V úterý 16. dubna byl v poštovním úřadě amerického Kapitolu ve Washingtonu, D.C. zachycen dopis, který obsahoval ricin. Jeho adresátem byl senátor za Mississippi Roger Wicker. Ještě větší vřava vypukla, když následujícího dne objevili další obálku, kterou měl dostat prezident Barack Obama. Spojené státy měly plné ruce práce s neblahým bombovým útokem na Bostonský maraton, takže panika vypukla především mezi senátory, kteří se děsili podezřelých zásilek a zavírali kanceláře. Nakonec se našla ještě třetí obálka s ricinem, která dorazila již 10. dubna k soudkyni v Mississippi Sadie Hollandové.
Ve středu 17. dubna také ve městě Corinth, Mississippi zatkli jistého Paula Kevina Curtise, který se nejspíš do dopisů podepsal „KC“. Podle všeho je to maniodepresivní blázen imitující Elvise, čili zaobaleně pacient s bipolární afektivní poruchou, čemuž by nasvědčovalo i použití ricinu ve formě, která vlastně ani nemohla nikomu uškodit, pokud by ovšem adresát celý dopis nesnědl. Curtis se údajně dlouhodobě obává komplotů s prodejem orgánů, takže není vyloučeno, že nakonec ze strachu zaútočil na americké úřady. Ricin je sice proslavený likvidací bulharského spisovatele a disidenta Georgi Markova, k níž došlo deštníkovým útokem v roce 1978, odborníci se ale shodují, že ricinové dopisy spíše jenom budí hrůzu mezi neinformovanou veřejností a afektovanými politiky, ale ve skutečnosti nepředstavují závažnou hrozbu.
Ricin je toxický protein z pozoruhodné rostliny skočce obecného (Ricinus communis) z čeledi pryšcovitých, která poskytuje ricinový olej a také se pěstuje jako oblíbená okrasná rostlina. Ricin funguje tak, že vyřadí z provozu velkou podjednotku ribozómu v zasažené buňce a tím v ní ukončí syntézu proteinů, což má pro buňku obvykle fatální důsledky. Čistý ricin je poměrně hodně jedovatý, jeho smrtelná dávka (LD50) činí necelé 2 miligramy pro průměrného dospělého člověka. Podobný toxin abrin z bobovité rostliny sotorku obecného (Abrus precatorius) je ale ještě drsnější, stejně jako například botulotoxin či tetanospasmin.
Účinek ricinu na člověka velmi záleží na způsobu, jak se dostane dovnitř. Pokud si někdo pochutná na pěkně ornamentovaných semenech skočce, bude mu příšerně zle, ale má slušnou šanci, že se z toho dostane. Horší jen, když se někomu dostane ricin pod kůži anebo když ho někdo vdechne ve formě aerosolu. Pak to jde rychle. Po větším průniku ricinu do tkání se už nedá nic moc dělat. Pokud je známo, tak protijed neexistuje, vyvíjí se vakcíny, které se jeví poměrně slibně, například RVEc vojáků z Fort Detricku (USAMRIID) anebo RiVax od společnosti Soligenix.
Vojáci celé řady zemí s ricinem dlouhou dobu experimentovali, přinejmenším od 1. světové války. Ve světě se každoročně zpracuje přes 1 milión tun semen skočce, zdálo by se tedy, že je k dispozici ohromné množství ricinu k výrobě zbraní. Je zmíněn jak v Úmluvě o biologických zbraních (1972), tak i v Úmluvě o chemických zbraních (1997). Jenže, postupně se ukázalo, že jeho bojové nasazení není praktické a totéž platí i pro teroristické útoky. Vojáci přišli na to, že přes značné zásoby ricinu v rostlinách je ekonomičtější plnit bomby dejme tomu fosgenem. Vyrobit z ricinu efektivní útočný systém je velmi problematické, navíc ricin, coby protein, poměrně rychle ztrácí svoji jedovatost. Když se zjistilo, že Al-Káida dělala pokusy s ricinem, experti je jízlivě komentovali s tím, že nejspíš v Al-Káidě nedovedou vyrobit botulotoxin nebo antrax. Ricin se v těchto kruzích považuje za zbraň zoufalců a chudáků.
Ricin je už dlouho ve zvláštní situaci. Je součástí mezinárodních úmluv, veřejnost i politici se ho obávají, a přitom se skočec nadšeně pěstuje po celém světě. V teplejších krajích roste jako strom, v mírném pásu, včetně České republiky, se ale úspěšně prosadil jako letnička, která stihne vykvést a odplodit i během jediné naší vegetační sezóny. Skočec je rostlinou nesmírně zajímavých tvarů a byla by ohromná škoda, kdyby snad došlo k zákazu jeho pěstování. Smrtelně jedovaté rostliny se ve skutečnosti i tak pěstují na skoro každé zahradě, a v řadě případů mohou zařídit ohavnější smrt než při otravě skočcem. Naštěstí, ač je to tak trochu k neuvěření, nezáměrné otravy ricinem jsou, navzdory jeho popularitě mezi lidmi a běžnému pěstování, velice vzácné a smrtelné bývají jen naprosto výjimečně. Snad to tak i zůstane.
Literatura
Nature News 18.4. 2013, Wikipedia (2013 ricin letters).