Od doby, co jsme začali intenzivně pozorovat vesmír z oběžné dráhy, staly se pro nás gama záblesky docela všední záležitostí. Výkonným lovcem gama záblesků je robotická observatoř Swift, celým jménem Swift Gamma-Ray Burst Mission, která pod taktovkou Goddardova kosmického střediska NASA vyhledává ve vesmíru gama záblesky a pozoruje i jejich dosvit (afterglow) na vlnových délkách gama, rentgenového, ultrafialového a viditelného záření. Je docela roztomilé, že „Swift“ není akronym z výrazů souvisejících s programem, ani nejde o věhlasného astrofyzika. Ve skutečnosti je to přezdívka „rorýs“, odkazující na mrštné pohyby observatoře, které jsou při dramatickém lovu gama záblesků nezbytné. Loví je jako rorýs mouchy. Od svého vypuštění v roce 2004 jich observatoř dostala více než 800 a je to od pohledu poměrně pestrá sebranka. Občas se ale objeví gama záblesk, který se vymyká naší dosavadní zkušenosti.
Krásným příkladem je nedávný, vpravdě monstrózní gama záblesk, který šokoval i otrlé astrofyziky. Observatoř Swift a prakticky zároveň s ní i gamaobservatoř Fermi zachytily v dubnu 2013 rekordní gama záblesk, označený posléze jako GRB 130427A. Zaznamenané gama záření záblesku dosáhlo u fotonů energie až 95 GeV, což je nejvíce co jsme kdy viděli. Vesmírné observatoře daly hned po zachycení gama záblesku vědět pozemním observatořím programu RAPTOR (RAPid Telescopes for Optical Response). Jeho součástí jsou i teleskopy Los Alamos National Laboratory v Novém Mexiku, s nimiž vědci pozorovali viditelný záblesk odpovídající hvězdě 7. magnitudy. Shodou okolností to byl druhý nejjasnější záblesk v oblasti viditelného záření, se kterým jsme se setkali při gama záblesku.
Pokud jde o délku záblesku, tak GRB 130427A je dlouhým gama zábleskem (protože trval déle než 2 sekundy) a patří dokonce k těm nejdelším gama zábleskům, o nichž víme. Odehrál se ve vzdálenosti 3,6 miliardy světelných let, což z něj poněkud ironicky dělá jednoho z nejbližších gama záblesků, a trval 20 hodin. Držitelem absolutního rekordu je záblesk, či spíše jev GRB 110328A, o němž jsme psali před časem na OSLU. Ten v roce 2011 zářil celé měsíce, v jeho případě šlo ale nejspíš o něco jiného, než u ostatních dlouhých gama záblesků. Je stále záhadou, ale pravděpodobně jsme tehdy byli svědky sežrání bílého trpaslíka supermasivní černou dírou.
V početném týmu šťastných objevitelů záblesku GRB 130427A byl i Daniele Malesani z Centra temné kosmologie na Kodaňské univerzitě. Po analýze několik měsíců trvajícího dosvitu záblesku dospěl s kolegy k závěru, že se před našima očima odehrál dramatický zánik obří hvězdy. Tato hvězda podle všeho velmi rychle rotovala, její hmotnost odpovídala 20 až 30 Sluncím, ale svými rozměry by se vešla do pouhých 3 až 4 Sluncí. Nejspíš šlo o velice hustou hvězdu, přinejmenším ve fyzikálním smyslu slova. Malesani tipuje, že to bývala zuřivá Wolf‑Rayetova hvězda.
Online publikace rekordního gama záblesku v časopisu Science přišla vhod a objevila se den před zahájením konference Prague Synergy 2013. Pod vedením týmu Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě se zde propírají horká astrofyzikální témata.
Literatura
NASA News 21. 11. 2013, Niels Bohr Institute News 21. 11. 2013, Science online 21. 11. 2013, Wikipedia (Gamma-ray burst, Swift Gamma-Ray Burst Mission, GRB 130427A).