Anu Herreraovou, Simonu Shusterovou a Claire Perritonovou otázka falusů natolik zaujala, že se je rozhodly studovat podrobně. Vedení omladiny z Floridy se ochotně ujal Martin Cohn, profesor na University of Reading. Americko britský čtyřlístek se rychle v problematice zvětšování a zmenšování penisu natolik vypracoval, že vystupují veřejně od Gainesville na Floridě, přes Paříž a Edinburgh až po jihokorejský Soul. Nejnovějším jejich společným počinem je publikace v červnovém čísle prestižního časopisu Current Biology.

Co se pohlaví a sexu týká, jsou ptáci v mnohém poněkud zvláštní. Třeba tím, že ptačí vajíčko má ve svém pohlaví rozhodnuto ještě před oplozením. To proto, že heterogametické ( s různými pohlavními chromozomy), jsou samice. Zatímco u nás savců jsme to my, samci, co máme jak X, tak Y chromozom (u ptáků se pohlavní chromozomy značí písmeny Z a W), samec je ZZ, samice ZW. Nejde ale jen o určování pohlaví. Jejich vajíčka (přesněji jen žloutky), jsou těmi největšími buňkami v přírodě. Štědrá k nim příroda byla i v případě jejich šatníků a hlasivek. Zato na nich šetřila u penisů. S dlouhým, pokud se tady o délce dá vůbec dá hovořit, protože tím myslíme jen takový výčnělek, který by alespoň na kousek pronikal do partnerčina těla, tak s takovým se může pochlubit méně než pět procent opeřenců. A to to ještě někteří filutové na své protějšky hrajou tužší pojivovou tkání vyrůstající před kloakou a jde tedy jen o kamufláž, která nemá s penisem nic společného.

 

 

Abychom ale byli objektivní, musíme zmínit existenci výjímek. Například kačer se svými až dvaceti centimetry, je skutečným borcem. Ale platí to jen krátce v době páření. Zbytek roku jim nádobíčko natolik zakrní, že byste ho u něj hledali těžko. A pokud by vás napadlo šmírovat jeho milostný vztah, bez vysokorychlostní kamery se neobejdete. Vlastní akt trvá ani ne půl sekundy. Kachny patří k vrubozobým. Podobně jako oni jsou na tom se svými penisy ještě pštrosi. Jinak ale s klidným svědomím můžeme prohlásit, že 97 % ptáků, ptáčka prakticky nemá a že samci i samice jsou na tom s vizáží intimních partií prakticky stejně. A jak řeší kopulaci? Z našeho pohledu trapně. Jen k sobě na okamžik přitisknou okraje kloak.

 

 

 

  Jeden by si myslel, že u organismů, které se reprodukují vnitřním oplodňováním (stejně jako my), to bez penisu dost dobře nejde a že evoluce na vytváření nějakého takového orgánu bude tlačit. A asi tomu tak i je, protože penis má kde kde co, něco dokonce dvojitý a stranou nezůstali ani potomci dinosaurů. Jak to, že ho většina ptáků při svém plahočení dějinami prošustrovala? Asi proto, že těch pár chvil rozkoše evoluci nestálo za to, aby se s jinak nepotřebnou zátěží museli ptáci tahat do oblak, kde každý ušetřený gram je velkou devizou. To nejzajímavější jsme vlastně řekli hned na začátku článku. I když se nám zdá, že ptákům příslušný inštrument k sexu chybí, úplně pravda to není. Na začátku jejich cesty životem se má penis tak čile k světu, jako málo co. Zpočátku roste jak z vody, až později se to s ním přestane vypadat dobře. Neméně zajímavé je, jak se to zvrtne. Nejde totiž jen o nějaké prosté utlumení, je to mnohem komplikovanější. Jakoby stavitel postavil dům a pak si teprve vzpomenul, že ho nechtěl dvoupatrový, ale jen přízemní a že zapomenul na vstupní dveře a okna. Tak nějak podobně v tomto případě postupuje i ptačí dizajnér. Také si na to podstatné vzpomene, až když má „vyhnané zdi do štoku“ a pak teprve začne bourat. To, co pracně v embryu narostlo, se s neméně pracně a s nárokem na zdroje a energii, zase rozebírá.Je to nelogické, ale takové někdy cestičky evoluce jsou.

 

 

Naprostá většina ptáků svůj v embryonálním vývoji vystavěný penis zase rozebere. Činí tak nástrojem, kterému se učeně říká apoptóza. V podstatě jde o genetický program, který některý buňkám naordinuje sebevraždu. Spouští u nich destrukční enzymatické mechanismy. Jak jsme si ale také již řekli, některým ptákům penis ale naroste. Na nich si vědci ověřili, co je tím vypínačem, který rozhoduje zda pták bude mít topořivého tajtrdlíka a nebo zda mu jeho radost rozebere. Vše má pod palcem gen a jím řízený protein Bmp4.

 

Není to jediný případ, kdy dizajnér svůj program odfláknul. Podobně nelogicky se chová u ptačích zubů. I s jejich geny se moderní ptáci ve svém genomu stále tahají. I když tomu je nějakých 70 – 80 milionů let, na staré zlaté časy zubatých příšer, si občas díky mutacím vzpomenou i dnes. Mezi nejbližší kousající příbuzné se řadí krokodýli a tak není divu, že na rentgenu kuřecí zuby, jako by z oka vypadly těm jejich. A pak, že evoluce neexistuje...

 

Pro další případy nelogičnosti netřeba chodit ani tak daleko. I my vděčíme za možnost vyťukávat prsty esemesky a hraní na housle něčemu podobnému. Nebýt genetckého programového přílepku, máme místo dlaní s vyčnívajícími jednotlivými samostatnými prsty,  ploutve.  Stejně jako u kuřecího penisu, ani tady nejde o postupné vymizení signálů a nebo o rozvoj tkáně jen v předem určených směrech. V jisté době našeho pobytu v děloze,  máme ruce a nohy jako lopaty a mezi prsty plovací blány. Chybu řídícího programu evoluce  zalátala dodatečným programem, který buňkám  v nevhodných lokalitách naordinuje smrt. Apoptóza, kterou to vybavuje, je mocný nástroj a tak není divu, že se o něj zajímají jak evoluční biologové, tak onkologové. Krnění  ptačího penisu se nyní chystají pitvat sexuologové. Protein s funkcí růstového a diferenciačního faktoru by totiž mohl ukázat cestu, jak napravovat malformace pohlavních orgánů, které na svém  kontě nešťastných  lidských osudů nemají zrovna málo.     

 

 

Pramen: Herrera et al.: "Developmental Basis of Phallus Reduction During Bird Evolution." dx.doi.org/10.1016/j.cub.2013.04.062