neexistuje, správně je jen jako antropický princip. To je dnes hodně citovaná kosmologická představa. Není novinkou, zformuloval ji v roce 1993 kosmolog Brandon Carter. Svůj antropický princip vesmíru popsal hned ve dvou podobách. V takzvané „slabé verzi“ nám říká, že svět je právě takový, že na něm mohl vzniknout život. Včetně lidí. Nejde o nic jiného, než o představu jedinečnosti. Na jedinečnost rádi slyšíme a možná proto je tak lákavá. Jinak řečeno, pokud by konstanty vesmíru byly jen nepatrně odlišné, život, jak ho známe, by nevznikl. Ani my. Vedle této slabší a jen popisné verze, šel Carter dál a formuloval i „silnější“ verzi. Ta již říká, že do základů vesmíru byly vloženy právě takové specifické informace, aby v něm zákonitě inteligentní život vzniknout musel.
Antropický princip z něhož vychází náboženství, má hodně zastánců. Myšlenkou sjednocení víry a vědy se zabýval například prof. Václav Hořejší. V jednom z článků nazvaném "Přírodovědecký světový názor a víra - rozpor skutečný, či zdánlivý?", navrhl skloubit vědu a náboženství a vytvořit nový, dominantní světonázor pro 21. století.
Představa antropického principu a že základní konstanty vesmíru jsou nastaveny účelově, se prakticky stala základem pro výklad stvoření a také všech nových forem kreacionismu.
Právě s takovou představou se nový poznatek výzkumníka z Harvardu dostal do křížku. Zjednodušeně řečeno za to může "rudý posuv" s poznatky o vzniku prvních hvězd. V rozmezí od 100 <(1 + z) <110 svědčí o tom, že kosmické mikrovlnné pozadí (CMB) mělo v inkriminované době teplotu 273 – 300K. Po našem tedy něco mezi nulou až třiceti stupni Celsia. Příjemný parametr pro možnost výskytu vody na kamenných planetách v kapalné formě. Tím se dostáváme k faktu, že povrch případných planet (pokud existovaly) mohl být vhodný pro život bez ohledu na jejich vzdálenost od hvězdy. To vše s možností vzniku života hodně zahýbalo. Posunulo ji do doby kdy vesmíru bylo pouhých sto padesát milionů let a kdy jeho hustota byla milionkrát větší, než je dnes. Standardní kosmologický model totiž nevylučuje, že by v té době již nemohly vznikat masivní hvězdy a tak všechny potřebné prvky k tvorbě planet i vody tu byly. Samozřejmě, že se tu pracuje s pravděpodobností někde na chvostu gasovské křivky, nicméně nebrat to v úvahu dost dobře nejde.
Závěry jsou jistě zajímavé, nicméně zatím poněkud nedokazatelné. Pokud tehdy život vzniknul a existoval, tak zase nejspíš také zaniknul, to kvůli chladu a dlouhému čekání než se na tehdejší zárodky budoucích hvězd nabalilo tolik materiálu až mohly zažehnout termonukleární motor a rozehřívat zmražené okolí.
Literatura: The Habitable Epoch of the Early Universe, arXiv:1312.0613 arxiv.org/abs/1312.0613