Zvětšit obrázek

Pes Kenji na prostředním horním panelu je členem „Asociace znepokojených vědců“ (Union of Concerned Scientists). Klimaskeptik Anthony Watts svého psa přihlásil, aby tím otestoval, co se říká. Ačkoli se tato „vědecká“ asociace vydává za vědeckou autoritu, členem může být každý, pokud on či jeho páníček má kreditní kartu. wattsupwiththat.com/2013 wattsupwiththat.com/2011

Cesta do pravěku

„Koncentrace  CO₂ v ovzduší překročila symbolickou hranici“, píše ČTK. Alarmisté bijí na poplach, protože atmosférická koncentrace CO₂ už tvoří 400 částic z milionu. Varují, že když naposledy bylo tolik CO₂ v ovzduší, bylo to v pliocénu před 3 miliony lety. Tehdy bylo o 2-3°C globálně tepleji, hladina moří byla asi o 20 m výše a Arktida byla bez ledu.  Prý je jen otázkou času, než se hladiny moří a teploty přizpůsobí současné hladině CO₂ a dostanou se tam, co byly v pliocénu. Držte si klobouky, prý to je už na cestě (in the pipeline). Teď ještě ne, trpělivost, už to bude, ještě pořád ne, vyčkejte…

Jenže už 17 let není žádné statisticky významné oteplování, jak přiznal i předseda IPCC. Věřící, kteří čekají na prorokovaný konec světa, už začínají být nervózní. Není divu. Prognózy byly totiž založeny na převrácení příčiny a následku. Rovnítko 400 ppm CO₂ = roztátí Arktidy neplatí z jednoduchého důvodu. Před 3 miliony lety byly vysoké hladiny CO₂ důsledkem a nikoli příčinou vysokých teplot. Jen malá část tehdejší teploty mohla být způsobena zpětnou vazbou CO₂. To je také vysvětlení, proč předpovídané katastrofy ne a ne přijít.
Vždyť i během roku vidíme, že oxid uhličitý je především řízen teplotami, ne naopak. Podle aktuálních teplot se dokonce dá dopředu předpovídat, jak se na moři změní pCO₂ v povrchových vodách. Protože při zahřátí klesne rozpustnost plynu ve vodě (outgassing). Dobře to vysvětluje třeba fyzik Luboš Motl v blogu „Ocean carbon sink & Henry’s Law“. Je to stejný mechanismus, jako když necháte zašpuntovanou láhev se sodovkou na slunci a ona vystřelí jako šampus.

Deset let po vzniku IPCC ledovcové vrty k všeobecnému překvapení ukázaly (Petit 1999, Fischer 1999), že to platilo i v dobách ledových. CO₂ se zpožďuje za teplotami. Alarmisté se tedy uchýlili k náhradní tezi, že CO₂ působí jen jako feedback. Jejich scénáře dále vycházejí ze zastaralé teze, že CO₂ není jen drobný feedback, ale hlavní faktor (driver)!
Člověku vezme dech, když si přečte studie jako „On the causes of mid-Pliocene warmth and polar amplification“ (D.Lunt a kol.  2012), kde se zvýšené pliocénní teploty přičítají ze 36-61 % oxidu uhličitému, z 0–26 % horotvorné činnosti, z 21–27 % vegetaci a z 9–13 % tání ledovců. Autory ani na vteřinu nenapadne, že na klima působí i externí faktory jako kolísání sluneční činnosti, změny polohy Země a Slunce, kosmické záření, obíhání kolem středu galaxie a další. Inu, zeměkoule není středem vesmíru.

	Možná si alarmisté představují CO2 jako jakýsi stroj času. Věří, že jeden stopový prvek vládne všem. Když se vrátíme do nějaké hladiny CO2 vše se změní, jako to bylo tehdy. Změní se i lidé zpátky na australopiteky? Možná už to na sobě začínáte pozorovat. (Australopithecus afarensis, busta od Johna Gurche, Smithsonian) https://smithsonianscience.org/2010/03/hall-of-human-origins/
Zvětšit obrázek	Alarmista James Hansen z NASA, který před pár týdny odešel do důchodu, ve své práci „Target Atmospheric CO2: Where Should Humanity Aim?“ (2008) uvádí, že zalednění Antarktidy před 35 miliony let vzniklo teprve když CO2 kleslo pod 350 ppm. Z toho vyvozuje, že když CO2 stoupne zpět nad 350 ppm, Antarktida zase roztaje. Je tu ale zádrhel. Antarktida se nám místo toho už od 340 ppm ochlazuje!
Zvětšit obrázek	Jsou-li tyto údaje správně, dnešní hladiny CO2 na 400 ppm jsou nejvyšší za více jak půl milionu let. Ale naše teploty NEJSOU nejvyšší za půl milionu let. CO2 očividně teploty neřídí. (Image credit: Marian Koshland Science Museum of the National Academy of Sciences: Global Warming Facts and Our Futures, https://koshland-science-museum.org/explore-the-science/earth-lab/trends#.UXRNhRlgzzU originally provided to that site by Kurt Cuffey, University of California, Berkely)

Porouchaná kalkulačka

Máme už 400 ppm, bijte na poplach, ihned musíme snížit svou uhlíkovou stopu. Vyzývají aktivisté. Průměrná uhlíková stopa obyvatele ČR je asi 14 tun CO₂. Různé radnice se proto zapojují do Paktu starostů a primátorů  a chlubí se, o kolik jejich město snížilo svou uhlíkovou stopu.
Má to ale smysl? Když snížím svou uhlíkovou stopu třeba o tunu, čeho tím dosáhnu? Zkusme si to spočítat třeba v uhlíkové kalkulačce https://kalkulacka.zmenaklimatu.cz/, kterou připravila Calla (Eduard Sequens) ve spolupráci se sdružením TIMUR (Viktor Třebický). 

Jenže na první pohled se zdá, že uhlíková kalkulačka je rozbitá. Něco tu nehraje. Ať klikáte kam chcete, ten hlavní údaj se tam nikde neuvádí. Nikde vám neřeknou, KOLIKA STUPŇŮM Celsia oteplení zabráním, když snížím svou uhlíkovou stopu o tunu uhlíku. Tuto záhadnou poruchu vykazují všechny uhlíkové kalkulačky na internetu.
Nezbývá tedy než zapátrat v odborné literatuře. Třeba v Matthewsově studii „The proportionality of global warming to cumulative carbon emissions“ (2009). Science Daily shrnuje, že podle Damona Matthewse z Concordia University každá tuna oxidu uhličitého, kterou vypustíte, znamená zvýšení globální teploty asi o 0,0000000000015 stupně Celsia. Tedy o 1,5 biliontiny stupně Celsia. [Pozn. překl.: anglické „trillion“ označuje český „bilion“]

Když si spočítáte svou uhlíkovou stopu v tunách uhlíku a přepočtete si to na biliontiny  stupně Celsia, vidíte, že vaše uhlíková stopa je nepatrná. Jak autoři k těmto číslům došli? Vycházejí z odhadů, že od počátku průmyslové revoluce jsme vypustili asi 500 gigatun (miliard tun) uhlíku. Pokud vypustíme ještě jednou to samé – tedy dohromady 1 bilion tun uhlíku (uhlíku, ne CO₂), přinese to prý celkové oteplení o 1 až 2°C (čili okolo 1,5°C). Celý výpočet samozřejmě vychází z názoru, že citlivost klimatu vůči CO₂ je tak obrovská, jak si myslí alarmistický panel OSN.
S klimatem nepohne ani celá Evropská unie, která má stovky milionů obyvatel. EU už dávno není tahounem světové ekonomiky jako před sto lety. Dnes pouhých cca 11 % ročních emisí CO₂ vzniká v Evropské unii. Pokud EU splní své stachanovské závazky a sníží své emise o 20 %, na globálních hladinách se to projeví jako cca 2 %. Což je jako plivnutí do moře. Stačí, aby v Číně postavili o fabriku více a výsledek bude nula.

O Německu, které do zelené energie investovalo nejvíce, Bjorn Lomborg v článku „Německé sluneční snílkovství“ říká: „Když se tyto dopady zakalkulují do standardního klimatického modelu, je výsledkem snížení průměrné teploty o 0,00005 °C (tedy o jednu dvacetitisícinu stupně Celsia). Jinak řečeno: německé dotace do solárních panelů v objemu 130 miliard dolarů pozdrží do konce století zvýšení teploty o 23 hodin.“ Nyní už asi chápete, proč uhlíkové kalkulačky uvádějí vaši uhlíkovou stopu v tunách a nikoli ve stupních Celsia. Radnicím by hrozilo veřejné zesměšnění, kdyby se chlubily, že oddálily oteplování o zlomek vteřiny. V tunách to zní lépe.

Reference:

Bjorn Lomborg. Německé sluneční snílkovství. (ProjectSyndicate 16. února 2012) https://www.project-syndicate.org/commentary/germany-s-sunshine-daydream/czech

Carbon Emissions Linked To Global Warming In Simple Linear Relationship (ScienceDaily
11,června 2009) https://www.sciencedaily.com/releases/2009/06/090610154453.htm (o Matthewsově studii)
 
D.Matthews a kol. The proportionality of global warming to cumulative carbon emissions (Nature 459, 829-832 (11 June 2009) https://www.nature.com/nature/journal/v459/n7248/abs/nature08047.html

https://www.zmenaklimatu.cz/cz/novinky/1309-koncentrace-co2-dosahla-historickeho-milniku (tisková zpráva českých alarmistů)

James Hansen. Target Atmospheric CO2: Where Should Humanity Aim?“ (2008) 
https://www.columbia.edu/~jeh1/2008/TargetCO2_20080407.pdf

Uhlíkové kalkulačky vám to spočítají - ale každá jinak (Ekolist 18.3.2010) https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/uhlikove-kalkulacky-vam-to-spocitaji-ale-kazda-jinak   

Kenny MacIver. We need to ignite an energy tech revolution,” says controversial environmentalist Bjørn Lomborg.  I-cio.com 24.ledna 2011 https://www.i-cio.com/features/january-2011/bjorn-lomborg-interview

Richard S. J. Toll. An Analysis of Mitigation as a Response to Climate Change. Copenhagen Consensus Center. https://fixtheclimate.com/uploads/tx_templavoila/AP_Mitigation_Tol_v_3.0.pdf

Global CO2 emissions reach new all-time high in 2011 (EC Climate Action, 18. červenec 2012) https://ec.europa.eu/clima/news/articles/news_2012071801_en.htm
 
https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/301618-zacnete-neco-delat-zni-na-adresu-svetovych-vudcu-kvuli-co2.html

https://motls.blogspot.cz/2007/11/ocean-carbon-sink-henrys-law.html

https://butane.chem.uiuc.edu/pshapley/GenChem1/L23/web-L23.pdf (vztah ppm a ųatm)

Natalie Lefévre. Estimating pCO2 from sea surface temperatures in the Atlantic gyres (Deep-Sea Research I 49 (2002) 539–554) https://www.locean-ipsl.upmc.fr/CO2tropiques/publis/modele1D_DSR2002.pdf

Zhongming Lu a et al. Modeling seasonal and diurnal pCO2 variations in the northern South China Sea. (Journal of Marine Sciences, 2011) https://www.math.ust.hk/~magan/papers/1Dcarbon.pdf

Robinson, M., H.J. Dowsett, and M.A. Chandler, 2008: Pliocene role in assessing future climate impacts. Eos Trans. Amer. Geophys. U., 89, 501 502.  https://pubs.giss.nasa.gov/docs/2008/2008_Robinson_etal.pdf

D.J. Lunt a kol.  On the causes of mid-Pliocene warmth and polar amplification (Earth and Planetary Science Letters 321-322 (2012) 128–138)
https://homepages.see.leeds.ac.uk/~earamh/Files/REF/1-s2.0-S0012821X12000027-main.pdf