Ještě nedávno se v subtropech a tropech báli invazních mravenců druhu Solenopsis invicta, kterým Anglosasové s vynalézavostí sobě vlastní říkají red imported fire ant nebo též zkráceně RIFA. Pocházejí z Jižní Ameriky, ale dneska jsou k vidění v hojných počtech na jihu Spojených států, v Austrálii, Thajsku, Tchaj-wanu, na Filipínách či v jižní části Číny.
Lidé se jich bojí kvůli jejich bolestivým žihadlům a odborníci jsou již delší dobu zneklidněni jejich šířením na úkor domácích mravenců i jiných živočichů. Teď to ale vypadá, že strach z RIFA povážlivě bledne ve srovnáním s čerstvou záplavou invaze šílených mravenců, kterým přezdívají crazy ants.
Svědectví o tom podali Ed LeBrun z Texaské univerzity v Austinu a jeho kolegové, kteří považují šílené mravence za mnohem zásadnější hrozbu, než kdy v jižních oblastech USA byli mravenci RIFA. Nedávno se zjistilo, že jde o mravence druhu Nylanderia fulva, kterým se anglicky říká Tawny crazy ants, popřípadě Rasberry crazy ants. Odborníci je řadí k mravenců komplexu Paratrechina, kteří jsou nápadní pro primáty na pohled šílenými hemživými pohyby. Proto „šílení mravenci“.
Tito šílení mravenci pocházejí ze severní Argentiny a jižní Brazílie a v USA byli poprvé objeveni v roce 2002, na předměstí Houstonu. Od té doby se úspěšně uchytili ve 21 okresech Texasu, 20 okresech Floridy a také na pár místech v jižních částech států Mississippi a Louisiana.
Jde z nich opravdová hrůza. LeBrun a spol. studovali jejich populace na pobřeží Texasu a zjistili, že když se někam dostanou, tak tam velmi rychle mnohonásobně přečíslí počty všech místních mravenců dohromady. Když někde šílení mravenci vytvoří hustou populaci, tak prakticky vymažou populaci RIFA, tedy invazních mravenců Solenopsis invicta, doteď považovaných za ekologické dominátory. A nepostihují jen mravence.
Po příchodu šílených a všežravých invaderů se sníží i počty dalších druhů členovců. Podle všeho značně zasahují celé ekosystémy.
Zároveň je velmi skličující, že v porovnání s mravenci RIFA bývá odstraňování šílených mravenců ještě mnohem obtížnější, ne-li prakticky nemožné. Obvykle se vyhýbají nastraženému jedu a také mají méně výrazné hranice mezi koloniemi. Když už se někde podaří šílené mravence vybít, tak se tam velmi rychle opět rozšíří ze sousedství. Sice nemají žihadlo, ale zase způsobují citelné ekonomické ztráty, které bolí snad ještě víc, než žahnutí naštvaným mravencem RIFA. Srdcervoucí je jejich záliba zalézat do elektrických přístrojů a elektroinstalací, které je z nejasných důvodů velice přitahují. Majitelům pak zbudou jen oči pro pláč a zkratované dráty.
LeBrun a spol. podotýkají, že ještě nemáme jasno ohledně území, které mohou dobýt. Většinu hnízd si postavili ve výrazně vlhkém prostředí s mírnou zimou, obvykle na pobřeží. Je tudíž možné, že se šílení mravenci nebudou šířit do chladnějších a sušších oblastí, kde prozatím zůstanou pány jejich předchůdci v invazi, mravenci RIFA.
Ještě nedávno by asi nikdo nevěřil že tohle bude znít jako úleva. Invazi šílených mravenců komentuje Aleš Bezděk z Laboratoře ekologie reliktních ekosystémů Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích s tím, že je pozoruhodné právě vytlačování dříve dorazivších druhů invazních mravenců nově příchozím dobyvatelem, které si zaslouží pozornost i do budoucna.
Jinak lze podle Bezděka sledovat vliv agresivního útoku nepůvodního druhu hmyzu na domácí druhy i v České republice, neboť u nás právě probíhá invaze slunéčka Harmonia axyridis, které přichází z východní Asie.
Literatura
University of Texas News 16.5. 2013, Biological Invasions online 21.4. 2013, Wikipedia (Red imported fire ant, Crazy Rasberry ant).