Poslední dobou se jasně ukazuje, že pro hledání nejstarších fosilií světa je tím pravým rájem Austrálie, především její vyprahlá a mimozemsky vyhlížející západní část. Právě tady se teď odehrává boj o pochopení počátku života před více než 3 miliardami let. Atraktivita pradávných mikrofosilií se sice na první pohled nedá srovnat s vyceněnými zuby lebky T. rexe, ale pro pochopení celé naší historie jsou nevýslovně důležitější.
Před pár dny se objevila zajímavá studie Christophera Househo z Pensylvánské státní univerzity, který s kolegy pečlivě analyzoval mikrostruktury vřetenovitého tvaru, nalezené ve formaci Farrelově kvarcitu, slabě metamorfované hornině z okolí Mount Grant a Mount Goldsworthy, v oblasti Pilbara, Západní Austrálie. Farrelův kvarcit je starý takřka 3 miliardy let a již nějakou dobu se v něm nacházejí podezřelé mikroskopické objekty.
Househo tým uskutečnil analýzu poměrů izotopů uhlíku pomocí hmotnostní spektrometrie sekundárních iontů v 15 různých vzorcích. Výsledné hodnoty poměru izotopů uhlíku v podezřelých mikroskopických strukturách odpovídaly materiálu vytvořenému biologickými procesy, kdežto hodnoty z okolní horniny nikoliv. Je to poměrně prosté, fotosyntetické organismy dávají nápadným způsobem přednost uhlíku C12 před uhlíkem C13. Pokud je tedy v nějakém materiálu více uhlíku C12 než by mělo být, jde nejspíš o produkt organismů.
Badatelé se nakonec nebáli vyslovit závěr, že podezřelé mikrofosilie doopravdy jsou fosiliemi dávných mořských organismů. Podobně to naznačují i nedávné morfologické a chemické studie Farrelova kvarcitu. Mnohé mikrofosilie mají vřetenovitý tvar, některé zase kulovitý a jejich velikost činí kolem 20 až 60 mikronů, takže podobně jako zrnka jemného písku.
Do stejné velikosti se vejde také řada druhů dnešního mikroplanktonu. Badatelé poznamenávají, že velmi podobné objekty nacházejí i v horninách nedaleké západoaustralské formace Strelley Pool a rovněž v materiálu formace Onverwacht v Jihoafrické republice a Svazijsku. Za pozornost jistě stojí, že stáří obou vrstev je kolem 3,4 miliardy let. Pokud to je opravdu tak, jak to vypadá, tedy že už před 3,4 miliardami let v oceánu plavaly fotosyntetické buňky velikosti menších eukaryot, tak máme určitě o čem přemýšlet.
Bylo by skvělé celou záležitost uzavřít s tím, že máme v ruce nejstarší spolehlivé fosilie na světě. V případě fosilií ze samotného úsvitu života je ale těžké být si jistý. Vznikly strašlivě dávno a asi nikdy nebudeme moci zcela vyloučit například dnes neobvyklý proces, který by zamíchal poměry izotopů uhlíku bez intervence živých organismů. Materiál z Farrelova kvarcitu, stejně jako horniny Strelley Pool či afrického Onverwachtu si ale každopádně i nadále zaslouží pozornost. Ostatně, známe pouze dva kratony, čili stabilní jádra kontinentální litosféry, dostupné našemu zkoumání, jejichž horniny pocházejí z prahor – právě oblasti Pilbara v Západní Austrálii a Kaapvaal na jihu Afriky.
Literatura
Penn State News 6.6. 2013, Geology 41: 651.