Výzkumný tým In-Soo Suh, profesora na KAIST, nazývá svůj výtvor osobního auta "pásovec". Prý proto, že si ve skládání plátů krunýře tohoto jihoamerického placentárního savce, brali mustr.
Při parkování se auto „svinutím“ zmenší ze svých 2,8 metrů délky téměř polovinu, 1,65 metru. Armadillo-T má pohon na všechna čtyři a tím, že elektromotory jsou zabudovány do nábojů kol, dovoluje lithium-iontovou baterii s kapacitou 13,6 kWh umístit do přední části vozu. Proto lze celou zadní část vozu sklápět, aniž by se při tom muselo hýbat s robustní baterií.
Vozítko má i s „plnou nádrží“ hmotnost pouhých 450 kg a na parkovišti s obvykle vyžadovanými pěti metry na vůz, se na jeden „flek“ vejdou tři. Parkování lze pomocí chytrého telefonu řídit i na dálku. Autíčko se může otáčet na místě o 360 stupňů a vymanévrovat tak z parkovací mezery a usnadnit osádce nastupování a vystupování.
I když nazývat takového prcka „vozem“, je od autorů hodně velká namyšlenost, pro přecpaná velkoměsta by to mohlo být ideální přibližovadlo. Jeho ekologičnost by se mohla uplatnit i v turistických zónách či v rozlehlých budovách a skladech.
Z mikro auta nikde nic nevyčnívá a místo zrcátek má kamery, které eliminují tzv. „slepá místa“. Pokud člověk spěchá, začít rozkládat auto a připravit si ho k nastoupení lze zařídit telefonem, když člověk přichází. Maximálku, kterou auto na silnici vyvine, je 60 km/h. Po desetiminutovém nabíjení se s ním má dojet až 100 km.
Korejci vychází z předpokladu, že v příštích letech se zhoršující se ekonomickou situací, budeme svědky ještě větší koncentrace obyvatel ve velkoměstech. Tak, jak bude populace obyvatel stárnout, budou i města čelit vážným problémům. S ropou a stavem ovzduší to také asi nebude lepší. Přídomek „T“, kterým název svého vozítka ošperkovali má zřejmě symbolizovat legendární úsporný Fordův model z roku 1920.
Otázkou je, jak by tento mikro vůz prošel bezpečnostními testy a vyhověl normám způsobilosti pro provoz na evropských pozemních komunikacích. Ale stejně tak je legitimní se ptát, zda se zhoršující se ekonomikou a ekologií, bychom se neměli zamyslet nad tím, zda na korejském přístupu není něco rozumného. Zda je opravdu nutné i po městě tahat sem tam metráky železa navíc. Možná by nebylo na škodu se zamyslet nad úpravou stávajících zákonů, aby i ti, kteří nebudou mít na mastodonta a chtějí to „risknout“, aby jim mikro auta mohla sloužit a plnit to, co od nich očekávají. A nejde tu ani tak o Korejce. Ti jsou schopni nám dodávat i větší auta, jak se můžeme dennodenně sami přesvědčovat.
Pramen: The Korea Advanced Institute of Science and Technology (KAIST)