Legendární počítačová hra Civilizace (Sid Meier"s Civilization), jejíž četná pokračování a klony se hrají dodnes, nabízí hráči unikátní zážitek rozvoje civilizace, od samotného počátku lovecké tlupy v roce 4000 před letopočtem až po dobytí kosmického prostoru technologickou mocností globálního významu. Je to komplexní a návyková tahová strategie ze žánru 4X, neboli eXplore, eXpand, eXploit & eXterminate (prozkoumat okolí, rozšiřovat území, využít zdroje a zlikvidovat konkurenci). Vzhledem ke své slávě a také proto, že ji někdy hrál skoro každý, se Civilizace objevuje i ve výzkumu, jako zajímavý nástroj nebo alespoň inspirace věčně hravých vědců.
Hra Civilizace očividně inspirovala i tým propagátora kliodynamiky (matematického modelování historie) Petera Turchina z Univerzity v Connecticutu, který si postavil vlastní simulátor evoluce civilizací. Oproti svému vzoru je sice těsněji svázán s reálným světem a jeho historií, jinak je ale Civilizaci až roztomile podobný. Stejně jako dotyčná strategická hra si i Turchinův simulátor rozdělil svět, tedy konkrétně Starý svět (Eurasii plus Afriku) na čtvercová políčka. Každému políčku přidělili parametry z reálného světa – o jaký typ povrchu jde, jak moc je hornatý a zda se na něm provozuje zemědělství. Každé políčko se zemědělstvím pak osídlili nezávislou skupinou lidí, které byly v různé míře organizované. Své virtuální lidstvo ještě vybavili vojenskými technologiemi (jezdectvo, válečné vozy), přičemž je v největší míře umístili do okolí eurasijských stepí, kde si lidé v reálné historii jako první ochočili koně.
Turchin a spol. spustili simulaci evoluce civilizací v roce 1500 před naším letopočtem a nechali ji běžet až do roku 1500 našeho letopočtu. Když se simulovaná historie civilizací zastavila v roce 1500, tak vědci porovnali výsledek se skutečným stavem civilizací, jak ji známe z historických záznamů té doby. Simulace se v předpovědi vzniku a délky trvání jednotlivých říší strefila na velmi zajímavých 65 procent. Když Turchin a spol. ze simulace odstranili například vliv nadmořské výšky, tak její přesnost vůči reálnému světu poklesla na 48 procent. Když ale pominuli vliv vojenských technologií, tak výsledek simulace odpovídal reálnému světu jen z 16 procent.
Vše nasvědčuje tomu, alespoň v rámci nastavení parametrů této simulace, hrála výzbroj ve tvarování civilizací výrazně důležitější roli než geografie a další parametry modelu. Vojenské technologie postavily virtuální kmeny před jasnou volbu – buď budou spolupracovat a vytvoří tím společnost, anebo navždy zmizí z mapy virtuálního světa. Představa, že evoluci lidských společností pohání války není úplně nová. Turchinův tým je ale první, kdo to důvtipně otestoval. Odborník na konflikty a mezinárodním vztahy William Thompson z Univerzity v Indianě vyzdvihuje, že Turchinův model poskytuje zajímavé vhledy do spletité dynamiky změn společností. Samotný Turchin se teď s kolegy chystá podobně simulovat vývoj civilizací amerických kontinentů a také moderní historii Starého světa po roce 1500, což bude prý tvrdší oříšek.
Literatura: NewScientist 25. 9. 2013, PNAS online 23. 9. 2013.