Která ze známých hvězd je největší? To je ve skutečnosti dost obtížné zjistit i u našich domácích hvězd v Mléčné dráze. Hvězdných gigantů je sice poskrovnu, bývají ale velice bouřliví a dramaticky nestabilní. Takové hvězdy jako UY Scuti, NML Cygni, VX Sagittarii, KY Cygni, VY Canis Majoris, to jsou skutečné hvězdné superstar. Víme, že jsou obrovské, jejich průměr vesměs přesahuje tisícinásobek velikosti Slunce. Zároveň ale odhady jejich velikosti a pravděpodobně i jejich reálné velikosti značně kolísají, v některých případech i o více než tisícinásobek velikosti Slunce. Kdyby se hlasovalo o tom, které hvězdy byste chtěli mít v sousedství, tito nevyzpytatelní megaobři by to určitě nevyhráli.
Mezi výše jmenovanými obry obrů je jedním z nejvýstřednějších doposud nejmenovaný červený veleobr Westerlund 1‑26. Skvěle znějící jméno získal po domovské superhvězdokupě Westerlund 1 v souhvězdí Oltáře (Ara), vzdálené od nás 12 až 16 tisíc světelných let. Je to veliká mladá hvězdokupa obsahující několik set tisíc hvězd, ve skutečnosti nejhmotnější ze všech mladých hvězdokup známých v celé Místní skupině galaxií. Pokud jde o osazenstvo, Westerlund 1 je naprosto uchvacující sbírka jinak dost vzácných ohromných hvězd v různé fázi evoluce. Jsou tu k vidění žlutí hyperobři, červení veleobři, celá řada zběsilých Wolf‑Rayetových hvězd, OB veleobři, neobvyklý veleobr typu sgB[e], zřejmě výsledek nedávného splynutí hvězd a spolu s nimi podivný pomalý rentgenový pulsar CXO J164710.2‑455216, asi vytvořený ohromující explozí hodně veliké hvězdy. Jak se říká, navštívit superhvězdokupu Westerlund 1 a zemřít.
Westerlund 1‑26 si s ostatními hvězdami superhvězdokupy nikterak nezadá. Je to šílená hvězda. Odborníci většinou odhadují, že jeho velikost odpovídá zhruba 1 500 násobku velikosti našeho Slunce. Jenže hvězda je zároveň silným rádiovým zdrojem, což znesnadňuje určení její velikosti. Podle některých výpočtů má průměr až 2 544 Sluncí, což dělá z veleobra horkého kandidáta na největší známou hvězdu vůbec. Jak už bylo řečeno, s hvězdnými obry to je prostě těžké. Tento veleobr je také velice chladný, tedy na hvězdu. Jeho povrchová teplota činí zhruba 3 000 K a výrazně září v infračervené části spektra. To ale není všechno. Během doby, po kterou Westerlund 1‑26 pozorujeme, několikrát změnil spektrální typ, aniž by ovšem změnil svou zářivost, jednu z největších u červených veleobrů. A nikdo neví proč. Šílenost je slabé slovo. To jsme zatím ještě nikdy u hvězdy neviděli.
Tým astronomů, který vedl Nicholas Wright z University of Hertfordshire, pozoroval v rámci projektu VST Photometric H-Alpha Survey (VPHAS) s teleskopem Very Large Telescope Survey Telescope Evropské jižní observatoře v Chile hvězdokupu Westerlund 1 se speciálním filtrem na ionizovaný vodík H‑alfa. Ke svému překvapení zjistili, že právě podivuhodného veleobra Westerlund 1‑26 obklopuje zářící oblak velkého množství ionizovaného vodíku. Takové mlhoviny jsou u velkých hvězd vzácné a u červených veleobrů doposud nevídané. Veleobr Westerlund 1‑26 by měl být příliš studený na to, aby sám ionizoval oblak vodíku. Zřejmě to má na svědomí nějaká velká horká hvězda poblíž nebo snad doposud nepozorovaný hvězdný partner veleobra. Pro nás je to ale fajn, ionizovaný vodík se dobře pozoruje.
Podle všeho se před námi rozjíždí finále vesmírného dramatu. Velmi podobnou mlhovinu totiž známe z mlhoviny Tarantule ve Velkém Magellanově oblaku, kde obklopuje pozůstatek supernovy SN1987A, doposud nejbližší pozorované supernovy od roku 1604. Její exploze nás dostihla v únoru 1987. Z veleobra Westerlund 1‑26 se buď stává běsnící Wolf‑Rayetova hvězda anebo podle některých už velice brzy exploduje jako spektakulární supernova. Těžko říct, jestli se toho někdo z nás dožije, ale v téhle vzdálenosti by z toho mohl být na naší noční obloze docela slušný ohňostroj.
Literatura
Royal Astronomical Society 18. 10. 2013, arXiv:1309.4086, Wikipedia (Westerlund 1‑26).