Na přelomu století jsme koketovali s biologickou ochranou a dováželi slunéčka z východu. Od té doby si asijský brouk Harmonia axyridis razí cestu Evropou i Amerikou. Vetřelec má mnoho barevných variant. Nejčastěji se odívá do světle červené s devatenácti černými tečkami. Když je chladno, tak jsou jeho tečky větší a mohou se i vzájemně se dotýkat. Asi deset procent jedinců má tak velké černé skvrny, že vytváří dojem černých brouků, jindy zase mají na krovkách dvě nebo čtyři malé červené body. Opačným extrémem se vyznačují jedinci narození při vyšších teplotách - mohou být zcela bez teček a jejich krovky jsou čistě červenooranžové. Zatím se ale slunéčku východnímu nikdy nepodařilo vytvořit formu podobnou té naší - se sedmi tečkami. I když brouky slunéčka od těch našich lze někdy rozeznat jen těžko, u larvy se zmýlit nemůžeme. Je černá a na bocích má nápadné načervenalé pruhy s výčnělky připomínajícími trny.
Harmonia axyridis, je přímo ukázkovým organismem pro studium biologické invaze. Nejspíš si jiného počtu teček ani nevšimneme. Než jsme ho použili ve sklenících, byl doma v Číně a Japonsku. Pravdou je, že tito dravci z dovozu dokážou za den zhltnout i stovky mšic. Stejně jako k nim se ale chovají i k jiným hmyzím druhům a jejich vajíčkům. Stalo se, že tento "bio zabiják" nám ze skleníků utekl. Agresivně se vypořádává s konkurenty, kteří se mšicemi živí také. Ve velmi krátké době se naši původní brouci dostávají mimo mísu. Mezidruhové soupeření vyhrává na celé čáře a rychle kolonizuje prakticky všechny biotopy. Rád se přemnožuje a jejich hordy pak připomínají spíš roje včel. Pokud se rozhodnou hibernovat v našich příbytcích, těžko tomu uděláme přítrž. Lékaři již avizují množící se případy závažných alergických reakcí.
Nejvíce si ale zoufají vinaři. Když slunéčka sežerou v okolí vše živé, hladová vezmou za vděk i sladkou šťávou z hroznů. Při sklizni se nedá zabránit, aby se do lisu nepřipletla, tak se alkaloidy odporné vůně i hořké chuti, které si brouci syntetizují na obranu proti svým nepřátelům, dostanou do vína. V roce příznivém pro brouky se tak slibné ročníky mění v patoky s podtextem myšiny.
Za úspěch vetřelce může agresivita jeho larev, a nebo ne?
Nedávno jme na Oslu psali, že za vítězným tažením světem je jeho agresivita. Vyplynulo to z pokusů nizozemských biologů, kteří se zaměřili na zvyklosti broučích larev. Dva roky pro ně pěstovali sazeničky lip dokud nebyly vysoké půl metru. Pak na nich uspořádali larví zápasy. Soupeřit nechali tři druhy: slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata), slunéčko dvoutečné (Adalia bipunctata) a slunéčko východní (Harmonia axyridis). Kladli je na vrcholek stromečků na protilehlé listya pak zaznamenávali, kdo souboj začal, kdo utekl a kdo koho sežral. Nebyla to krvavá řežba, i když se larvy sešly na jednom listu, o vzájemné půtky se moc nestály. Ke střetu došlo jen asi ve třetině případů a ani pak většinou nebylo na co koukat. Do křížku se pouštěly jen asi v třinácti procentech z těch případů, kdy došlo na vzájemné očichávání. Cizácký vetřelec byl agresivnější a útočil. Našinec s holubičí povahou ustupoval a občas volil taktiku mrtvoly s pádem na zem. Pokud došlo na nejhorší, okupant vyhrával v 86 % střetů.
„Když se slunéčko sedmitečné od své východní příbuzné nakazí spórami patogenních hub, jeho imunitní systém se infekci neubrání.“
(Kredit: Justus-Liebig-Universität Gießen)
Zbraní jsou mikrosporidie
Němečtí vědci zjistili, že to, co tvrdí Nizozemci, není celá pravda. Rozlézající se „Asiaté“ jsou nejen agresivnější, ale neuznávají ani „válečné konvence“. Nejen, že ničí protivníka tím, že žerou jejich nedospělce, ale nezdráhají se použít biologickou zbraň.
Podobně jako jiní brouci tak i berušky, cítí-li se ohroženy, reflexivně vylučují smradlavou kapku. Tvoří ji ze své tělní tekutiny – obdoby krve, které se u hmyzu říká hemolymfa. Vyloučená tekutina kromě páchnoucích látek obsahuje i to, co našim beruškám škodí nejvíc. Jsou to mikrosporidie. Původně byly považovány za prvoky, poté je odborníci šoupli do hypotetické skupiny Archezoa, aby nakonec díky molekulární genetice z nich udělali houby. Máme pro ně i český ekvivalent – hmyzomorky, ale jakkoliv je výstižný, moc se zatím nevžil a tak i my u mezinárodního termínu mikrosporidie zůstaneme.
Imunitní systém východního okupanta dokáže pomocí peptidů a především speciální substance – nazvané harmonin, parazitické mikrosporidie držet na uzdě. Ne, že by se mu berušky dokázaly ubránit zcela, zvládají ale omezit těmto parazitickým houbám klíčivost jejich spór, takže se jim v tělech až tak moc nepomonožují. Toto polovičaté řešení obrany se ukázalo být obrovskou předností, kterou východní berušky získávají na vrch. V tělní tekutině, kterou v případě střetu s protivníkem vylučují všechny berušky, jsou u těch východních přítomny i zárodky patogenu na něž je imunitní systém domácích berušek krátký. Ve vzájemných soubojích si cizáci nemusejí ani špinit kusadla, soupeře jim stačí potřísnit vlastní „krví“. V lymfě našich brouků spóry hub začnou klíčit a konec bývá fatální.
Vědátoři přicházejí s poznatkem tak trochu s křížkem po funusu. Vetřelec si to ze skleníků již namířil směrem ke své původní domovině a bere to plošně. Máme ho v Česku, stačil si již podrobit i Slovensko, Maďarsko a začíná se roztahovat v Rumunsku. Otázkou je, co by to na situaci změnilo, kdyby vědci s nynějšími poznatky přišli dříve. Říká se, že každý mrak má svůj stříbrný okraj a zdá se, že tomu bude tak i nyní. Zatímco berušky a látky přítomné v jejich hemolymfě vinařům a ekologům ústa křiví, farmaceutům se tváře rozjasňují. Antibakteriální substance asijského vetřelce jsou totiž příslibem získání nového antibiotika. Mělo by zvládat i takové infekce, které si z těch stávajících už nic nedělají. Dokonce i malárii!
Slunéčko východní spořádá za den i sto takových a když může, sežere protivnicím i jejich vajíčka.
Vetřelci z východu se milostným hrám oddávají do pozdního podzimu, kdy našinci se již chystají k zimnímu spánku a sex pověsili na hřebík. Když mají štěstí a počasí se vydaří, samičky slunéčka východního kladou vajíčka ještě začátkem října.
Invaze slunéček paradoxně právě při ideálním podzimu a vysoké cukernatosti hroznů, dokáže i těm nejslibnějším ročníkům vína vzít veškeré naděje .
Prameny:
Raak-van den Berg CL, De Lange HJ, Van Lenteren JC (2012) Intraguild Predation Behaviour of Ladybirds in Semi-Field Experiments Explains Invasion Success of Harmonia axyridis. PLoS ONE 7(7): e40681. doi:10.1371/journal.pone.0040681
Vilcinskas, A., Stoecker, K., Schmidtberg, H., Röhrich, C., Vogel, H. (2013). Invasive harlequin ladybird carries biological weapons against native competitors. Science. May 17, 2013, DOI: 10.1126/science.1234032 https://dx.doi.org/10.1126/science.1234032
Schmidtberg, H., Röhrich, C., Vogel, H., Vilcinskas, A. (2013). A switch from constitutive chemical defense to inducible innate immune responses in the invasive ladybird Harmonia axyridis. Biology Letters 9: 20130006. dx.doi.org/10.1098/rsbl.2013.0006