Artefakty a stavby naší civilizace působí bytelným dojmem, ve skutečnosti jsou ale velice pomíjivé. Jak bude asi vypadat dejme tomu Praha za 10 tisíc let? A jak za milión let? Je nesmírně lákavé to vidět, ale nejspíš by to bylo velice smutné, přinejmenším z pohledu těch, kdo máme naše hlavní město rádi. Naše planeta je prostě divoká a velice proměnlivá, s tím se nedá nic dělat. Zároveň se ale už dnes objevují technologie, které slibují uchovat informace na převelice dlouhou dobu, prakticky na věčnost.
S jednou takovou technologií přichází Jingyu Zhang z Optoelektronického výzkumného centra (ORC) Univerzity v Southamptonu, který s kolegy poprvé úspěšně demonstroval zápis dat femtosekundovým laserem do nanostrukturovaného skla v pětirozměrném uspořádání a jejich opětovné přečtení. Kdosi měl šťastný nápad přirovnat tuhle technologii k Supermanovým paměťovým krystalům a v Southamptonu mohou slavit mediální supernovu. Publikované parametry této paměti jsou přitom vskutku impozantní. Na jeden disk by se vešlo 360 TB dat, jejichž záznam by byl v pohodě až do teploty 1000 stupňů Celsia a za přívětivějších teplot by vydržel prakticky věčně.
Začátky jsou pochopitelně zatím jen skromné. Zhangovi a spol. se povedlo nesmírně rychlým a intenzivním laserem zapsat a přečíst text o velikosti 300 kb. Data jsou přitom zapsána v nanostruktuře teček, uspořádaných ve třech vrstvách a navzájem oddělených pouhými 5 mikrometry. Badatelé použili křemenné sklo, čili úplně čistý amorfní oxid křemičitý. Tento pozoruhodný materiál bývá v podobných případech oblíbený. Použitému kódování dat se přezdívá pětirozměrné, protože zahrnuje trojrozměrné souřadnice laserem vypalovaných struktur a také jejich velikost a orientaci. Vytvořené nanostruktury mění polarizaci procházejícího světla a data pak přečte mikroskop v kombinaci s polarizátorem.
Zhang a spol. dle vlastních slov vyvíjejí velmi stabilní, bezpečné a zároveň přenosné paměťové médium, které by mohlo být velmi zajímavé pro instituce či společnosti s velkými archívy. V dnešní době je nezbytné takové archívy zálohovat jednou za 5 až 10 let, protože životnost dat v soudobých pamětích je bohužel jen velmi omezená. A to je pochopitelně hodně otravné. Pokud by si někdo chtěl vytvořit monumentální archív navěky, pak má s touhle technologií podle všeho příležitost. Zhangův tým prezentoval své výsledky na nedávné výroční konferenci fotonických technologií Conference on Lasers and Electro-Optics (CLEO: 2013) v kalifornském San José, takže už zbývá jen vše uvést do praxe a můžeme sepisovat vzkazy pro věčnost. Za pár milionů let jistě někoho upřímně pobaví.
Literatura
University of Southampton News 9.7. 2013, Wikipedia (Fused quartz).