Vulkánci a Romulané se špičatými boltci a komickým obočím, robustní Klingoni s mohutnou hřívou a náhradními orgány anebo prohnaně se tvářící Ferengové s ohromnýma vzrušivýma ušima. Člověk nemusí být ani pravidelný divák Star Treku, Hvězdných válek a podobných počinů aby si všiml nápadně lidského vzezření mnoha mimozemských ras i poměrně srovnatelné úrovně jejich technologií či vnímání okolního světa. Obvykle vypadají jako naše pouťové karikatury.
Není to pochopitelně žádná záhada. S podivně nelidskými mimozemšťany vybavenými nepochopitelnými technologiemi by se jen obtížně budovala dramatická zápletka a secvičovaly dechberoucí akční scény. Stejně tak, maskéři mívají spoustu práce a napnutý rozpočet, takže ušatci s obráceným obočím pro ně představují přijatelnou výzvu. Jak by ale setkání s mimozemšťany vypadalo v reálném světě? Server The Conversation na toto téma nedávno uveřejnil zajímavý článek, jehož autorem je Mike Lee z Muzea Jižní Austrálie a Univerzity v Adelaide, nedávný přednášející na setkání TEDx v Adelaide.
O setkání s mimozemšťany zatím můžeme přemýšlet jedině na základně vlastní minulosti, přičemž je samozřejmě otázkou, nakolik je historie druhu Homo sapiens a celá historie života na Zemi univerzální pro případné další obyvatele vesmíru.
Podle toho, co víme, je sice pozemský život hodně starý a to i v kosmickém měřítku, drtivou většinu doby své existence ale prožil v podobě jednoduchých buněk. První vyráběné nástroje se na téhle planetě objevily před pouhými pár milióny let a to je z hlediska existence planet jenom chvilka. O moderních technologiích ani nemluvě. Jejich nástup byl tak raketový, že mezi námi stále ještě žijí lidé, kteří si pamatují černobílé televize anebo telefonní budky.
Technologický pokrok stále zrychluje a když se ho někdo pokusí zachytit do grafu, tak ten ve 21. století obvykle míří strmě vzhůru k nadoblačným výšinám. A není to žádné velké překvapení. V inovacích se intenzivně prosazuje pozitivní zpětná vazba. Mnohé vynálezy vzájemně souvisejí a leckterá inovace podporuje vznik mnoha dalších. Telefon či internet by mohly vyprávět. Měření rychlosti přibývání inovací je samozřejmě ošemetné. Máme za zásadní technologickou inovaci považovat mikroprocesor anebo celý notebook? Anebo obojí? Otázkou také je, jak to s námi půjde dál. Ještě závratnější rychlost změn? Čeká nás snad stagnace? Anebo se blížíme ke strmému skluzu do minulých století? Dokonce nelze ani vyloučit, že technologické civilizace nemají budoucnost. Uvidíme.
Pokud jde ale o setkání s mimozemšťany, podle Leeho je prakticky vyloučeno, že bychom narazili na bytosti s podobně rozvinutou civilizací. Nás vlastní technologický vývoj je teď splašený, a byla by to tak veliká náhoda, že i náš vesmír je na takovou nejspíš příliš malý. Je sice pravda, že Slunce vzniklo v dávné hvězdokupě, společně s celou řadou hvězd podobných Slunci, velmi pravděpodobně s planetárními systémy, které jsou někde kolem nás. Jenže ani tam se prakticky jistě nepotkáme s ušatými lidmi vybavenými ledničkami a mobilními telefony. Když už najdeme nějaké mimozemšťany, budou to nejspíš nějaké nanicovaté buňky, podobné těm pozemským. A když budeme mít opravdu smůlu, potkáme civilizaci, pro kterou budeme takovými bakteriemi my. Naše pozorování blízkého i vzdálenějšího vesmíru tomu zatím naštěstí nenasvědčují.
Literatura
The Conversation 8.5. 2013.