Simerlyho geneticky modifikované myši nemají žádný leptin a v příjmu potravy je nic nebrzdí. Žerou jako nezavřené a je to na nich vidět. Označení „boubelaté“ je pro tyto myši lichotkou – jsou prostě a jednoduše otylé. Zcela jinak to s nimi ale dopadne, když dostanou v raném věku dávku leptinu. V mozku se jim vyvine o poznání větší centrum pro regulaci příjmu potravy a po zbytek života si vedou u krmítka s granulemi střídměji.
Těžko říci, nakolik se tento fenomén prosazuje i u lidí „zakládajících na sádlo“. Funkce leptinu zřejmě nejsou u lidí a myší totožné. Divoké hrátky s leptinem – podobně jako nezodpovědné braní jiných hormonů – se nedoporučují vzhledem k tomu, že tento hormon zdaleka nemá v našem těle na starosti jen hospodaření se sádlem. Do jeho pole působnosti zřejmě patří i řízení pohlavních funkcí.
Myši s vyblokovaným genem pro leptin jsou pomalu širší než delší.
Leptin v plné nádheře – tedy krystalické podobě.
Tento bílkovinný hormon potlačuje účinky neuropetidu Y a anandamidu – látek produkovaných v našem těle k povzbuzení chuti k jídlu. Naopak zajišťuje vzestup látky označované jako alfa-MSH, jež chuť k jídlu potlačuje.
Dvě stě kilo – jedno hezčí než druhé.