Nová studie vědeckého týmu, vedeného profesorkou Sandrou Rehanovou z Univerzity v New Hapshire, poprvé vcelku relevantně dokumentuje vymírání některé ze skupin hmyzu v průběhu katastrofy K-T (resp. K-Pg). Před zhruba 66 miliony let nevyhynuli na konci křídové periody pouze neptačí dinosauři a další obratlovci, ve zdevastovaných ekosystémech nepochybně vymíraly také regionálně rozšířené skupiny bezobratlých, počínaje vodními žahavci a konče hmyzem nebo třeba měkkýši. Vzhledem k velmi skromnému paleontologickému materiálu, který se nám od těchto skupin s měkkými těly zachoval, je však jakýkoliv pokus o přesnější zmapování postižené biodiverzity bezobratlých prakticky předem odsouzen k nezdaru. Jediné vodítko představuje fakt, že na konci druhohorní éry byly touto masivní ekologickou katastrofou výrazně postiženy i krytosemenné kvetoucí rostliny, na nichž nepochybně již tehdy závisela existence mnoha hmyzích skupin (zejména přirozených opylovačů, jako jsou dnešní blanokřídlé včely a čmeláci). Nedostatek zkamenělin ale přímé pozorování konečného zániku, proměnlivosti biodiverzity nebo stanovení procent úbytku počtů jakékoliv skupiny hmyzu vylučuje. Rehanová a její australští kolegové Michael Schwartz a Remko Leys na to tedy museli jít jinak. Výsledkem je velmi zajímavá studie, která nyní spatřila světlo světa v prestižním vědeckém periodiku PLoS ONE. Dokazuje, že na konci křídy dinosaury do záhuby “doprovodily” i některé skupiny včel, konkrétně příbuzné dnešních drvodělek (skupina Xylocopinae). Jakým způsobem ale vědci k tomuto závěru došli a co nám o evoluci hmyzu nového prozrazuje?
Odpovědí na první otázku je využití techniky molekulární fylogenetiky. Analýzou sekvencí DNA čtyř současných tribů (taxonomických skupin) 230 druhů drvodělek z celého světa (všechny kontinenty kromě Antarktidy) vědci vytvořili přesný model vývojových vztahů mezi zástupci této skupiny a najevo vyšly také jisté stopy odkazující k velkému vymírání na konci druhohor. V kombinaci s dostupným fosilním materiálem (který je v rámci možností přece jenom již úctyhodný) dokázali vytvořit velmi podrobný graf příbuznosti i geologického stáří jednotlivých skupin. Ve všech čtyřech skupinách se přitom projevila změna v biodiverzitě a dalších vývojových trendech přibližně ve stejném okamžiku – na konci křídy. Rehanová je vlastně odbornicí na sociální chování hmyzu, která s paleontologií nemá mnoho společného. Při svém výzkumu ale využívá poznatky z mnoha vědních oborů a “nebojí” se ani informačními technologiemi “prošpikovaného” bioinformatického přístupu při srovnávání genomových sad blanokřídlého hmyzu. Výsledkem je otevření nových přístupů k problematice dávných vymírání bezobratlých a zjištění, že ekologické vazby dávných opylovačů a eudikotních rostlin byly velmi křehké a silné již před desíkami milionů let. To dokazuje i fosilní záznam včel, který je hojný v jantaru starém asi 45 milionů let, nikoliv ale ve starších geologických obdobích druhohor a raného kenozoika (přitom včely existují již nejméně 100 milionů let). Jakákoliv dlouhodobější významná změna v ekosystémech může dovést tento společenský hmyz až na práh vyhynutí, což ukázala například i poslední doba ledová. Katastrofa na konci křídy v tomto ohledu nebyla žádnou výjimkou.
Odkazy:
https://phys.org/news/2013-10-bees-underwent-massive-extinction-dinosaurs.html
https://www.sci-news.com/paleontology/science-mass-extinction-bees-01489.html
https://www.abc.net.au/science/articles/2013/10/24/3875097.htm
https://www.sandrarehan.com/
Psáno pro Dinosaurusblog a Osel.cz