Curyšský paleontolog Peter Hochuli s německou geoložkou se vrtali v anisianu a udělali nám v dějepravdě o lučbě živé pořádný zmatek. Našli totiž zrníčka s plastickým síťovaným povrchem, které jakoby z oka vypadly pylu krytosemenných rostlin. Problém je v tom, že to v čem se vrtali, nebyla křída, nýbrž trias, takže se jejich nález poněkud rozchází s oficiálními představami doby vzniku kvetoucích rostlin. Na Zemi na začátku druhohor by květy ještě neměly co dělat, stejně jako jejich blanokřídlí opylovači. Něco tu nehraje o stovku milionů let.
Pro paleontology a entomology to nemusel být tak velký šok, kdyby víc věřili molekulárním genetikům. Ty totiž kromě pitvání se ve sledu bází v chromozomech, občas popadne hravá nálada a pak modelují co by, kdyby, jak by. Za základ přitom berou to, čemu říkají molekulární hodiny. Ty tikají v rytmu mutačních změn molekuly DNA. Podle toho, jak moc se jednotlivé druhy od sebe liší, se dá odhadnout, které z nich jsou si bližší a kdy se které z nich z původně společné cesty sešly a začaly si žít své vlastní sexuální životy. A protože se kvetoucí rostliny vyvinuly z těch nekvetoucích, podle DNA jejich dnešních pozůstalých vyšlo, že k rozvodu mezi nimi došlo dříve, než před nyní uznávanými 125 miliony let. Pravdou je, že takové statistické kouzlení je zatíženo celou řadou chyb. Uvažuje totiž, že k mutacím dochází tak nějak pravidelně, což nemusí být pravda. Stačí menší změna v životní prostředí, tlak na mutace se zvětší a hodiny se začnou předcházet. Proto ani nelze mít seriózním vědcům moc za zlé, když věštění z genomové koule prakticky nebrali na vědomí, zvláště když jejich uchopitelné fosilní nálezy, nic podobného neavizovaly.
Vrtačka a konfokální laserový skenovací mikroskop nyní vše změnil. Tak to alespoň media a i vlastní tisková zpráva university, presentují. Jenže místo slovního spojení „až nyní“, by se spíš slušelo říkat „už v roce 2004“. Hochuli s kolegyní Feist-Burkhardtovou to spolu kutají již celé desetiletí a před devíti lety publikovali zmínku o tom, že na břehu Barentsova moře, jižně od Špicberk, našli něco, co tehdy ještě opatrně, nazývali zrnky podobnými pylu krytosemenných rostlin.
Nález zaškatulkovali do triasu, což u slovutných rostlinoznalců narazilo. Vědci jsou také jen lidi a nedůvěřují všemu, co zjistí někdo jiný a tak poněkud kacířská představa zapadla v duchu hesla že jedna vlaštovička jaro nedělá. Jenže už není jaro a vlaštovky se začaly houfovat a místo jednoho pylového zrna už jich je šest typů. Liší se velikostí i strukturou svého povrchového síťování. Nálezy navíc dělí vzdálenost více než tří tisíc kilometrů a tak o náhodě a možném omylu, už přestává být řeč.
Začátkem loňského roku jsme vás informovali o převratném objevu nejstaršího nálezu rostliny podobné pryskyřníku. Našli ho na bývalém břehu pravěkého jezera v dnešní Číně. Objev postrčil vznik pokročilých kvetoucích rostlin z křídy až na přelom jury (z doby před 125 miliony let na zhruba 145 miliónů let). Ve srovnání s nynějším objevem se ten loňský jeví být jen trapným handrkováním se o desítky milionů let. Nynější odskok je totiž „sto milionový“. Posouvá vznik kvetoucích rostliny až do doby rozpadu Pangei a doby před alpinskohimalájské vrásnění, tedy zrození Alp, Himalájí, Karpat, Kavkazu a Kordiller.
Když to shrneme, tak ve středním triasu už nebylo třeba se pro pugét kvetoucích kytek plahočit až někam do Číny. Hned za humny jsme měli zelený pažit s širokou nabídkou kvetoucího rostlinstva. Soudě podle podoby rostlinných poslů lásky, jedna z kytek připomínala druh Afropollis, jehož slušně zachované fosilní representanty jsme v sedimentech nalézali zatím jen ve spodní křídě. A tak v nastupující éře hrozných plazů dinosaurů se klidně mohli vyskytnout i první pyloví alergici. V každém případě je na čase vyndat z poličky encyklopedie a opravit si v nich údaje týkající se vzniku květů. Nemusíme naštěstí škrtat všechno, stačí jen to první číslo udávající stovku milionů let, přepsat z jedničky na dvojku.
Literatura:
Peter A. Hochuli and Susanne Feist-Burkhardt. Angiosperm-like pollen and Afropollis from the Middle Triassic (Anisian) of the Germanic Basin (Northern Switzerland). Frontiers in Plant Science. DOI: 10.3389/fpls.2013.00344
Universität Zürich