Skutečnost je poněkud prozaičtější. Dne 22. května se členové paleontologické expedice Výzkumného ústavu aplikované ekologie pod patronací Severovýchodní federální university ( NEFU) a Ruské geografické společnosti vypravili do Jakutska. Důvodem byly pozůstatky samice mamuta srstnatého, objevené na Ljachovském ostrově v Novosibiřském souostroví již přede časem. Nález pochází z doby před asi 10 000 až 15 000 lety. Podle zubů se dalo určit, že zvíře skonalo ve věku mezi padesáti až šedesáti let. Trup a další částí těla mršiny byly od sebe odděleny. Zřejmě přičiněním nějakých šelem. Nejlépe zachovanou je přední spodní část těla s částí hrudi. Při vyprošťování pozůstatků z jejich ledového sevření se vědci nabourali do jedné z dutin. K jejich velkému překvapení se z ní vyhrnula červená tekutina. Hovořit o krvi je ale přehnané a o živých buňkách jakbysmet. V době nálezu byly zbytky mamuta podchlazeny na -7 až – 10 stupňů Celsia. Tkáň po celou dobu nerozmrzla, jen tak si totiž lze vysvětlit, že si kousky svaloviny mohly uchovat tak jasnou červenou barvu i konzistenci. Jde o nález nejlépe zachovaných tkání mamuta za celou éru paleontologie.
To je pochopitelně vodou na mlýn snahám naklonovat zvířete a představě budování rezervací s chovem mamutů. Nejznámějším se stal projekt jihokorejských vědců. Důvěryhodnost takovému počínání má zajistit účast klonovací „jedničky“, jak se již před rokem nechal slyšet Vasilij Vasilijev, zástupce ředitele jakutské Severovýchodní federální univerzity. Kontroverzní výzkumník Hwang Woo-Suk ze Sooam Biotech Research Foundation, Je to sice podvodník, ale se „zlatými klonovacími ručičkami". Zřejmě proto se na společném projektu druhého příchodu mamuta srstnatého hodlá účastnit i čínský BGI (Beijing Genomics Institute). Představa zoologických zahrad s volně se procházejícími vyhynulými tvory je sice lákavá, ale je tu jeden problém - z rozpadlé DNA jednoho druhu, ani za pomoci druhu jiného, to zatím neumíme.
Nejde ale jen o problém rekonstrukce jaderné DNA a stvoření klonu. Jako by si klonovači nepřipouštěli varování imunologů - že ani mamut nemůže vstoupit dvakrát do stejné řeky. A nebo hezky česky, kdo chvíli stál, již stoji opodál. I když se nám to nemusí líbit, dění na Zemi podléhá evoluci a dnešní viry a bakterie už nejsou tím, co byly za starých dobrých pleistocenních časů. Nynější původci infekčních chorob mají ve svém arzenálu novoty, na které by mamutí imunitní systém, neměl. Jednoduše proto, že svým vyhynutím hodně zmeškal. Znovu oživlí pravěcí chlupáči by připomínali kolosy na hliněných nohách se šancí přežít jen v jakýchsi ochranných plastových stanech připomínajících přetlakové bubliny pro pacienty s deficitním imunitním systémem. I vzduch by se jim musel filtrovat, aby je nezklátila nějaká obyčejná chřipka.
Ledaže
Ledaže by molekulární mágové z módy vyšlý mamutí software obranného systému vylepšili o příslušné úseky z DNA dnešních chobotnatců. Ale proti tomu by asi byli odpůrci GM a navíc stejně ani nevíme, které kousky DNA by to měly být.
K vyšetřování stavu mamutí tkáně a buněčných organel teprve dojde. A co zaznívá ze zpráv, a nejen naší televize, že se našly živé buňky, je blamáž, která se nepotvrdí. Jak moc bude jaderná DNA v buňkách porušená, se teprve ukáže. Rekonstruovat genom mamuta by se ale i z fragmentů podařit mělo. To ale není živá buňka a ani s návratem živých mamutů do přírody to moc společného nemá. Reálnější by mělo být spíše využití jiných poznatků. Třeba to, co z mamuta vyteklo a o čem se píše jako o krvi. Že to zůstává tekuté i při mínus deseti stupních by mohlo nasvědčovat tomu, že by v tekutině byly láteky zabraňujících mrznutí. Pokud by se klimatologové mýlili a spíše než na problémy z oteplování, bychom se jak říkají geologové, měli připravit na návrat doby ledové, která zatím vždy po dobách meziledových nastala a z hlediska cykličnosti už je zase ten správný čas, potom by se nám proteiny z mrtvé mamutice mohly hodit. Podle stavby jejich molekul by mělo jít v DNA odhalit i příslušné geny. Kdyby pak došlo na nejhorší a varianta zmrzlé planety se spotřebovanými fosilními palivy by se stala skutečností, mohli by se předvést genetici a mamutími geny "na fridex" nás chránit před omrzlinami. Zatím ale tak daleko nejsme a neznáme ani na co to nebohé zvíře pošlo. Semjon Grigorijev, ředitel sibiřského Muzea mamutů soudí, že buďto spadlo do vody a utopilo se, nebo zapadlo do bažiny a zemřelo vyčerpáním. Ať tak či tak, pravěké tragédii dnes vděčíme za zřejmě nejzachovalejší a nejlépe uchované vzorky měkkých mamutích tkání. To, co zbylo po hostině pravěkých, ale možná i nedávných predátorů, vědci odvezli. Udělali dobře, na ostrově, jehož západní stranu omývá Moře Laptěvů a východní Východosibiřské moře, není pro masité části bezpečno. Kromě sobů se tu potulují i polární lišky a lední medvědi. Souostroví, kde byl nález učiněn, má rozlohu větší než Belgie a je velké téměř jako Švýcarsko. A oblast tundry, jak známo i z jiných lokalit, je na zachovanou pleistocenní faunu bohatá. Navíc na těchto ostrovech se nejedná o první nález. Již dříve zde lovci kožešin narazili na zbytky z mamutů i nosorožce srstnatého. Nynější nález by nemusel být posledním.
Prameny:
Applied Ecology of the North, North-Eastern Federal University https://www.s-vfu.ru/en/news/detail.php?SECTION_ID=&ELEMENT_ID=12458
Russian Geographical Society
The Siberian Times https://siberiantimes.com/science/casestudy/news/exclusive-the-first-pictures-of-blood-from-a-10000-year-old-siberian-woolly-mammoth/