Největší válečné lodě, jaké kdy byly postaveny, jsou letadlové lodě třídy Nimitz. Deset třistametrových plovoucích letišť na jaderný pohon představuje jádro amerického námořnictva. Už od doby studené války děsí protivníky Spojených států po celé planetě a pouhá jejich přítomnost obvykle znamená konec hašteření.
Není vyloučeno, že tyhle letadlové superlodě za pár let obdrží robotická bojová letadla, schopná operovat jen s minimem zásahů lidských operátorů. Společnost Northrop Grumman vyvíjí pro US Navy v rámci programu UCLASS (Unmanned Carrier-LAunched Surveillance and Strike) jednoho takového kandidáta, dron X‑47B, který by v případě úspěchu měl sloužit na letadlových lodích od roku 2019. Tento dron již podstupuje letové testy, v jejichž rámci dne 14. května 2013 v Atlantickém oceánu odstartoval z paluby nejmodernější letadlové lodě třídy Nimitz USS George H.W. Bush. Bylo to vůbec poprvé, kdy nepilotovaný letoun vzlétl z letadlové lodi a mnozí odborníci tento start považují za přelomový úspěch ve vývoji technologií bojových dronů.
Pamětihodný úspěch ve vývoji dronu X‑47B ale ještě neznamená, že se americké námořnictvo rozhodne pro takovéto drony s proudovým pohonem, vhodné ke tvrdým bojům s víceméně rovnocenným soupeřem. Podle Boba Worka, velkého příznivce bojových dronů, který ještě nedávno v US Navy zastával vysokou pozici podtajemníka námořnictva, si americké námořní síly budou muset vybrat mezi drony typu X‑47B a jednoduššími vrtulovými drony typu Predator od General Atomics.
Jejich volba každopádně rozhodně o podobě amerických vzdušných sil pro příští desetiletí. Drony jako je X‑47B jsou rychlé, uniknou nepřátelským radarům, ale zároveň jsou velice drahé. Jeden přijde na desítky milionů dolarů. Predátory jsou pomalejší, snáze odhalitelné radary, ale zároveň jsou mnohem lacinější. Námořníci budou podle všeho muset učinit nelehké rozhodnutí.
Rozdílná je i použitelnost obou typů dronů v bojových operacích. Drony jako je X‑47B se nejlépe uplatní při rychlých drtivých úderech na tvrdě bráněné vojenské cíle, na které by došlo v rozsáhlé válce se mohutněji vyzbrojenou zemí, jako je Čína, Irán anebo snad Rusko. Oproti tomu lehké a pomaleji létající Predátory jsou ideální pro dlouhé mise proti lehce vyzbrojeným protivníkům, které je nutné nejprve najít. Predátory se mohou prosadit na chaotických bojištích s nízkou intenzitou bojů, jako je dnes Afghánistán, případně Irák.
Není divu, že námořníci s takovou osudovou volbou otálejí a momentálně investují do obou typů dronů. Letos v březnu totiž námořnictvo společně s americkými vojenskými vývojáři DARPA spustilo projekt TERN (Tactically Exploited Reconnaissance Node), který zahrnuje drony typu Predator, vypouštěné z lodí menší velikosti. V projektu TERN stihli utratit 9 milionů dolarů, zatímco vývoj dronu X‑47B prozatím přišel na 800 milionů dolarů.
Kdyby US Navy vybudovala flotilu těžkých proudových dronů, přišlo by je to na řadu miliard dolarů. Pokud ale zvolí drony jako je ten z projektu TERN, pořídí si prý kompletní vzdušné síly dronů za méně než miliardu dolarů. Jak se tedy rozhodnou?
Podle Worka je v tuto chvíli, navzdory zřetelně vyšší pořizovací ceně, jistější sázka na proudové drony. X‑47B a jeho následovníci totiž jakžtakž mohou plnit úkoly pomalejších a vrtulí poháněných Predátorů, ale naopak to neplatí. Predátory by nejspíš při útoku na opevněná zařízení neprorazili obranou technologicky vyspělejších protivníků. Nakonec ale i tak mohou rozhodnout peníze.
Literatura
Wired 15.5. 2013, Wikipedia (Northrop Grumman X‑47B).